„Zatím jsme se nedopočítali, kolik postav vlastně ztvárňujeme,“ směje se Miroslav Vladyka. „Hrajeme členy posádky včetně kapitána, cestující první, druhé i třetí třídy obou pohlaví, samotnou loď, dokonce i ledovec,“ vyjmenovává jeho kolega. Zkusit si představení jen o dvou lidech, kteří se střídají ve více úlohách, jej přitahovalo.

„Dosud jsem nic takového nehrál. A neuměl jsem si představit, jaká je to dřina, ale zábavná! Ani na vteřinu neslezeme z jeviště, nemáme ani čas loknout si vody v zákulisí. Obsluhujeme si i scénu, která je velice variabilní a umožňuje nám rychle měnit prostředí,“ doplňuje Filip Blažek.

Činoherní klub.
Činoherní klub uvede hru Vojtěcha Maška Černý med

Parodie na událost století, která slavila úspěch i na Slovensku, kam ji přivedl její velký fanoušek Milan Lasica, a na české scéně se objeví vůbec poprvé, vznikla v režii Jakuba Nvoty. „Titanic jako divadelní hra pro nás byla Rubikova kostka, kde jsou značená všechna možná témata od závažných lidských a společenských až po komická. A dva herci ji skládají tak, že jim každou chvilku vyskočí něco jiného. Skrze smích tak častokrát hovoří mrazivě vážné věci o nás samotných o lidech. Tento způsob vyprávění je právě to, co mě na hře baví,“ říká.

Vytváření point

Že je hra náročná na koncentraci obou aktérů, je více než zřejmé. „A hlavně je nutné, aby fungovali jako dvojice. Ti dva musejí být sehraní, musejí dokázat hledat a vytvářet pointy. Musí je to skutečně bavit. Mirek Vladyka a Filip Blažek jsou pro mě jednoznačně dvojicí, která si Titanic užívá, a to je na výsledku znát,“ říká Jakub Nvota.

Hra měla premiéru v roce 1992 ve Švédsku, kde se stala hitem. Dále ji zhlédli diváci v Dánsku, Walesu, Irsku, Finsku, Norsku, Estonsku, Zimbabwe, Brazílii či Anglii.