Základem Prahy 7 jsou dávné osady Holešovice a Bubny. Bubeňáci se živili hlavně rybařením. S Bubny souvisel i dlouhý letenský hřeben, jehož dominující poloha znamenala v dobách válečných přímé ohrožení Prahy. Proto zde bylo postaveno opevnění, zbořené až po vykoupení pozemků pražskou obcí v roce 1859.

Nový rozvoj Buben započal po roce 1750. V roce 1788 zde pracovala továrna na kartony. Neobyčejný stavební ruch zde nastal po roce 1850, kdy se Bubny sloučily s Holešovicemi.

Život Holešovic se rozvíjel zcela odlišně od rybářských Buben. Jednalo se o převážně zemědělskou osadu. Jméno Holešovice se poprvé připomíná v roce 1228 jako královský majetek. Od poloviny 19. století se začaly Holešovice pozvolna přeměňovat v předměstskou čtvrť.
V roce 1884 došlo k připojení Holešovic-Buben k hlavnímu městu Praze jako její sedmé čtvrti.