Jak Jan Kříž v rozhovoru pro Deník prozradil, oproti fyzicky náročné Horečce bude v Atlantidě překonávat zase jiná divadelní úskalí.

Jak jste letošní divadelní sezónu zakončil?

Konec sezóny bývá v divadlech náročný, dokonce jsem si letos ani předem neuvědomoval, které představení bude poslední. Až zpětně jsem si uvědomil, že to byla Pomáda, se kterou jsme hostovali v amfiteátru v Lokti.

V září vás v Divadle Kalich čeká premiéra muzikálu Atlantida. Užijete si také léto, nebo budete pouze pracovat a zkoušet?

Hudební zkoušky nám začali už v červnu, teď se pomaličku vrhneme do aranžování. Prázdniny v podstatě nemám… Předpokládám, že zkoušení bude jako vždy s Jánem Ďurovčíkem náročné a intenzivní. Ačkoli mám výhodu, že mi dobře slouží paměť a zatím se nemusím příliš učit text. Na zapsání do hlavy mi většinou stačí společná čtení v rámci zkoušek.

Míváte léto pravidelně pracovní?

Popravdě řečeno jsme s Maruškou (přítelkyně Marie Blahynková - pozn. red.) byli na dovolené naposled před třemi lety. Pro člověka, který se jako já živí divadlem, je ale prima, když je léto pracovní. Na sezónu se většina věcí chystá právě v létě.

Loni v létě jste v rámci příprav na Horečku sobotní noci nabíral fyzickou kondici, obnáší i nový projekt nějaké speciální přípravy?

Meky Žbirka má většinu písní vysoko, člověk tedy musí táhnout nahoru rozsah. Předpokládám, že celý projekt bude muzikálově hodně atypický. Jednak je autorský, což je vždycky zajímavé, protože se mnohé situace rodí za chodu. Navíc je napsaný zvláštně a jinak…

V čem jinak?

Je napsaný pro sedm rovnocenných hlavních postav, které jsou v muzikálu jediné. Téměř celou dobu jsou navíc všechny na jevišti. Práce bude náročná na souhru, situace nejsou napsané jednoduše a v některých případech jsou role dokonce ve třech alternacích. Samo o sobě není Atlantida úplně běžný muzikálový formát, není v něm hlavní postava, ani hlavní pár. Moje postava je dokonce po dlouhé době nemilostná, což vnímám jako příjemnou změnu.

Budete skladby od Mekyho Žbirky zpívat česky, nebo slovensky?

Všechny jsou ve slovenštině. Tedy kromě „Co bolí to přebolí", která je dvojjazyčně jako v originále. Mluvit se bude česky a zpívat slovensky. Je překvapivé, jak přirozeně přechod z jednoho jazyka do druhého působí, jak si jsou blízké.

Muzikálový herec a scénograf Jan Kříž. Na druhou stranu, podobnou zkušenost máte již z muzikálu Osmý světadíl, který vznikl na písničky skupiny Elán. Zahrál jste si ho někdy pro slovenské publikum?

Na Slovensku ho nastudovali také, ale s úplně jinými herci. Přesto jsem si tam jednou svoji roli také zahrál a musím říct, že to bylo pěkné zpestření. V jiném týmu lidí je ta energie úplně jiná, stejně tak bylo odlišné i tamní publikum. Je znát, že na Slovensku mají lidé ke skupině Elán jiný vztah. Ne že by byl u nás zásadně menší, na Slovensku ale bylo publikum přece jen trochu bouřlivější.

Cítíte vzhledem ke známým skladbám větší odpovědnost vůči muzikálům s „profláklými" písněmi známých autorů?

Určitě, je to úplně jiné. Člověk má odpovědnost vůči písničkám i vůči interpretaci. Vždycky je složité, když je písnička zažitá s konkrétní interpretací a konkrétním hlasem. Něco se z ní musí zachovat, něco by se ale mělo změnit… Specifické jsou jukeboxové muzikály i v tom, že jinde se vám nestane, aby si s vámi diváci zpívali už na premiéře.

