Předchozí
1 z 6
Další

Máchova růže

Moravská rodačka už od osmnácti let žije v Praze. Absolventka Literární akademie Josefa Škvoreckého vyhrála před osmi lety cenu Máchova růže, díky které vydala svou prvotinu Čtyři stěny. Autorka, které bude za chvíli vycházet pátá kniha, vydává i lokální Zdroj: Deník / Karolína Marvánková

Povídky začala psát před osmnáctým rokem, původně ale chtěla studovat scenáristiku na FAMU. „Tam mě ale nevzali, takže mě táta „nakopl“, abych šla studovat Literární akademii Josefa Škvoreckého.“ Ve svých osmnácti letech tedy odešla z rodné Veverské Bítýšky do Prahy. Během studia se psaní věnovala naplno, povídky ale putovaly rovnou do šuplíku, o jejich vydání se Alžběta ani nesnažila. „Po škole jsem pracovala jako redaktorka v Mediafaxu, což byla pohodová práce. Potom jsem začala pracovat na tiskovém oddělení Středočeského kraje, tam už to ale takové nebylo,“ přiznává se smíchem. Prvním impulzem k vytažení povídek ze šuplíku byla až soutěž od Akademie literatury české Máchova růže před osmi lety. „Hlavní cenou bylo vydání prvotiny. Měla jsem samozřejmě radost, že mi Čtyři stěny vydali.“

„Jsem typický čumil.“

Moravská rodačka už od osmnácti let žije v Praze. Absolventka Literární akademie Josefa Škvoreckého vyhrála před osmi lety cenu Máchova růže, díky které vydala svou prvotinu Čtyři stěny. Autorka, které bude za chvíli vycházet pátá kniha, vydává i lokální Zdroj: Deník / VLP Externista

Další kniha V tichu jí vyšla až o čtyři roky později. „Můj sen byl odejít z práce, ale to nešlo, protože jen psaním se uživí hrozně málo lidí. Pořád jsme si říkala, že bych chtěla odejít a pak jsem otěhotněla. Díky mateřské jsem se víc začala věnovat psaní povídek a románů.“ Tématem všech jejich knih jsou každodennosti obyčejného člověka. „Jsme totiž typický čumil,“ směje se. „Hrozně mě zajímají lidé okolo mě. Přijde mi, že i zdánlivě obyčejný život má toho hodně moc, co nabídnout. Není potřeba si vymýšlet velká silná témata, protože ta jsou všude kolem nás.“ Křest nové knihy - Ti, kterým se narodíš, proběhne 16. září od 19. hodin v Týnské literární kavárně. „Tohle dílo se od ostatních liší, psala jsem jej totiž pod vlivem hormonů,“ popisuje Alžběta se smíchem. Kniha je rozdělená do tří částí. „V první je vypravěčem dítě v břiše matky. Druhá část se odehrává o dvacet let později a vypravěčem jde zde chlapec. Ten randí s dívkou, která provázela čtenáře v první části. Poslední je vyprávěna sestrou toho chlapce.“ Hlavní myšlenkou knihy je, jak velký vliv mají rodiče a jejich výchova na dítě. „Určitě to ale není naučná kniha, do toho bych se nepouštěla.“

Neoblíbenější Barák

Moravská rodačka už od osmnácti let žije v Praze. Absolventka Literární akademie Josefa Škvoreckého vyhrála před osmi lety cenu Máchova růže, díky které vydala svou prvotinu Čtyři stěny. Autorka, které bude za chvíli vycházet pátá kniha, vydává i lokální Zdroj: Deník / VLP Externista

Zajímavostí je, že knihu Ti, kterým se narodíš Alžběta napsala před několika lety. Knihu Barák napsala až jako poslední, vyšla už ale minulý rok. „Tu mám ze svých knih nejraději. Přijde mi, alespoň za mě, že je nejvyzrálejší.“ Barák původně začala psát jako povídku o dohadování lidí v činžovním domě o tom, co bude na dvoře. „Vždycky dostanu nějaký impulz. V tomhle případě to bylo, že se u nás v domě opravdu nájemníci hádali.“ Za zmínku také stojí, že hlavní vypravěčkou v této knize je šedesátiletá nájemnice domu. „Už si nepamatuji, proč jsme se takhle rozhodla. Ale jsem na sebe pyšná, protože hodně lidí mi říká, že je to věrohodné.“

Město ve městě

Moravská rodačka už od osmnácti let žije v Praze. Absolventka Literární akademie Josefa Škvoreckého vyhrála před osmi lety cenu Máchova růže, díky které vydala svou prvotinu Čtyři stěny. Autorka, které bude za chvíli vycházet pátá kniha, vydává i lokální Zdroj: Deník / VLP Externista

