„Slavit začneme v neděli 7. prosince, kdy v době od 10 do 17 hodin uspořádáme Den otevřených dveří,“ uvedla ředitelka divadla Doubravka Svobodová.

„Všem, co k nám přijdou, ukážeme skryté zákulisní prostory, které běžně nezpřístupňujeme. Dopolední diváci budou moci přihlížet zkoušce nové inscenace My, hrdinové (pozn. premiéra 18., 19. a 22. prosince), ty odpolední už pozveme přímo na jeviště, tedy pokud budou disciplinovaní. Těšit se mohou i na sestřih archivních zvukových nahrávek, videonahrávek či některých filmových záznamů. Kromě toho si zájemci budou moci zakoupit vstupenky na naše vybraná představení za pouhých padesát korun či výroční diář. Odhalíme jim i část programu, který připravujeme na vrcholné setkání všech bývalých i současných zaměstnanců a spolupracovníků divadla. Svolali jsme ho na 9. prosince. Mimochodem – rozeslali jsme celkem devět set padesát pozvánek,“ podotkla Svobodová.

Jedním z překvapení této události bude podle ní vernisáž zatím utajovaného objektu výtvarníka Davida Černého, který prý bude vidět i zvenčí divadelní budovy, takže o něj běžní příznivci „Zábradlí“ nepřijdou.

Příběh Petra Lébla

Součástí oslav bude také křest knihy Radky Denemarkové Smrt nebudeš se báti aneb příběh Petra Lébla, který se v divadle uskuteční 12. prosince.

Nejedná se o teatrologickou publikaci, není to ani plastická monografie. Radka napsala něco, co se dá těžko žánrově zařadit. Je to její subjektivní pohled na Petra Lébla, kterého znala a který jí ve své závěti, dílem i mně, odkázal svoje deníky a veškerou svoji pozůstalost, abychom jeho odkaz zpracovaly. Kniha je založená na rozporu, jestli jeho příkazu poslechnout nebo neposlechnout, protože to byl úkol velmi těžký,“ sdělila dramaturgyně Ivana Slámová.

Ohromné maličkosti u Eliada

Výročí bude věnována i přehlídka scénických miniatur s názvem Ohromné maličkosti, kterou v neděli 21. prosince s Divadlem Na zábradlí uspořádají Sdružení přátel Eliadovy knihovny a časopis Svět a Divadlo, a čtyři české premiéry v první polovině roku 2009. Tou první bude inscenace Jana Nebeského Blanche a Marie (Příběh o Blanche a Marii Pera Olova Enquista, 21. února 2009), druhou hra katalánské autorky Gemmy Rodríguezové 35,4 Vypadáme jako blbci (březen 2009) o podnikatelském světě, kde chybí profesionální etika a kde zneužívání moci je pravidlem. Režie se chopí Jaroslava Šiktancová.

V dubnu přijde na řadu hra skotského autora Davida Greiga Americký pilot v režii jihoafrického režiséra Davida Peimera, v květnu pak současná americká komedie Kellyho McAllistera Cesta hořícího muže v režii Marie Záchenské.

Historie slavné scény

Divadlo Na zábradlí vzniklo v roce 1958 a jeho název odkazuje k uličce vedoucí z Anenského náměstí na nábřeží. K jeho zakladatelům patřily významné osobnosti české kultury – Ivan Vyskočil, Jiří Suchý, Vladimír Vodička a Helena Philippová. O rok později se k činohernímu souboru připojil Ladislav Fialka se svou pantomimickou skupinou, a tak zde vedle sebe existovala činohra a pantomima až do roku 1991, kdy Ladislav Fialka zemřel.

V šedesátých letech dvacátého století začalo divadlo rozvíjet českou podobu absurdního dramatu, a to především díky příchodu režiséra Jana Grosmanna, scénografa Libora Fáry a dramaturga a dramatika Václava Havla.

Přestože divadlo získalo značné uznání doma i v zahraničí, museli Grosmann i Havel v roce 1968 odejít. V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století se Divadlo Na zábradlí stalo útočištěm některých filmových režisérů české nové vlny, jimž byla normalizačními praktikami znemožněna filmová práce. Byl to především Evald Schorm, který zde od roku 1976 vytvořil řadu vynikajících až kultovních inscenací.

Příchod nových osobností

V roce 1989 se do divadla vrátil Jan Grossman jako režisér a pozdější ředitel. Po jeho smrti v roce 1993 se stala ředitelkou Doubravka Svobodová a uměleckým šéfem Petr Lébl, jeden z nejtalentovanějších režisérů své generace. Po jeho tragické smrti v roce 1999 pokračovalo v hledačské, netradiční linii podoby současného Divadla Na zábradlí umělecké vedení ve složení dramatik a režisér Jan Antonín Pitínský, herec a režisér Jiří Ornest a dramaturgyně Ivana Slámová.

V roce 2003 vystřídalo tento „triumvirát“ umělecké vedení Ivana Slámová a dramatik a režisér Jiří Pokorný, které se pokoušelo texty klasické dramatické literatury prokládat českými i světovými premiérami současných dramatických autorů evropské, angloamerické i české provenience. V letech 2005–2007 realizovali náročný a ojedinělý divadelní projekt Československé jaro, jehož úkolem bylo uvádět ve světových premiérách původní hry českých současných autorů.