Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř: Hlavně nešišlat, nepitvořit se a nepodbízet

Praha /ROZHOVOR/ - Předchozích deset alb oblíbené autorské dvojice Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř vždy dosáhlo na zlaté, platinové či multiplatinové ocenění. Teď pánové k posluchačům přicházejí s další deskou z televizního pořadu Hodina zpěvu nazvanou Jupí (Universal Music), která obsahuje dvanáct novinek a dva pohádkové bonusy.

4.10.2014
SDÍLEJ:

Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák zpívají dětem.Foto: Deník/Dimír Šťastný

První z nich Když si tě dívko představím natočil Tomáš Klus pro filmovou pohádku Jana Svěráka Tři bratři. Druhý Zlatý voči pochází z pohádky Láska rohatá a nazpíval ji Vojta Dyk. „Myslíme si, že prvně zmíněný bonus je hezkým vyvrcholením naší společné práce," říká Zdeněk Svěrák. „A o druhou píseň, která vznikla už před pěti lety, si řekli samy děti a učitelé, s nimiž se při vystoupeních setkávám," doplňuje Jaroslav Uhlíř.

Míváte předem představu, která z vašich nových písniček by se mohla stát oblíbenou?

Z. S.: Vytipujeme si takové, které mají naději stát se oblíbenými, ale nikdy se neshodneme. Tentokrát jsme se však sešli na jedné, a to na písničce Angličtina. Podle mě mají šanci i Copánek a titulní Jupí.

J. U.: Angličtina podle nás aspiruje na hit i z důvodu, že ten, kdo si ji pořádně poslechne, získá festovní základ angličtiny. Pak už stačí jenom doplnit a doučit se pár dalších slovíček a je to hotové… Líbí se mi i Mateřinky, ty jsou podle mě hodně povedené, děti v nich hezky zpívají po-o-bě-dě-spi-me. A taky mám slabost pro písničku Stožáry vysokého napětí, která se od ostatních liší, vlastně je úplně jiná. Její text je jakousi vzpomínkou na Zdeňkova tatínka, který byl elektrikář a časem se vypracoval až na vedoucího transformační stanice Praha-jih. Musím se přiznat, že tenhle „elektrický" song mi dal zabrat, jde přece jen o téma spíš nepísničkové.

Z. S.: Tuto písničku jsem měl dlouho v plánu, protože stožáry vysokého napětí mě od dětství fascinují. Narodil jsem se v elektrárně, kam vlastně vedly. Byly to samozřejmě nebezpečné věci zalíval jsem třeba hadicí zahrádku a věděl jsem, že nesmím jít s vodou nahoru, že by mě to zabilo. Taky mi tatínek říkal, když jsme někam jeli vlakem: „Kdyby ses ztratil, jdi po stožárech a vždycky dojdeš domů." Proto jsem si říkal, že když jsou mi stožáry tak blízké a někdy mi připadají i výtvarně krásné, jsou to nosiči těžkých břemen , mělo by se to oslavit písní.

Jak vlastně tvoříte slyšela jsem, že se ani nemusíte vidět. Je to pravda?

Z. S.: Zamlada jsme se vídali víc, to jsme ještě nebyli tolik zapřažení, ale postupně jsme přešli na telefonickou tvorbu. Ono to taky jde. Ne že bychom se ale nescházeli vůbec. Když se například blíží natáčení Hodiny zpěvu, přijedu k Jardovi a u klavíru korepetujeme, zkoušíme tóniny, kterým písničkám dát, abychom je uzpívali… Když se vrátím k té debatě po telefonu my si totiž voláme tak často, že je to jako bychom se vídali. Probíhá většinou tak, že Jarda ode mě dostane mailem text psaný velkými písmeny, nejlépe šestnáctkou, aby na něj dobře viděl, a pak se v něm ráchá. Po nějakém čase zavolá a řekne, že už by něco měl, nasadí si ty svoje kšandičky, aby měl obě ruce volné, připraví mikrofon a výsledné dílko mi zahraje a zazpívá. Buď mu řeknu ježíš, to je nádhera, nebo ho zklamu a prohlásím, že jsem si to představoval jinak. Nebo že první část je dobrá, ale s refrénem musí něco udělat. On pracuje tak dlouho, dokud se mi písnička nelíbí. Zrovna tak je to i opačně jsem ochoten měnit text, dokud se Jardovi nelíbí.

Přebal Jak k vám témata přilétají, jak vás třeba napadne, že napíšete text o snídani?

Z. S.: Je inspirován chvílí, kdy mám čas pořádně posnídat, vychutnat si ten krásný obřad. Žaludek po něm touží, spoustu hodin nic neměl, navíc jde i o zrakové hody… Prostě je to chvíle pohody, která stála za opěvování. Trochu jsem se bál, abychom se nepodobali Šlitrově písničce Co jsem měl dnes k obědu. Ale myslím, že jsme se tomu vyhnuli, že naše Snídaně má i jinou náladu.

Spolupracujete od roku 1967, kdy jste se potkali v Československém rozhlase, k témuž roku se mimochodem datuje i vznik Divadla Járy Cimrmana. Hned od začátku mezi vámi nastalo pracovní souznění?

