Výtvarník Jakub Červenka: Jsem jen kapka v moři, ale baví mě to

Svoje první zakázky a zkušenosti s digitální tvorbou začal Jakub získávat už na střední škole. „Jedna z mých prvních větších zakázek co mi utkvěla v hlavě, byla pro fotografa, který chtěl nakreslit storyboard pro komerční reklamu. Tak jsem mu rozkreslil asi čtyři obrázky a na oplátku jsem dostal čtyři tisíce. Pamatuju si, že v tu dobu jsem byl nadšenej, kolik je to peněz. Pak za mnou většinou chodili lidi, že hezky kreslím, jestli jim neudělám portrét nebo třeba návrh na tetování."

Zdroj: Deník / Karolína Marvánková

"Na konci střední školy jsem nakreslil fanart na hru od Ubisoftu, kterou jsem dal do svého portfolia na internetu. Po pár dnech se mi ozvali lidi z Ubisoftu, jestli můžou mojí práci sdílet. Následně mě pozvali na herní konferenci Gamescom do Kolína nad Rýnem. V tu dobu jsem se znal s novinářem Michalem Maliarovem a věděl jsem, že tam jede s partou jako herní redaktor. Takže jsem mu ve čtvrtek napsal, že se tam potřebuju dostat, on mi v pátek sehnal novinářskou akreditaci a v pondělí už se jelo. Když jsem se vrátil domů, byl jsem hrozně nabitej energií a věděl jsem, že něco takovýho chci dělat.“

Zdroj: Jakub Červenka

Rodiče jsou oba učitelé, takže se synem v době maturity trochu válčili. „Hlavně kvůli tomu, že jsem jí udělal až na třetí pokus. Mezi druhým a třetím termínem zkoušky jsem už bydlel už v Praze. Mezi druhým a třetím termínem zkoušky jsem už bydlel už v Praze, měl jsem za sebou pár reklam pro telefonní operátory a pracoval jsem na svém prvním filmu. Takže jsem si stál za tím, že ten kousek papíru nepotřebuju. Nakonec jsem maturitu na třetí pokus udělal a teď už se tomu doma i zasmějeme.  Největší paradox je, že ty knížky z povinné četby k maturitě, který jsem na střední odmítal číst, jsem si přečetl po maturitě.

Zdroj: Deník / Karolína Marvánková

„Když se řekne slovo umělec, představím si hudebníka nebo herce. Tihle lidé podle mě dělají umění, dávají do toho všechno ze sebe. To co já dělám je hrozně tichý proces. Mám na to asi jiný pohled než statní, sice do té práce dám uměleckou část sebe, ale podle mě je to naše spíš řemeslo. Vadí mi, když mě lidi nazývají umělcem, raději mám označení výtvarník nebo kreativec. Podle mě je umělec ten, který má hodně věcí za sebou. Hodně velkých věcí.“

Zdroj: Jakub Červenka

Jakub si ale i ve svém mladém věku už musel říct stop. „Teď už takhle zpětně vím, že jsem to dřív dost přeháněl. Jednoho dne, jsem si uvědomil, že je mi dvaadvacet a nevěděl jsem, kam se ty poslední tři roky poděly. Dost se to podepsalo i na psychice. Takže jsem zvolnil a začal jsem si užívat života.“

Zdroj: Deník / Karolína Marvánková

A právě v té době začal objevovat nové zážitky a koníčky, které se ho drží dodnes. „Před pár lety jsem se zamiloval do hikingu. Lezení po kopcích a po horách je jeden z mála momentů, kdy se zastavím a jsem jen teď a tady a nic mě netrápí. Takových momentů je málo, protože jako všichni kreativní lidi můžu třeba jako teď jen sedět, povídat, ale někde vzadu v hlavě mi pořád lítají ty myšlenky, co bych mohl nakreslit, vylepšit. Kolikrát mám hlavu jako papiňák,“ dodává se smíchem Jakub.

Zdroj: Jakub Červenka

„Hodně jsem se naučil při práci na filmu Jan Palach. Vyskytlo se nám v průběhu pár problémů, se kterými jsme se museli poprat, ale zvládli jsme to.“ Jak Jakub ví, každá mince má dvě strany a na všem se najde něco pozitivního i negativního. „ Najdou se i dny, kdy mi práce přijde monotónní a moc mě nebaví, ale to je občas v každém zaměstnání. Když ale pak po x měsících sedím v kině a vidím v titulkách svoje jméno, je to hrozně hřejivý pocit. Sice jsem jen malá kapka v moři, ale i tak mi to za to stojí.“

Zdroj: Jakub Červenka