Riegrovy sady. Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek

Riegerovy sady

Sedm let jsem bydlel v bezprostřední blízkosti parku, takže se tohle místo promítlo i do mého románu, odehrává se tu řada scén. Na loučce s výhledem na Pražský hrad se během letních večerů scházejí lidé snad z celého světa Praha odsud působí mimořádně internacionálně. Kromě toho u parku sídlí nakladatelství Paseka, které knihu vydalo.

Klementinum. Zdroj: DENÍK/ Klára Cvrčková

Klementinum

Je v mnoha ohledech rozporuplné: někdy až nepříjemně anachronické, nefunkční, plné dogmat, příkazů a zákazů, ještě donedávna s bufetem, který představoval krajní gastronomickou zkušenost. Na druhou stranu to místo má nezpochybnitelný genius loci a je oázou ticha uprostřed města, proto sem občas rád chodím psát.

MeetfactoryZdroj: ČTK

Meetfactory

Obecně mám rád všechny pražské hudební kluby, tedy přinejmenším ty, které se snaží držet určitou dramaturgickou laťku. Živit se psaním, znamená strávit většinu dne o samotě, a společnost mi dělá jen hudba, takže na ní mám vypěstovanou lehkou závislost. Ve volném čase se také podílím na organizaci hudebních cen Vinyla, které se snaží upozorňovat na výrazné autorské počiny tuzemských muzikantů.

Skleník Fata Morgana.Zdroj: Archiv VLP

Botanická zahrada v Troji

O kytky vlastně zase až tolik nejde, spíš o celkový dojem z místa. Botnická zahrada je skvěle strukturovaná, v kopci nad Prahou nabízí spoustu výhledů i skrytých zákoutí. Na relativně malém prostoru se rychle mění atmosféra, podle toho, jaký typ vegetace či okrasné zahrady reprezentuje. Navíc zde panuje nečekaně vstřícný přístup k návštěvníkům, kdy vás po zavírací hodině nevykopnou, ale můžete tu klidně zůstat, jak dlouho chcete.

Čtěte také: Radim Uzel: Jaká místa mám v Praze rád