Matka s dcerou krmí v pražských Vojanových sadech páva.

Vojanovy sady

Rád si tam vyjdu odpočinout. Rozprostírají se nedaleko našeho domu. Jsou pečlivě udržované a velice klidné. Pokud ovšem ticho neporušuje pronikavý křik pávů, kteří se procházejí po trávnících. Na konci parku je možné nahlédnout do oken ministerstva financí a ujistit se, že úředníci umějí sčítat a odčítat. Před hlukem Prahy zahradu chrání vysoká a zeď a vrata, která se na noc zamykají.

 

Dům na ostrově Kampa

Dům na ostrově Kampa

Bezesporu dům, ve kterém bydlím. Stojí na pražském ostrově Kampa. Přistěhoval jsem se do něj už v minulém století, konkrétně v roce 1984. Když jsem se na Malé Straně objevil, místní starousedlíci mě považovali za naplaveninu. Dnes jsou povětšinou v nebi, nebo je osud silou peněz odvál na okraj Prahy. V našem domě kdysi bydlel i Eduard Kohout, herec z Národního divadla. Schody a zábradlí máme ještě původní, takže jeho DNA na nich pořád ulpívá a duch se vznáší nad terasou, ze které kdysi pozoroval milence na náplavce Vltavy.

 

Bistro u Bruncvíka.

U Bruncvíka

Při návratu z práce je prakticky nemožné toto bistro minout. Nachází se přímo u Karlova mostu a je průsečíkem cest mnoha lidí, kteří si toto místo oblíbili. Když tu chvíli postojíte, pokaždé se zanedlouho objeví někdo známý a máte důvod setrvat na tomto místě velice dlouho ve společnosti dobrých nápojů a intelektuálních řečí. Kdysi jsme tu společně s Josefem Vinklářem trávili veselé chvíle a obsluha podniku s námi zůstávala tak dlouho, dokud jsme ji nad ránem nepustili domů.

 

Slavnostní propojení okolí Petřínské rozhledny s areálem historických zahrad Strahovského kláštera

Petřín

Na svět se nejlépe dívá z vrchu. A k tomu právě toto místo slouží. Nemusíte ani vyšplhat na rozhlednu, stačí se zastavit v serpentinách cestiček a obrátit se ku Praze. Čím jdete výš, pokud na to máte síly, tím sladší odměna vás čeká. Takový pohled opravdu stojí za to. A na Nebozízku je pak vhodné dát si pivo.

 

Čtěte také: Pavel Kožíšek: Jaká místa mám v Praze rád