Nedopátral jsem se, zda Národní politika referovala o slůněti dříve; patrně nikoli. Totéž vydání ovšem přináší informaci o tom, jaké bylo počasí přede dvěma dny, 18. července, a to včetně Prahy. Na mírném zpoždění by tedy nebylo nic divného. Poněkud překvapivější je skutečnost, jak malá plocha byla prvnímu slonovi dovezenému do pražské zoo věnována a kde se v listu nachází. Stejnou, ne-li vyšší váhu měla například zpráva sdělující, že sdružení čsl. hospodyň „Lípa" pořádá zítra celodenní výlet parníkem do Měchenic.

Sloní sameček pojmenovaný Baby, kterého Zoo Praha zakoupila od firmy Wilhelm Hagenbeck za 51 000 korun, by si od Národní politiky zasloužil větší zájem. Ten ostatně vzápětí projevili návštěvníci zoologické zahrady. Dokládají nám jej jak dobová fotografie zachycující dav u Babyho ohrady, tak například Národní politika z 22. srpna 1933.

V článku věnovaném především informaci, že za půl roku vydělala naše zoo na vstupném půl milionu Kč, se uvádí: Největší oblibě, mimo opičinec, kterému jest těžko konkurovati, těší se 15měsíční slon, jenž se narodil sice v indické džungli, ale aklimatizoval se tak podivuhodně, že dovede využít všech slabostí evropského publika ve prospěch svého nenasytného žaludku.

Ale jak velký byl tento zájem doopravdy, v řeči čísel? Kolik lidí se na Babyho přišlo podívat během prvního měsíce jeho pražského pobytu, se už nedozvíme. Alespoň přibližnou představu o tehdejší návštěvnosti zoologické zahrady nám však může poskytnout zmiňovaná tržba půl milionu korun. Při vstupném 3 Kč pro dospělé a 1 Kč pro děti, vojsko a dělnictvo může reprezentovat řekněme čtvrt milionu návštěvníků. A jestliže se v článku uvádí, že do konce roku možno počítati s výnosem nejméně 700.000 Kč, dostáváme se k nějakým 350 000 návštěvníků za rok 1933. Za Babym tak přišly desetitisíce, nikoli statisíce lidí a celková roční návštěvnost se z dnešního pohledu nejeví nijak impozantní.

Byl snad výlet do zoo příliš velký přepych? Zpět k Národní politice z 20. července 1933, a to do inzertní rubriky, z níž snad vyplyne tehdejší hodnota koruny. Namátkou:

Pracov. venk. děvče přijme rodina v Praze. Znalost kosení trávy. Plat 150 Kč (týdně pozn. mb). Hlaste se jen svědomité, které těší čistota a vlídné místo. Zn. „Vlídné zacházení"

Dobrého účetního s obnos. 20 tisíc Kč přijme velký podnik v centru Prahy. Zn. „Měsíčně 2000 Kč"

45letý, dobr. rozv. bezdětný, prostř. post. bez vady, maj. domu, auta a holič. závodu ožení se s dámou s věnem od 30.000. Nab. p. zn. „Červená růže"

Velocipedy Vondřich, s 1roč. zár., od 500 Kč

Mravence vyhubí úplně jen osvědčený „Garanton" Kč 4.50 a 10,-

Autem 4sed. jedu. Zn. „Km 1 Kč"

Podobně by šlo pokračovat, je však evidentní, že tří-, resp. jednokorunové vstupné mohlo být přijatelné pro téměř všechny vrstvy obyvatel. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že teprve druhým rokem otevřená zoo se ještě nacházela ve fázi výstavby a že společenský, spolkový a kulturní život té doby se vyznačoval nesmírnou pestrostí. Zmíněný výlet sdružení čsl. hospodyň znamenal pouhopouhou kapku v moři konkurence.

Volné přitom byly jenom neděle a vůbec měli tehdy lidé mnohem méně času na odpočinek a na své záliby než dnes. Životní styl byl jiný, neskonale skromnější. Praha měla také méně obyvatel (v roce 1930 asi 950 tisíc) a cestovní ruch nehrál významnější roli. V tomto světle by odhadnutá roční návštěvnost z roku 1933 vlastně mohla být téměř srovnatelná s návštěvností současnou…

Ale ať již to bylo jakkoli ti, kdo se s Babym v prvních týdnech, měsících a letech jeho pobytu v pražské zoo setkali, na něj ještě dlouho vzpomínali a v některých ojedinělých případech vzpomínají dodnes. Vstoupil do historie Zoo Praha a stal se jednou z jejích ikon. Letos si připomínáme osmdesát let od jeho příchodu.

Autor je ředitelem Zoo Praha