Z. S.: Setkali jsme se prostřednictvím našeho společného kamaráda Miloně Čepelky ten vlastně Jardu Uhlíře objevil a přivedl ho do pořadu Polní pošta. Jarda s ním už pár písniček napsal, já jsem je z kanceláře slyšel a záviděl jsem. Tak jsem řekl vojíne Uhlíři, taky se pokouším psát texty. A dal jsem mu jeden, jestli by jej zkusil zhudebnit. On dostal opušťák, a když se vrátil, vznikla naše první píseň Strašidýlko Emílek. Ještě chvíli pak pracoval s Čepelkou a zároveň se mnou, pak jsem ho ale Čepelkovi definitivně „přebral".

J. U.: Naše porozumění se pečetilo léty spolupráce, jezdili jsme často na dětská představení do velkých dálek. Takže to byly hodiny a hodiny strávené v autě, během nichž jsme se opravdu dobře poznali. Tak dobře, že už se ani nehádáme.

Takže někdy i nějaká hádka proběhla?

Z. S.: Někdy jsme byli ve sporu, ale teď jako bychom věděli, na co je kdo háklivý a co nerad, tak se tomu vyhýbáme.

Koncem osmdesátých let jste si slíbili, že ročně napíšete minimálně osm písniček, které se budou na Štědrý den objevovat v už zmíněném televizním pořadu Hodina zpěvu. Vždycky jste tento limit dodrželi?

Z. S.: Vždycky ne, stalo se třeba, že jsem točil film Vratné lahve a vůbec jsem neměl na textování čas. A tak jsme udělali Hodinu zpěvu, v níž mě zastoupil Karel Šíp. Nebo jsem byl zaměstnán zase jiným úkolem, takže jsme připravili šizenou Hodinu zpěvu to znamená, že jsme vzali čtyři starší kusy a přisložili jsme k nim jenom čtyři nové místo osmi. Nebo se stalo, že měl „náš" režisér Viktor Polesný motohavárii a nemohl natočit to, co jsme už vytvořili, a tak jsme do pořadu zařadili jen staré písničky. Nedá se tedy říct, že jsme každý rok napsali osm věcí, většinou ale ano.

Víte vůbec, kolik jich za ta léta máte na kontě?

J. U.: Registruje je OSA, ta nám pomohla. Řekla nám, že jsme složili přes čtyři sta písniček. Což je teda dost velká nálož, sami jsme byli šokovaní.

Tvoříte jak pro děti, tak pro dospělé, máte tedy možnost srovnání. Co musí písnička mít, aby dítě zaujala?

Z. S.: V tom tak velký rozdíl nevidíme. Určitě si neříkáme to je „jen" pro děti, to bude snadné. Písnička pro ně musí být opřená o jejich zkušenost, aby textu rozuměly, a pokud nějaké slovo nechápou, spoléháme na to, že se zeptají rodičů, o co jde. Pak si ho třeba ponesou celý život od nás.

J. U.: Hlavně nešišlat, nepitvořit se a nepodbízet.

Z. S.: Myslíme tím, nenaznačovat, že jde o humor. Předpokládáme, že když dětem zazpíváme rovně, bez onoho pitvoření, samy ten humor poznají. Dítě považujeme za rovnocenného partnera, které ví, jak to myslíme.

Která z nových písniček momentálně vystihuje vaše pocity, rozpoložení?

Z. S.: Třeba titulní Jupí, v níž zpíváme, že vždycky jeden jásá a druhá úpí. To je bohužel pravda nejen v lásce, ale v celém životě. Když jsem šťastný, říkám si, co mi chybí. V tu ránu si ale vzpomenu, kolik lidí trpí, třeba na Ukrajině, nebo na územích, která obsadil Islámský stát, a je mi úzko.

Co vás čeká teď?

J. U.: Na ponku mám čtyři nové texty a pomalu se v nich ráchám, jak říká Zdeněk.

Z. S.: Máme před sebou Hodinu zpěvu roku 2014, na kterou se připravujeme. Nenecháváme nic na poslední chvíli, protože kolikrát to chce měsíc dva, aby se písnička uležela. A pak se k ní vrátíme a díváme se na ni zase jinýma očima. Teď máme například připravenou píseň o houbách, o údržbářích… Prostě si tak tiše pracujeme.

Autor: Gabriela Kováříková

4.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Celkem na úseku dálnice D6 bouralo 42 aut.
AKTUALIZOVÁNO
42

Nehody více než čtyřiceti vozidel zablokovaly dálnici D6 u Prahy

Deskové hry si můžete v Tyršově domě zahrát až do neděle.
15

Největší festival deskových her zavítal do Tyršova domu. Koná se už po sedmnácté

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Rodinná nadace nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a jeho manželky Renáty se ohradila proti slovům dalšího miliardáře a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše v časopisu Forbes, že Kellner si udělal školu, ze které pro sebe čerpá dobré absolventy. Babiš magazínu řekl, že takovou činnost nepokládá za charitu.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let

Ředitel České filharmonie (ČF) David Mareček dnes v pražském Rudolfinu za přítomnosti ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) podepsal pětiletou smlouvu s novým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Čtyřiašedesátiletý Američan ruského původu filharmonii povede po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Semjon Byčkov byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie od sezony 2018/2019. Orchestru se současně ujmou dva hlavní hostující dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení