Železniční most, Vyšehrad a Rašínovo nábřeží. Vyšehrad a železniční most pod ním

Vzhledem k mému příjmení byste se asi divili, kdybych Vyšehrad nezmínil. A opravdu ho mám rád. Z Vyšehradu je podle mě nejhezčí výhled na Prahu, zvlášť v noci přes řeku na osvětlený Hrad. Ať mi někdo zkusí tvrdit, že je na světě hezčí město než Praha.

 

Muzeum Kampa.

Muzeum Kampa

Paní Meda Mládková je dáma s velkým D. To, co za svůj život s manželem vytvořila, je úctyhodné. Sovovy mlýny a expozice v nich jsou toho důkazem. Díla známých i méně známých českých výtvarníků pod jednou střechou. Navíc okolí Sovových mlýnů je za dlouhých letních večerů jak dělané pro povídání na dece s partou kamarádů.

 

Divadlo v Řeznické.

Divadlo v Řeznické

Moc rád do Řeznické chodím jako divák, v tomto divadelním obýváku mě ještě nikdy nezklamali. Miluji, když můžu pozorovat výborné herce zblízka. A v Řeznické vám jejich pot téměř odkapává do klína. Shrnul bych to takto: vynikající herci, výborná dramaturgie a nápaditý program.

 

Přívoz Holešovice – Štvanice – Karlín.

Přístav mezi Holešovicemi a Karlínem

Mezi Holešovicemi a Karlínem se pohybuji pravidelně. Buďto chodím pěšky přes Libeňský most a Rohanské nábřeží, nebo jedu přívozem! Když jedu po Vltavě lodí, připadám si jako na dovolené u moře, byť je to jen pár minut na mělké řece. Mám moc rád, jak voní voda. Sem si chodím roztáhnout hrudní koš a nasát léto.

 

Moje místa Martina Šermíka, Kafírna u Velkého vozu, 27.6.2017

Kafírna u Velkého vozu

Nevím, jak popsat atmosféru této malé vinárny. Asi to bude znít jako klišé, ale dvě dámy, které se tam starají o hosty, dělají svou práci opravdu rády. Proto se tam vždycky cítím jako na návštěvě u přátel. Přivedli mě tam bývalí spolužáci z konzervatoře, kteří později pokračovali na protější AMU a byli tam pravidelnými hosty.