Předchozí
1 z 6
Další

Z Řevnic do Prahy

Pan Vondruška si třed třemi lety dodělal výuční list z oboru včelař.Zdroj: Deník / Karolína Marvánková

Pan Miloš se včelařině věnuje díky svému otci. "Otec ke včelaření přišel jako slepý k houslím. V Řevnicích máme chatku se zahradou a on tam kdysi nasadil jabloně a ovocný stromy. Potom začal hledat nějaké opylovatele a jeden známý mu dohodil včely. Od mala jsem s tátou chodil ke včelám, samostatně jsem se o včelaření začal zajímat asi tak před patnácti lety." Na střechu v Břevnově, kde pan Miloš vyrůstal, dal jeho otec úly v roce 1985. "V tu dobu přišla do Čech varoóza, tedy roztoč parazitující na včelách. Byly tedy označeny pásy, ve kterých byly včely zlikvidovány, a tak se stát snažil zastavit postupujícího roztoče. A naše včely na chatě do toho pásu spadaly. Úly a všechno vybavení jsme teda přesunuli do Prahy."

Včelaří celá rodina

Miloš má včelařství jako koníček.Zdroj: Miloš Vondruška

Jak sám říká, včelařina je pro něj koníček, profesí je technik v komunikační firmě. Má vystudované ČVUT, i tak si ale před třemi lety dálkově udělal výuční list v oboru včelař na Středním odborném učilišti v Blatné. A koníček je to i pro jeho rodinu, v zimě společně připravují rámky a v období medobraní (jehož doba je právě teď) se k tomu sejde v prostoru bývalé prádelny celý dům. Med putuje po příbuzenstvu nebo funguje jako "úplatky". "Když ostatní děti chodí na konci roku pro vysvědčení s kytkou, naše chodí s sklenicí medu," vysvětluje se smíchem. "Pokud mi pak nějaký med zbude, tak ho prodávám, ale záleží to rok od roku. Med pak prodávám buď na různých akcích nebo mi i lidé sami volají a chodí si pro něj. Vidím, že o něj je zájem. Stejně tak o vosk, propolis nebo občas o ovčelenou vodu. My doma sami zpracováváme vosk, jeho výkupní hodnota je totiž docela nízká, tak si z něj radši děláme svíčky."

Zájem veřejnosti

Miloš Vondruška na akci pro veřejnost.Zdroj: Miloš Vondruška

Kromě chovu včel se pan Miloš zúčastňuje několika akcí určených pro veřejnost ročně. "Zájem o včelaření je poslední dobou velký. A nejen o to. Lidé se i víc začínají zajímat o opylovatele. Veřejnost už pomalu začíná rozlišovat blanokřídlý hmyz a mouchy. Což je dobře, tady v České republice nežije pouze včela medonosná, kterou se pořád snažíme protežovat, ale i na 600 druhů včel samotářek a plus mínus 15 druhů čmeláků." Mimo to vyráží i na Dny dětí nebo Dene Země. "I u dětí vidíme zájem. Máme tam vždy prosklené úly a další pomůcky, které si děti můžou prohlédnout. A protože trubci nemají žihadlo, necháváme je, aby dětem chodili po rukách. Děti si pak můžou zkusit trubce označkovat stejně tak, jako se značkují královny úlů."

Každé místo má něco

Zájem je podle něj o včelaření velký.Zdroj: Miloš Vondruška

Dohromady má včelař Miloš tři stanoviště – v Holešovicích, v Břevnově a v Řevnicích. Na každém stanovišti má čtyři úly. "Je pravda, že tady na střeše v Holešovicích jsem zjistil, že čtyři úly jsou únosné maximum. Když jsem jich tu měl šest, tak už lidi poznali, že je tu víc včel. Ale jinak to, že chovám na střeše včely, lidem z domu vůbec nevadí. Právě naopak. O včelaření mají zájem. Někdo se tam se mnou i pokouší starat o včely a získávat tím nějaké zkušenosti." Každé místo, kde má své úly, má svá specifika. "Samozřejmě je každé stanoviště jiné. V Praze třeba vůbec nemám problém s plesnivěním rámků. Chalupu ale máme blízko Berounky, takže tam musím dělat vetší opatření. Určitá specifika má obojí, každý včelař si za ta léta musí najít nějaký rukopis, jak včely v určitém místě chovat." Ač by se mohlo zdát, že ovzduší v hlavním městě bude pro včely zkázonosné, není tomu tak. "Asi před čtyřmi lety psala jedna studentka diplomovou práci, při které porovnávala vzorky medu a z údajů zjišťovala znečištění ovzduší. Kupodivu můj pražský med dopadl jako jeden z nejlepších a medy z míst, kde by člověk čekal čistější ovzduší, dopadly v rámci těžkých kovů hůř."

Včelaření v České republice

Ke včelaření ho dovedl jeho otec.Zdroj: Miloš Vondruška

V České republice jsou pro všechny včelaře stejné podmínky, bez rozdílu, kde včely chtějí chovat. "V této chvíli je u nás jediná podmínka chovu. Nový včelař se musí nahlásit do databáze Ministerstva zemědělství. Při nesplnění této podmínky hrozí vysoké pokuty." Včely, stejně jako úřady, neřeší, kde stojí úly. "Pokud má včela dostatek potravy, tak jí je jedno kde je. Jeden můj známý měl včely přímo u železniční tratě a taky se s tím ty včely naučili žít. Občas si dokonce myslím, že včely ve městě se mají líp než někde na vesnici, kde mají oproti městským včelám a jejich včelím pastvám, jen jedno řepkové pole." Naše republika je v počtu včel na samé špičce. „My jsme v podstatě nejpřevčelenější zemí na světě. V tuto chvíli máme 80 včelařů na 100 km2 což je 9,9 včelstev na km2. Někde je hustota zavčelení až 50 včelstev na km2, a to je vážně masakr. Takže než s nedostatkem včel bojujeme s převčelením."

Včelařův rok

Na střeše činžovního domu na Praze 7 chová pan Miloš včely.Zdroj: Miloš Vondruška

Jako děti ve škole nebo pěstitelé mají "svůj rok" i včelaři. "V lednu probíhá prohlídka včel a odebírání takzvané měli. Z té se vyčte, kolik mají nebo nemají včely roztočů. Protože je v Praze tepleji, jdou včely do rozvoje dřív. Takže v únoru jim musíme dát prostor pro stavění a budování. Teď je náš rok v plném proudu a je čas medobraní. Stejně tak v květnu děláme oddělky a začínáme chovat matky. V srpnu dáváme včelám za odebraný med různé náhražky – třeba rozpuštěný cukr. No a na podzim se modlíme, aby nám přežily do jara. V zimě pak chodíme po přednáškách, besedách nebo do hospod." Každý, kdo se ale chystá s včelařením začít, by si měl uvědomit pár základních věcí. "Každý by měl mít do začátku nějaké zkušenosti. Ty může nabrat na škole, u zkušeného včelaře nebo velkovčelařů. Tady v Praze je Včelařský spolek pro Prahu 6 a 7 se spolkovou včelnicí. Nejhorší je koupit si včely a až pak řešit co s nimi. Nejlepší je začít s málem, pokorně a uvědomit si, že minimálně v Praze je to jen koníček."