Patří Meky Žbirka mezi vaše oblíbené interprety?

Mám jeho věci rád, jelikož jsem ale z Československa příliš nezažil, znám slovenské interprety pouze z rádií. Uznávám, že se mi mnohé slovenské písničky mísily a neorientoval jsem se v nich. Když jsem nyní začal sledovat tvorbu pana Žbirky víc, byl jsem překvapen, kolik věcí od něj znám a kolik jich mám zažitých pod kůží. Přiznávám, že jsem si ani neuvědomil, že jsou od něj nádherné a všem natolik známé hity jako Mám rád, Atlantida, Balada od polných vtákoch či duet Čo bolí to prebolí. Podobně jako u Elánů jsem si až při zkoušení uvědomil, jak je pro mě Meky Žbirka oblíbený interpret. Baví mě u něj sledovat, jak měl různá období a v různých časových etapách. Tvořil na rozličné žánry a všechna lidská témata. Psal o lásce, hněvu, zklamání, o všem, co našimi životy prochází.

Jste z muzikantské rodiny, na jakém žánru a interpretech jste vyrůstal?

Vyrostl jsem hlavně u opery, na klasice. Když už se u nás poslouchalo něco jiného, byly to české věci a folk. K popu nebo nedejbože rocku jsem se dostával postupně a složitě. Přišly mi jako extravagantní žánry, v tom jsem asi divný. Například Michaela Jacksona, který by měl zřejmě spadat do základního hudebního vzdělání každého člověka, jsem začal objevovat myslím až v osmnácti letech.

Muzikálovému herectví se věnujete od počátku své hudební kariéry, chtěl jste tento žánr dělat vždycky?

Celá cesta k muzikálu byla vlastně náhoda. Řekl bych, že spíš než já muzikál, si muzikál našel mě. Jako dítě jsem ten žánr ani neznal, jen mě bavilo tancování, zpěv a vůbec hudba. Postupem času se z koníčku stala profese.

Jak se na pozice muzikálových herců a zpěváků u nás díváte?

Sám sebe považuji hlavně za muzikálového zpěváka. Poslední roky se u nás konečně daří budovat specializované muzikálové herectví, zatímco dříve byl trend obsazovat do muzikálů herce z televize či rockové a popové zpěváky. Řekl bych, že je u nás neprávem někdy pohlíženo na muzikálový žánr jako na něco komerčního a méně hodnotného. Je to škoda, protože v zahraničí jde o velmi prestižní obor. Zaslouží si to, protože je jako jevištní tvar velmi náročný. Mám pocit, že naše generace by za respekt, který si muzikál zaslouží, měla bojovat.

Muzikálový herec a scénograf Jan Kříž. Co posloucháte ve volném čase? Dokážete si ještě při muzice odpočinout?

Dokáži, i ve volném čase odpočívám hudbou. Poslouchám hlavně věci, které na muzikále nedělám, je to dobré, aby vám nehrály pořád dokola v hlavě. Například při práci na discopředstavení Horečka sobotní noci jsem se po dlouhé době vrátil k folkové muzice. V poslední době mě například baví hudba uskupení Robert Balzar Trio uvědomil jsem si, že když mám dost zpívání, je fajn poslechnout si něco, kde se nezpívá. Zalíbilo se mi taky uskupení Skeewiff a v posledním půlroce jsem se zamiloval i do broadwayského muzikálu Catch Me If You Can, rád ho poslouchám, protože jde hodně do mého oblíbeného swingu.

Máte čas vedle hudby i na jiné koníčky?

V poslední době mě začal bavit tenis. Po dlouhé době jsem oprášil raketu, kterou jsem mnohokrát v ruce nedržel. Celkově mě baví hýbat se a sportovat.

Hodně jste zhubl v rámci zkoušek na muzikál Horečka sobotní noci. Musíte se udržovat v kondici?

