Most ke světu

K stému výročí slavné výstavy připravilo České muzeumvýtvarnýchuměnív Praze expozici, která všechny zmíněné malíře vybranými díly připomíná. Kurátor výstavy, která byla zahájena ve čtvrtek vpodvečer, Olaf Hanel, nejen oživil onu historku s Nowakovýmzraněnímnahonu, ale hlavně upozornil na to, že přes veškeré snahy historiků umění není vlastně dodnes známo, co všechno bylo na oné slavné výstavě zastoupeno. Z katalogu jeznámjen seznam umělců a počet vystavených děl. Hanelův výběr tedy nemá být rekonstrukcí tehdejší výstavy, nicméně se jí snaží přiblížit.Nicméně některé obrazy, o nichž je známo, že byly vystaveny už roku 1907, jsou přítomny i na současné výstavě. Jsou to především Kubištovy pastely z Florencie a o některých dalších dílech to lze alespoň předpokládat.

Kdo všechno tehdy vystavoval? Stejně tehdy jako na současné výstavě byli zastoupeni Emil Filla, Bedřich Feigl, Max Horb, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Willy Nowak, Artur Pittermann- Longena Antonín Procházka. Tito malíři, kteří, jak Hanel připomněl, rádi a často cestovali, vnášeli do stojatých vod českého umění nové vzruchy a novou inspiraci, ať už německým expresionismem, či francouzským postimpresionismem. Můžeme tu spatřovat vlivy Paula Cézanna, i Vincenta van Gogha, stejně jako norského malíře Edvarda Muncha. A Willy Nowak zprostředkovával kontakty s německou expresionistickou skupinou Die Brücke.

Legenda žije

Uskupení Osma a jeho první vystoupení patří dodnes mezil egendární. Přitom však sama tato skupina neměla dlouhého trvání a zmíněné malíře spojovalo jen společné studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Max Horb pak zemřel už v roce konání první společné výstavy, Feigl od roku 1910 působil v Berlíně, Kubín se už druhé společné výstavy roku 1908 nezúčastnil, protože pobýval v Paříži, Antonín Procházka roku 1910 natrvalo opustil Prahu a přesídlil do Brna. První světová válka cesty malířů rozdělila zcela. Filla s Kubištou se nechali strhnout kubistickou inspirací, Pittermann se rozloučil se svým jménem a jako Longen se věnoval kabaretu, modernímu filmu a divadlu. Nakonec svůj výtvarný talent věnoval vlastně jen tvorbě plakátů pro scénu Vlasty Buriana. A Kubištův život byl předčasně ukončen španělskou chřipkou za velké epidemie roku 1918.

Současná výstava respektuje skutečnost, že Pittermann- Longen musel jako student zůstat roku 1907 v ústraní, neboť jako student nesměl ještě vystavovat. Proto jsou i dnes jeho obrazy na výstavě v odděleném salonku. Nejvíce prostoru je na současné výstavě věnováno Bohumilu Kubištovi, kde už třeba v jeho obrazu Kavárna (z roku 1910) lze vytušit budoucí směřování ke kubismu, a dalšímu už tehdy výraznému umělci Antonínu Procházkovi.

Kurátor Olaf Hanel soustředil na výstavě v Husově ulici vynikající výběr děl zobdobílet 1905–1910 z řady českých galerií a muzeí i soukromých sbírek. Ten umožňuje ještě po celém století připomenout řadu podnětů, které už na samém začátku století nastartovaly bouřlivé proměny českého výtvarného umění v dalších desetiletích, přičemž vklady všech zúčastněných osobností jsou dodnes trvalé.