Kominík Michal Frič: Za knoflík se chytají hlavně starší dámy

K profesi kominíka jsem se rozhodl až ve 28 letech. Prošel jsem celou řadu profesí. Kominíka dělal můj nejstarší bratr. Chodil jsem mu občas pomáhat, až jsem se tomu začal věnovat naplno. Musel jsem si doplnit vzdělání, udělal jsem si při práci roční rekvalifikační kurz a složil stejné zkoušky jako kluci, kteří si projdou tříletým učňákem. Svému řemeslu se věnuji dvanáct let. Nejvíce mě baví ta různorodost, má své kouzlo. Každý komín je jiný, jinak se v něm topí, jiné jsou totiž podmínky v každém bytě, kde se topí.

Zdroj: Pavel Kopecký, Pražský deník

Vstávám ráno v pět. V práci jsem v půl sedmé. Na střechu lezeme, jakmile se rozední. Odpoledne se vracím domů až kolem šesté. Na jaře ale přijde slabší období a pracujeme třeba i jen tři hodiny denně. Lidé si na nás vzpomenou vždy na podzim začátkem topné sezony. Teď nevíme, kam dříve. Problém ale je, že je brzy tma a za šera je práce na střeše nebezpečná. Na jaře ale lidé na své komíny vůbec nemyslí, nemáme pak co dělat.

Díky své práci jsem se dostal na Pražský hrad i do vězení. Pracuji sám na sebe, chodíme vždy ve dvou s kolegou. Kromě toho pracuji i pro jednu kominickou firmu, kde je nás devět kominíků, z toho jsou čtyři revizní technici.

Zdroj: Pavel Kopecký, Pražský deník

Mechanické nečistoty smetu dolů. Kolega pak dole otevře dvířka a vysaje je vysavačem. Musím pak zkontrolovat, že kouřová cesta je čistá. Strháváme nečistoty ze stěn. Tyto komíny chrání hlavice. Stává se ale, že tam napade listí. Taháme odtud i mrtvé ptáky či netopýry. Na vyčištění komínů této bytovky máme vyhraněné tři hodiny. Výstup z mé práce je zpráva o kontrole čištění.

Ve velkých kotelnách, kde se topí koksem, bývají i průlezové komíny s rozměry 600 na 400. Musíte vlézt dovnitř a prolézt celý komín a vyčistit jej zevnitř. Po pěti metrech bývají dvířka. Dnes jsou ale už výjimkou.

Zdroj: Pavel Kopecký, Pražský deník

I v Praze jsem viděl spoustu případů, kdy jsou komíny v dezolátním stavu, a přesto v nich lidé topí. Jednou jsem se opřel o komín a málem spadl. Najít řešení je pak složité. Lidé topí pevnými palivy proto, aby ušetřili. Oprava komínu je ale velmi drahá záležitost. Musíme to pak nahlásit na stavební úřad, což děláme velmi neradi. Jsem ale zodpovědný za to, že nedojde k žádné havárii. Nedávno jsme řešili případ, kdy se lidé přiotrávili. Sešlo se několik faktorů najednou - rozpadající se komín byl špatně vyčištěný, panovala inverze a nízký tlak ovzduší. Když v komíně zatopili, z kotelny proudil oxid uhelnatý až do obýváku. Obyvatelé bytu se přiotrávili, bylo jim zle.

Zdroj: Pavel Kopecký, Pražský deník

V Česku je asi pět kominických učilišť, v Praze jedno na Jarově. Pokud vím, v každém ročníku je 15 učňů, v celé republice se jich tak každý rok vyučí kolem 60. Ten, kdo pracuje rukama, nemá problém se dnes uživit. Problém mají lidé, kteří pracovat nechtějí. Celkem nás je v Praze asi 400, někteří z nich jsou jen revizní technici. Jezdí sem ale i řemeslníci ze Středočeského kraje.

Zdroj: Pavel Kopecký, Pražský deník

V Praze je pořád spousta lidí, kteří si topí v krbových kamnech. Například v obci Ořech (Praha-západ) nebo na Točné žádný jiný centrální zdroj tepla není. Odhaduji, že v Praze jsou desítky až stovky tisíc kotlů na pevná paliva. Odzvonilo ale už velkým kotelnám. Díky plynofikaci je na tom dnes ovzduší mnohem lépe.

Zdroj: Pavel Kopecký, Pražský deník

Komíny od kotlů na plynná paliva se čistí jednou ročně, některé i jednou za dva roky. Pokud se v nich topí celý rok, tak se čistí třikrát ročně. Jinak to je s kotly na pevná paliva. Ty se u chat musí kontrolovat dvakrát do roka, vyloženě rekreační objekty jen jednou za rok. Objekty, kde je nepřetržitý provoz, jako třeba restaurace, se čistí klidně i šestkrát za rok. My jsme jen prevence.

Zdroj: Pavel Kopecký, Pražský deník

Z výšek mám respekt. Jednou jsem i spadnul asi z osmimetrové výšky. Když jsme vylezl na střechu, bylo sucho. Po nějaké chvíli ale začalo pršet a na plechové střeše to začalo klouzat, což jsem si však neuvědomil. Než jsem se nadál, byl jsem na zemi. Naštěstí jsem spadl do svahu na trávu, takže se síla při pádu rozložila. Odnesli to dva bederní obratle a zápěstí. Poležel jsem si v Motole, kde mě týden dávali dohromady. Pracovat jsem ale nemohl dalších několik měsíců.

Zdroj: Pavel Kopecký, Pražský deník

Lidé se stále chytají za knoflík, když nás vidí. Nejvíce tento hezký zvyk dodržují starší dámy. Lidé nás mají rádi proto, že naši předchůdci po staletí dělali kominické řemeslo dobře.

Zdroj: Pavel Kopecký, Pražský deník