Vzhledem k tomu, že se Horečka pořád hraje, mi nic jiného nezbývá. Jinak bych představení nepřežil (směje se). I proto jsem si našel sporty, ke kterým mám nějaký vztah a které mě baví. Konečně asi po třech letech jsem našel zalíbení v běhání, které jsem jinak nenáviděl. Slyšel jsem, že si k němu člověk dokáže vypěstovat závislost a vypadá to, že se mi to začíná dařit.

Před pěti lety jste se v rámci zkoušek na muzikál Robin Hood seznámil s přítelkyní, taktéž muzikálovou herečkou Marií Blahynkovou. Vyhovuje vám společné hraní ve stejném divadle?

Za dobu, co spolu chodíme, jsme se potkali v šesti projektech. Vedle představení v Divadle Kalich taky ve Zpívání v dešti a She loves me v Liberci a v Divotvorném hrnci v Českých Budějovicích. Několikrát se nám stalo i to, že jsme hráli pár. Upřímně řečeno nemám rád, když se na jeviště zatahují věci, které tam nepatří. Když se s někým nesnesete, přenese se to na jeviště, a stejně i naopak. Myslím si, že se nám ale s Maruškou daří vzájemné vztahy na jeviště nenosit a do představení je nemíchat. Paradoxně pro mě bylo nejsložitější hrát s přítelkyní právě milostný pár.

Nosíte si práci domů?

Tomu se člověk nevyhne asi v žádném uměleckém řemesle. Připravujete se doma, nad rolemi si povídáte a přemýšlíte… Takže je logicky i doma konzultujeme.

Dokážete si představit, že byste měl partnerku mimo svůj obor?

V jisté době jsem se zařekl, že už nikdy nechci žít se zpěvačkou. Když jsme s Maruškou začínali, zpěvačka ani nebyla vystudovala fitness trenérství a Robin Hood byl její první výlet na jeviště. Postupem času se ale herečkou stala, takže mě to stejně dohnalo. Hezké je, že k divadlu přišla až postupem času a nezná jen to. V životě jsem zažil obojí, měl jsem i partnerky mimo obor. Vím, že ani to není úplně dobře.

Nedávno jste se s partnerkou zasnoubili, už víte, kde se budete brát?

Tušíme to, ale přesné místo neřeknu. Určitě to budeme směřovat na střední Čechy, aby to všichni hosté měli blízko. Datum už je dané, říkat ho ale nebudu.

Jan KřížJan Kříž při přebírání ceny Thálie.Narodil se v roce 1985 divadelně-hudební rodině v Liberci, vyrůstal v Českých Budějovicích, od 12 let závodně tančil. Vystudoval divadelní scénografii na JAMU v Brně.

V roce 2010 se zvítězil v hudební reality show Robin Hood: Cesta ke slávě (na základě toho získal hlavní roli v muzikále Robin Hood). V roce 2012 získal Cenu Thálie za roli Dannyho v muzikálu Pomáda.

Ztvárnil několik muzikálových rolí na pražských scénách, zejména v pražském Divadle Kalich; hrál například v představení Robin Hood, Osmý světadíl, Johanka z Arku, Touha, Mauglí či Horečka sobotní noci.

Od nové sezóny bude hrát v novém muzikále Divadla Kalich Atlantida a po letech bude také hostovat v muzikále Děti ráje v Brně.

Pravidelně hostuje i v mimopražských divadlech, mj. v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci či v letních měsících na otáčivém hledišti v Českém Krumlově pod hlavičkou Jihočeského divadla.

Věnuje se také sólové pěvecké dráze, v roce 2012 vydal první sólové CD s názvem „Sečteno-podtrženo" a druhou desku plánuje vydat v nadcházejících měsících.

Na konci roku vystupuje se svojí kapelou pravidelně na vánočních koncertech, které chystá také letos (v Praze a v Liberci).

Čtěte také: Atlantida s hity Mira Žbirky už vzniká na jevišti Kalichu