„Kdo přijde na Chmelnici, má se na co těšit," říká s úsměvem Xavier Baumaxa v rozhovoru pro Pražský deník.

Co v současnosti děláte?

Momentálně nabírám sílu na jarní koncerty a v hlavě nosím koncept na tři různá alba. Jedno na ukulele, jedno s pianem, to by se mělo jmenovat Alkoinferno a být takové šansonové a pak také přemýšlím o cd s kapelou. Dělalo by si to srandu z muziky a muzikantů a hodil bych to trochu do funku.

A v jakém jsou ta nová alba stádiu?

Na každé to album už mám tak pět písní, které by bylo škoda míchat dohromady, takže počkám, až dozrajou plody na ostatních větvích.

Ve čtvrtek vystoupíte v pražském klubu Nová Chmelnice. Na co se mohou návštěvníci a vaši fanoušci těšit?

Nová Chmelnice… Již název napovídá, že nebudeme kázat vodu, ani ji pít. Prostě se trochu zevnitř nalíčíme a pokud přijde naše dvorní maskérka, tak nám symfoniky nahnědí i zvenčí a diváci budou moci vedle sebe vidět například mouřenína Juliuse Meinla a německého důstojníka Karla Untermüllera za violami, jak se nádherně doplňují. Co víc bychom proti rasové nesnášenlivosti ze začátku roku měli udělat?

Zmínil jste váš symfonický doprovod, kterým je kapela Hněddé smyčce. Jak jste se dali dohromady?

S Hněddými smyčci jsme se dali dohromady tak, že mi zavolali, jestli bych pro ně přijel zahrát tuším do Zadní Třebáně a kolik by to stálo. Tak jsem si je poslechl a zeptal se, kolik by mě stálo, abych si mohl zahrát já s nimi. Je to prostě partička konzervatoristů, kteří mají rádi pivo a ve volných chvílích si na něj létají vyšmidlat do Japonska. Jinak jádro téhle party si pozvali na natáčení první desky například kluci z Illustratosphere.