Kino.

Zaniklé biografy

Nejraději vzpomínám na dnes již zaniklé staré biografy. Bylo jich jen na Vinohradech několik. Věděli jsme, ve kterých jsou lóže za poslední řadou, a tam jsme v rozechvění poprvé zjišťovali anatomické rozdíly mezi chlapeckým a dívčím tělem. Z těch filmů si díky tomu už moc nepamatuji.

 

Stará tramvaj.

Staré tramvaje

Vzpomínám s nostalgií na staré pražské tramvaje, ze kterých se dalo vyskakovat v zatáčce, když řidič přibrzdil, a do kterých se dalo stejným způsobem i naskakovat.

 

Vnitroblok

Vinohradské vnitrobloky

Miluji Vinohrady, kde jsem vyrostl, v okolí znám všech-ny vnitrobloky, kde jsme si hráli s kluky. Věděli jsme, kudy uniknout, které domy se do dvorku nezamykají a na které zvonky se dalo z klukovské rozpustilosti zazvonit a utéct.

 

Rajská zahrada.

Rajská zahrada

Miloval jsem Riegrovy sady. Tedy Rajskou zahradu, kde byl prudký kopec a my jsme tam jezdili na doma vyrobených bobech ze starých bruslí. Občas jsme schytali pár pohlavků od Žižkováků, ale to patřilo k tehdejším zvyklostem. Někdy to bylo i opačně.

 

Výtah.

Domy s výtahem

Miloval jsem pražské domy, ve kterých byl výtah. Možná si už nevzpomínáte, že tenkrát nebyly některé výtahy pouze na klíč, ale také na pětadvacetník. My jsme si jej ušetřili a jezdili pak nahoru a dolů, protože v našem domě výtah nebyl.

 

Čtěte také: Markéta Sluková: Jaká místa mám v Praze ráda