Kromě psaní knih také Alžběta vydává dvouměsíčník Náměsíčník. Časopis, který se zabývá děním a zajímavými lidmi okolo náměstí Jiřího z Poděbrad. „Asi před třemi nebo čtyřmi lety jsem tu seděla a uvědomila jsem si, kolik je tu nových kaváren a podniků. Došlo mi, že se to tu začíná měnit na městečko ve městě, spoustu lidí jsem začala potkávat několikrát za den,“ vzpomíná. „Ráno, když si šli koupit pečivo k Antonínovi, odpoledne po cestě s dětmi na hřiště a večer, když šli na kávu nebo víno.“ Časopis byl chvíli jenom v online verzi, v tištěné formě vychází dva roky. Postupem času rozšířila Alžběta zaměření i kus Žižkova a Vinohrad. Stále je to ale lokální malý časopis, za kterým stojí překvapivě málo lidí. „Mám v týmu redaktorku Terku, která po mě i čte texty, grafika a Filipa, který má na starosti historické věci. S ním jsem původně dělala do našeho časopisu rozhovor, protože byl autorem myšlenky proměnit Žižkovskou věž na raketu. Když jsme zjistila, že studuje historii a žurnalistiku, přišlo mi to zajímavé a domluvili jsme se na spolupráci.“

Je to výzva

Moravská rodačka už od osmnácti let žije v Praze. Absolventka Literární akademie Josefa Škvoreckého vyhrála před osmi lety cenu Máchova růže, díky které vydala svou prvotinu Čtyři stěny. Autorka, které bude za chvíli vycházet pátá kniha, vydává i lokální Zdroj: Deník / VLP Externista

Hlavní zdroj příjmů je pro Alžbětu výuka tvůrčího psaní v projektu Kurzy z obýváku. „Moje kamarádka Andrea Selzerová před šesti lety projekt rozjela a mě k němu před nějakými třemi nebo čtyřmi roky přizvala.“ Kurzy, jak už název napovídá, probíhají online formou. „Stačí si zaplatit a lidé se mohou dočíst informace ke všem tématům. Samozřejmě mají i cvičení, které mají splnit a poslat mi to. Ale na to oni většinou kašlou a raději mi pošlou nějakou povídku nebo kus románu. Mě je ale vesměs jedno, co od nich dostanu, vždycky jim na to pošlu zpětnou vazbu,“ přiznává. „Baví mě přicházet na to, co mi svou prací chtěli říct. Vím, že jejich dílo nemůžu hodnotit podle sebe, ale podle nich. A to je pro mě výzva.“ Kurzy ale čas od času probíhají i na živo a hlásí se do nich, jak mladí lidé, tak i starší generace, muži i ženy rovnoměrně. A že zájem o kurzy je dokazuje i fakt, že se na ně přihlásilo již přes tisícovku lidí.

Filmové ambice

Moravská rodačka už od osmnácti let žije v Praze. Absolventka Literární akademie Josefa Škvoreckého vyhrála před osmi lety cenu Máchova růže, díky které vydala svou prvotinu Čtyři stěny. Autorka, které bude za chvíli vycházet pátá kniha, vydává i lokální Zdroj: Deník / VLP Externista

Dříve bydlela v Dejvicích, dnes již šestým rokem žije na náměstí Jiřího z Poděbrad. „Takže Vinohrady jsou moje srdcovka. Vzhledem k tomu, že mám malou dceru, hrozně miluji parky. Parukářku, Grébovku, Riegrovy sady. Každý den do nějakého chodíme. A stejně tak zbožňuji všechny malé podniky v okolí. Nejoblíbenější kavárna je Casa Nostra, ale občas mi stačí se jen procházet místními uličkami nebo si zajít na hřbitov.“ Do budoucna má Alžběta několik plánů. „Mám rozepsanou knihu, kterou bych chtěla dodělat a vydat. Ale můj velký sen je zfilmování knihy Barák. Tak nějak jsem se pokusila sepsat scénář a teď ho pořád někomu nutím,“ doznává se se smíchem. „Taky píšu blog o panické atace, kterou jsem začala před pár lety trpět. Před rokem se mi opět vrátila a byla hodně intenzivní, někdy jsem ani nedokázala vyjít z domu. Ale už jsem se vypracovala natolik, že jsme schopná tyto stavy ovládat. Takže bych to chtěla dát dohromady a vydat.“