Zastávám sice názor, že Česko v rocku a popu vždy tahalo za kratší konec a v podstatě jsme jen doháněli to, co právě letělo v Británii či ve Státech, přesto mám některé svátky česko-slovenské hudby rád. Například Votvírák. A tak jsem podobně jako loni vyrazil do Milovic. Jediná změna: loni vlakem, letos autem. A samozřejmě, lepší. I když vlakem to bylo z Prahy taky kousek.

Příjezd v pátek večer, „Neckář byl dobrej," hlásí mi kolega a já už se těším na Mňágu (a Žďorp a Fialu).

Mezitím potkávám dávného kamaráda z Hané Martina, který se tady chystá na svůj první velký festivalový koncert. S kapelou Broumband hraje na HelpMusic stage, letošní votvírákové novince, čtvrté stage, která slibuje písničkáře a ne tolik ohrané kapely. „Je supr, že si může i týpek, jako jsem já, kterej je zvyklej hrát za pivo, zahrát na takovým fesťáku. V backstagi si pokecáš s Fialou a s Macháčkem a všichni tě tady berou," popisuje mi.

A souhlasím. Dokonce si myslím, že podobných part, které se vyhrávají z ničeho a na serverech jako bandzone nebo myspace získávají desítky a stovky posluchačů, tady mohlo být i víc, na úkor tváří ze SuperStar typu Markéty Konvičkové, které sice zazpívají oktávu čistěji než Koller nebo Janda, ale jsou zaměnitelné jako dvě desetikoruny.

„Já tomu věřím. Když to budeme poctivě objíždět, jako kluci z UDG, tak za pět, deset let tady třeba budeme mít podobnej kotel, jako dneska mají Mandrage," říká Martin při pohledu na dost možná víc jak 10 000 lidí, kteří v tu chvíli aplaudují letošním překvapivým vítězům cen Anděl. Vedle Tata bojs nebo J.A.R., které letos za sebou Mandrage zanechali, se sice nemůžu zbavit dojmu, že jde jen o promyšlený marketingový tah a po téhle kapele se do pěti let slehne zem, ale klukům z Plzně se musí nechat, že jsou ohromně vyhrátí.

Jejich show mě nakonec i docela baví, takže dorazím pozdě na vedle hrající Premier, jejichž Hrobaře jsem naživo slyšel naposled při tancovačce v Morkovicích, plus mínus v roce 1999. Hrobaře nestíhám, ale ani song, ve kterém Jarda Bobowski zpívá, že „hostinská je nadržená," mě o čtvrt na dvě ráno neuráží. A funguje jako zajímavý kontrapunkt k textařsky geniálnímu Dezorient expressu, který na hip hopové stage spustili Prago Union s Livě Bandem.

Noc ve stanu, nebo pod širákem? Lepší počasí si skoro nemůžeme přát, takže před šestou nejdu spát. A těší mě, že v nonstop stanu jedou fakt nonstop, takže i nad ránem si můžu skočit na Blur.

Ostré slunce mě probouzí už v devět ráno. Naštěstí je kde si dát dobrou snídani. Druhý den a svým způsobem epochální comeback Leška Semelky, výborný Bonus, Airfare, i čeští fotbalisté, nepřekvapují rutinéři z Chinaski, naopak překvapivě se nechávám strhnout šlágry Olympicu.

Noční odjezd a překvapují mě také policisté, kteří se usmívají a vypadají, že chtějí pomáhat a chránit a věřím, že to není jen proto, že v autě mám dvě hezké holky.

Letošní Votvírák stručně? Skvělá zábava!

Palec nahoru (co se nám líbilo)

- pořadatelé měli pravdu, že za málo peněz festival nabídne hodně muziky: skoro se ani nechtělo věřit, že na dvoudenní festival čítající víc jak 100 vystupujících jste si v předprodeji mohli koupit lístek za stovku

- čtveřice pódií blízko sebe, přesto u každého slušný zvuk

- místo ve stanovém městečku zahrnuto v ceně lístku

- až na stánek s ledovou tříští minimum front

- pořadatelé operativně umožnili i sledování fotbalu z velkoplošné obrazovky

- v náhodném pořadí mimo jiné vystoupení těchto kapel a umělců, kteří to podobně jako čeští fotbalisté s Polskem rozhodně „neodchodili": Václav Neckář, Mňága a Žďorp, (pro mě překvapivě) Mandrage, Jaroslav Uhlíř, Airfare…

