Kliknutím zvětšíteRozsáhlý areál skláren Inwald, které byly proslavené výrobky užitného i průmyslového skla, zaujímal od konce 70. let 19. století prostor na rozhraní Smíchova a Zlíchova. Josef Inwald (1837 až 1906), sklářský technolog a podnikatel, založil v roce 1862 nejprve rafinerii na sklo a poté stejnojmennou firmu na zpracování skla.
Sklárny Inwald brzy patřily mezi největší sklářské firmy v Rakousku-Uhersku, expanze společnosti pokračovala zakoupením skláren v Poděbradech a zřizováním dalších filiálek. Na přelomu 19. a 20. století v pražské sklárně pracovalo asi tisíc lidí. Po smrti Josefa Inwalda bylo sídlo firmy přesunuto do Vídně, což zapříčinilo i rozdělení firmy na konci roku 1918 na českou a rakouskou část.
Koncem 20. let 20. století vrcholil mezinárodní věhlas české části skláren, ale hospodářská krize 30. let znamenala pro firmu výrazné utlumení činnosti, přesun z Prahy do severozápadních Čech a po mnichovské dohodě i nucený prodej podniku.
Výrobky skláren Inwald v minulosti byly součástí mnoha českých domácností. Patřily k nim hlavně skleničky značky Durit z nerozbitného skla. Značku měla firma zaregistrovanou od roku 1914; bez značky a v horší kvalitě skla ji státní sklárny vyráběly až do roku 1996. Sklárna vyráběla i další nápojové sklo, mísy a misky, půllitry, varné nádoby, technické nebo laboratorní sklo či lampy veřejného osvětlení.
"Když si uvědomíme, jak obrovskou produkci sklárny Inwald měly za první republiky a jak rychle bylo toto jméno v politickém vývoji druhé poloviny 20. století zapomenuto, napřed pro židovský původ majitele, pak v rámci zestátnění všech podniků, je tato výstava pro veřejnost skutečně objevná," uvedla Helena Koenigsmarková, ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, které na výstavě spolupracovalo.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
