Z Archivu hl. m. Prahy, jenž je spolu se společností Domus pragensis pořadatelem akce, bylo pro expozici vybráno téměř 70 černobílých snímků – převážně věží a mostů – z dílny fotografů Eckerta, Kříženeckého, Fridricha, Bellmanna či Finka. Nejpočetněji jsou však jednoznačně zastoupeny fotografie anonymních tvůrců z let 1860 – 1940, v nichž jejich autoři „mapují“ pozvolnou, místy až plíživou proměnu pražských scenérií. Kromě informací obrazových jsou některé fotografie doplněny o jedinečné informace faktografické – u jedné z fotografií najdeme ceník lázní a koupelí na Slovanském ostrově s datací 1900.

Mizející město

K úpravám a přestavbám vybraných pražských objektů začalo z důvodů hospodářských, technických i estetických docházet až v polovině 19. století. Za oběť stavebních úprav padly významné budovy a objekty z doby středověké, renesanční, barokní i empirové. Mizely prázdné plochy, zastavovány byly zahrady na Příkopech – celé město se zkrátka blížilo těsněji k řece. Zatímco dříve bylo vltavské nábřeží spíše krajinou s pustými místy, rejdišti, mlýny a drobnými domky, dnes je olemováno nábřežními, protipovodňovými zdmi a budovami, jejichž počet rychle roste.

Unikátní – a svým způsobem nostalgické – jsou snímky mostů, které do dnešních dnů zachovány nebyly. Místo nich stojí na týchž místech nové, o poznání modernější stavby.

„K nejpozoruhodnějším exponátům patří kupříkladu fotografické panorama. Na délku měří více než dva metry a je složeno ze sedmi samostatných fotografií, které jsou instalovány do společného celku,“ míní kurátorka výstavy Renáta Zikmundová. „Raritou je pak, i kvůli oteplování a změnám v klimatu, snímek s názvem Bruslení na Vltavě u Palackého mostu,“ dodávají organizátoři výstavy a ukazují fotografii, na níž je znázorněn hlouček lidí, kteří se procházejí či sportují na zamrzlé řece.

Návštěvníci získají přehlednou mapku, na které jsou vyznačena nejzajímavější místa z fotografií. „Každý tak může na vlastní oči porovnat proměny, jimiž metropole za ty desítky let prošla, či se naopak radovat z toho, že některá místa zůstala v zdánlivě nepozměněné podobě,“ uzavírá Zikmundová.