- Prago Union s Livě Bandem a celou hip hopovou squadrou v pátek večer nastavili hodně vysoko laťku Hip hop kempu

- atmosféra při vystoupení Olympicu, kdy ani chvilkový déšť nezabránil lidem zatančit si na Dynamit či Želvu nebo zazpívat si Snad jsem to zavinil já

- vystoupení Bonuse, který trefně poznamenal, že spíš než na hip hopovou stage ho možná pořadatelé mohli zařadit někam, kde se hraje country, jeho hudba patnáctiletým „hoperům" s rovným kšiltem vesměs tolik nesedla, generacím 20+ už to však bylo putna

- zábavové noční dojezdy s kapelami jako Premier a rockotékou až do rána

Palec dolů (co se nám nelíbilo)

- kdybyste loni na Votvíráku při vystoupení jednoho z headlinerů, Chinaski, zmáčkli ctrl+c, a letos ctrl+v, nebyli byste o nic moc ochuzeni: Chinaski zahráli prakticky stejné písně, se stejnými aranžemi a nasazením jako loni. Na obranu pořadatelů: Chinaski takhle rutinně hrají i jinde

- dramaturgie mohla ještě víc hledat mezi začínajícími a indie kapelami

- když máte ve VIP stanu nárok na pivo a nápoj zdarma, je úsměvné, že vám obsluhující sice ráda natočí malinovku, ale odmítne nalít obyčejnou vodu

- bankomat v areálu byl užitečná věc, bohužel v sobotu večer, když lidem nejvíce začaly docházet peníze, hlásil poruchu

Náš názor?

Hodně lidí, výborných vystoupení, dobrý catering a další služby, přátelské prostředím, minimum front. Za tak málo peněz snad ani nejde zažít lepší festival.

Tři otázky proRomana Fejta, pořadatele Votvíráku

Zážitek z Votvíráku: když sedmdesátiletá babička zpívá s pankáči Uhlířovy písničky

Nechce se nechat fotit a nechce, aby se o něm mluvilo. Když se ho ale zeptáte na téma Votvírák, vypráví o tomto festivalu, s kterým poprvé přišel blíže do styku před třemi lety a dnes je jeho hlavním pořadatelem, jako o svém dítěti. Jak prožil festival nejdůležitější muž v pozadí: Roman Fejt?

Jednoduchá otázka pro pořadatele: jak jste den poté spokojen s letošním Votvírákem?

Mám z toho všeho hodně dobré pocity. Přijelo 50 000 lidí, vyšlo nám počasí a návštěvníci festivalu vytvořili úžasnou atmosféru. Když jsem viděl, jaká energie z lidí vyzařovala, ať už hrála jakákoli kapela, nejen ty „top", byla to odměna za všechnu práci, kterou jsme festivalu věnovali. Pochváleni jsme byli i od policie, že jsme to dobře zvládli. Takže už se těšíme na příští ročník a věřím, že to zvládneme zase ještě lépe než letos.

Votvírák se od ostatních festivalů u nás hodně odlišuje mimo jiné orientací čistě na česko-slovenské kapely. Zůstane toto zachováno i příští rok?

Předpokládáme, že ano, chceme, aby dál šlo o svátek česko-slovenské muziky.

Před festivalem jste mi říkal, že loni vám kvůli pořadatelským povinnostem příliš nevyšlo užít si vystoupení kapel, takže… jak letos? Viděl jste některé vystoupení celé? A které?

Chcete slyšet pravdu (usmívá se)? Zase jsem od nikoho neslyšel víc než dvě písničky. Byl jsem například na Rybičkách 48, které měly obrovský kotel. Z mladších kapel mě hodně zaujal také Segment. Sice jsem je viděl velmi málo, ale přišlo mi to jako výborná show, myslím, že ti kluci půjdou hodně nahoru. Nenechal jsem si ujít Olympic. A takovým možná největším osobním zážitkem pro mě bylo, když jsem viděl našlapaný stan na Jaroslava Uhlíře, kde stála sedmdesátiletá babička, vedle ní mladí pankáči i nějaké maminky s dětmi a všichni zpívali.