Vagón přistavený na první kolej slouží jako jeviště a místo reflektorů ozařuje scénu zapadající slunce. Jak absurdně by musela za druhé světové války působit scéna, ve které se usměvaví lidé dobrovolně tísní kolem vlaku smrti, který odvážel do koncentračních táborů lidi určené fašistickou mocí k likvidaci. Přesto je tu dnes hlava na hlavě a diváci zaplňují poslední volná místa, aby zhlédli divadelní inscenaci novely Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Podle nedávno zesnulého autora byl také na jeho památku i na památku milionů mrtvých projekt nazván. Představení začíná, Vlak Lustig se pomyslně rozjíždí. Brilantní dialogy a čisté nastudování s jednoduchou a precizní výpravou. Jen trochu statické a nenapínavé. Zato náladotvorné. Stejně jako zápach, který je cítit z kolejiště. I na kolejích sedí část diváků, na něž už nezbyla v hledišti místa. Je to dost protivné a rušivé. Ale celkově tak nějak působivé a jedinečné. Zvukové efekty zajišťují osobní a nákladní vlaky projíždějící nádražím a hercům v tu chvíli není rozumět, ani se je nesnaží překřičit, dál hrají své úlohy.

Další zastávka: Krakov a Osvětim

Lustig dokonale vystihl zbytečnou a hloupou naději, která se nabízela Židům odsouzeným k smrti v možnosti vykoupení vlastních životů. Víme, jak to bylo. Jejich naděje zemřela možná už při vstupu na nádraží. Ale díváme se znovu. Kateřina je svlečená, i čtyři staří židé jsou nazí, za dveřmi dobytčáku tušená plynová komora. Představení skončilo. Snad už podobný vlak nevyjede. Vlak Lustig se ovšem rozjel hned dalšího dne i s herci, ředitelem projektu a jeho týmem do Krakowa a Osvětimi.

Divadelní zpracování novely Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou nastudoval v Divadle pod Palmovkou režisér Petr Kracik. Představení se odehrává přímo ve vlaku. V červenci ho mělo možnost vidět přes 4 000 diváků v prostoru železničních stanic čtrnácti měst České republiky. Srpnový program už nabídl jen dvě poslední představení v železniční stanici Praha Bubny. Odtud se vlak rozjel na svou symbolickou pouť do Polska, kam přivezl také dvě představení, a to do železniční stanici Krakov hlavní nádraží a jako vrchol na železniční stanici Osvětim. Doprovodný program i zde tvořila projekce filmů a výstava Akce: Důvěrné Izrael.

Projekt s poselstvím

Realizátoři projektu jím připomínají hrůzné vyhlazení židů jako memento, které nesmí být nikdy zapomenuto. Současně v rámci programu upozorňují také na nebezpečí popíračů holokaustu a hlásají dál názor Arnošta Lustiga, který považoval jejich názor za zvěrstvo, které oběti masového nacistického vyvražďování zabíjí podruhé.

„Když se nebudeme zajímat o naši minulost, budeme lhostejní, nepoučíme se do budoucnosti," komentoval hlavní myšlenky a poslání projektu Vlak Lustig jeho tvůrce Pavel Chalupa, ředitel festivalu Devět bran. Vzpomínka na tragédii zřejmě cizí ani dnes lidem není a hlediště i okolní kolejiště bylo jimi na každém z celkových devatenácti představení zaplněno.

Nádraží v Bubnech

Stavba vlakového nádraží Praha-Bubny, které leží na spojnici Masarykova nádraží a Kralup nad Vltavou, byla zahájena 27.dubna 1868, první vlaky zde však projížděly Severní státní dráhou už v roce 1850. To už byl v provozu Negrelliho viadukt, který spojuje stanici s Masarykovým nádražím. Památek spojených s nádražím Praha-Bubny je ale více. Především se na trať pojí nejstarší a zároveň nejkratší tunel procházející oborou Stromovka nedaleko Holešovic. V době druhé světové války z nádraží odjížděly "vlaky na smrt" do terezínského gheta. Původní název Bubna, od roku 1911 změněný na Bubny, možná přestane za nedlouho plnit svůj význam. Nádraží je stále funkční. Větší množství vlaků zde dnes už jen projíždí, protože provoz je omezený kvůli bezpečnosti a dostupnosti pro cestující. Nejen budova nádraží, ale i stará vozovna a lakovna, ustoupí podle plánu magistrátu obytnému a zábavnímu komplexu. V prostoru nádražních pozemků (mezi ulicí Veletržní a Výstavištěm) totiž vznikne pravděpodobně nová městská čtvrť. V roce 2006 pozemky odkoupila za 1,1 miliard korun společnost Orco Omikron a momentálně projednává změny územního plánu.

Tři otázky pro ředitele mezinárodního festivalu Devět bran Pavla Chalupu

Pavel Chalupa je ředitelem festivalu Devět bran, v rámci kterého pro letošní rok připravil projektVlak Lustig. V představení Divadla pod Palmovkou sám účinkuje v pruhovaném vězeňském mundúru a čapce. V každém z vagonů svého Vlaku Lustig zodpověděl ještě na nádraží v Bubnech jednu z otázek.

Jak dlouhý je Vlak Lustig?

Vlak Lustig se skládá ze čtyř vagonů a po České republice a do Polska ho veze parní a dieselová lokomotiva. Dva z vagonů jsou nákladní, podobají se těm, ve kterých se lidé převáželi v transportech do koncentračních táborů. Říká se jim dobytčáky.

V těchto vagonech je také galerijní prostor projektu. Návštěvníci vlaku mohou vidět instalaci výstavy Vojenského historického ústavu a instalaci improvizovaného kina, kde jim promítáme tématické filmy. Nejdůležitějším článkem vlaku je divadelní nákladní vagon speciálně upravený jako jeviště. Tady se odehrává celá tragédie Kateřiny Horowitzové.

Neměl se vlak rozjet také do Německa?

To měl. Ale bohužel se tak nestalo. Vlak měl ještě předtím, než navštíví polský Krakow a Osvětim putovat nejdřív do německého Wannsee, kde se konala konference, na které se sešli němečtí nacističtí pohlaváři, aby dojednali konečné řešení židovské otázky. Jen dvě hodiny trvalo to, co nás děsí dodnes a co o život připravilo více než šest milionů lidí.

Bylo náročné přesvědčit všechny ty, bez jejichž spolupráce by se Vlak Lustig nemohl rozjet, aby vaší vizi věřili?

Byl jsem překvapen. A chci znovu už po několikáté říct, že jsme velmi vděční, že se projekt mohl uskutečnit. Myslel jsem si původně, že mě s takovým bláznivým nápadem pošlou k šípku. A nakonec ve spolupráci s Českými drahami, Divadlem pod Palmovkou a dalšími vznikl a rozjel se po dvou naplánovaných trasách. Objeli jsme během čtrnácti dnů prakticky celou republiku a zastavili na čtrnácti krajských nádražích.

Plánujete další představení, nebo v Osvětimi bude mít Kateřina Horowitzová derniéru…

Vzhledem k úspěchu projektu a ohlasu diváků, kteří pokaždé obsadili hlediště, doufáme, že to poslední představení nebude.