„Že by klasické nepochopení mezi kritiky a diváky?" říkal jsem si, jakožto posluchač odkojený na hudbě Queen nechtěje věřit, že by se jeho dětští hrdinové (třebaže poslední deska The Cosmos Rocks nestála za řeč) podepsali pod nějakou ptákovinu. V pátek v noci při cestě z vysočanské O2 areny jsem však měl jasno.

Když vám na závěr ve slušném provedení herci s kapelou v rychlém sledu po sobě vpálí trojici z největších hitů – We Will Rock You, We Are The Champions i Bohemian Rhapsody, je to prostě fajn a fajn to bude vždycky. Ale pár dobře předvedených klasik je na muzikál z West Endu, na nějž lístky stály tisíc a více korun, pořádně málo.

Základní problém? Námět Bena Eltona, sci-fi příběh odehrávající se v divné budoucnosti, kde se elektronická kytara stala zakázaným nástrojem a skladba Bohemian Rhapsody legendou, po které skupinka povstalců pátrá jako po Svatém Grálu, sice občas zajiskří vtipnou narážkou na hudební scénu od 60. let po Lady Gaga, ale jinak je po většinou nesmyslný a trapný, za hranou přijatelné
nadsázky. I na muzikál jde o hodně slabé lepidlo, které má udržet pohromadě 24 hitů.

Jejich podání přitom rozhodně také není bez výhrady. Například hned jeden z úvodních, Radio Ga Ga, v podání vysokých hlasů party „Ga Ga Kids" tahá za uši, třebaže jde o skladbu, ke které bubeníka Queen Rogera Taylora inspiroval jeho tehdy tříletý syn. Aspoň, že dvojice hlavních představitelů, MiG Ayesa v roli Galilea Figaro a Hannah Jane Fox jako Scaramouche, zpívá obstojně.

Ani choreografie neoplývá nápadem a výpravností. Pusťte si tři libovolné klipy Queen z období desek The Works až Innuendo a uvidíte víc než v celém tomto muzikálu. Páteční premiéře v O2 areně pak nepřidaly slabá návštěva něco kolem dvou tisíc diváků (lépe by přestavení působilo třeba v Kongresovém paláci), občasné technické problémy s přeskakujícími titulky a ze začátku i překvapivě praskajícím zvukem.

Ani to všechno mi nezabránilo, abych si některé fragmenty muzikálu – zpravidla ty, ve kterých se písně co nejvíce přibližovaly originálu – užil. Ale dát si doma nahlas a na plátně (třebaže on by asi stačil i laptop…) jakýkoli živák, měl bych zážitek větší. A bez řečí!