Taneční divadlo s podtitulem Sólo pro tři, v němž zazní překlady písní a básní, které připravil Jiří Dědeček, není čistě narativním příběhem. Spíše jde o obrazy spojující se v jakousi mozaiku, která je zábleskem paměti někoho, kdo se možná jmenuje Jacques, možná Vladimir nebo snad Karel. „Tento ‚kdosi‘ do určité míry dnes mluví za ně,“ uvádí k inscenaci Zuska. „Ve smyslu nekonečné oslavy života, nesmiřitelnosti se špatností, zlem a marností, v rámci svérázného humoru, bezbřehého smutku a nevyhnutelné samoty. V duchu nespoutané vnitřní energie, která dává vzniknout něčemu tak neotřelému a originálnímu, která ale rovněž vysává a zabíjí,“ doplnil.

Všechny tři muzikanty tak v představení hraje jedna osoba – Alexandre Katsapov v alternaci s Michalem Štípou. Druhou bezejmennou postavou na jevišti bude žena, která sehrává v životě tří zmíněných velikánů důležitý aspekt. Ztvární ji Zuzana Susová nebo Tereza Podařilová.

„Tři zpívající básníky jsem si vybral z mnoha důvodů. Jednak proto, že všechny téměř od útlého věku znám a vnímám. Mám je moc rád, i když samozřejmě každého jinak, protože jsem je zažil v jiném období svého života. Téma, které jsem vymyslel, se zrodilo jednak z faktu jejich předčasné smrti, jednak z toho, že ti lidé jsou absolutně neotřelí, originální a naprosto nekompromisní. Všichni tři mají krásnou poezii a hudbu. Takže není co řešit,“ řekl Zuska, který se do povědomí baletních diváků zapsal jako vynikající tanečník, později jako originální choreograf, a to dokonce v mezinárodním měřítku.

Inspirace od Borise Rösnera

V prvopočátku inscenaci připravoval společně s hercem Borisem Rösnerem. „Párkrát jsme se sešli během minulé sezony, kdy byl na chemoterapiích a měl volno. Začali jsme hledat klíč k tomu, o čem představení bude. Věděli jsme, že to nemůže být jenom nějaká ukázka pětadvaceti písniček, které půjdou za sebou, ale že to musí mít nějaký divadelní fór, základ a společného jmenovatele. V momentu, kdy jsme si vytýčili nějaké úkoly a řekli jsme si, že se sejdeme před prázdninami, Boris náhle zemřel,“ vyprávěl Zuska. Paradoxně se pak podle něj stalo, že mu Rösner svou smrtí dal klíč a inspiroval ho, jak udělat představení bez něj.