Autorka původně téma zpracovala ve filmovém scénáři – na který se nakonec nenašly peníze – pro Vladimíra Michálka, s nímž se před lety podílela na úspěšném filmu Zapomenuté světlo v hlavní roli s Veronikou Žilkovou. Ta se také objeví v hlavní roli vinohradské inscenace, jejíž režie se chopil umělecký šéf divadla Martin Stropnický.

„Na Adinu Mandlovou jsem nahlížela jako na někoho, kdo si musel v emigraci znovu vymyslet život, a její vzpomínky jsem konfrontovala se skutečností,“ uvedla v jednom z rozhovorů Jelínková. Na krásné herečce ji zaujal její smysl pro humor, grácie a společenskost. „Měla ale i špatné charakterové vlastnosti – byla například neústupná, tvrdohlavá, ješitná,“ podotkla.

Ve hře se Jelínková snaží postihnout příběh velké slávy, talentu, krásy a zlomových okamžiků v českých dějinách 20. století, které prověřovaly lidské charaktery i mravní postoje. Osou vinohradské inscenace má být epizoda, kdy Mandlové začátkem druhé poloviny 60. let nabídlo karlínské divadlo hostování v inscenaci Hello, Dolly!

Drzá Adina

„Adina Mandlová byla drzá, vtipná, takže mi není úplně naturelem vzdálená,“ uvedla její představitelka Veronika Žilková. „Její životní osudy jsou strašně zajímavé a mnohem dramatičtější, než jak jsem je měla zafixované z knih,“ doplnila herečka, která si v představení užívá čtyřiadvaceti převleků výtvarnice Simony Rybákové. Na scéně Šimona Cabana vystupuje s Janem Šťastným, Svatoplukem Skopalem, Jiřím Dvořákem, Pavlem Rímským, Martinem Zahálkou, Danielem Bambasem či Barborou Munzarovou.

Jubileum Divadla na Vinohradech připomene i dvoudílná reprezentativní publikace. Její první část bude věnována příběhu budovy této scény, druhý díl proměnám jejího souboru. Nabídne kopie materiálů z Národního muzea, vinohradského divadla, dobových časopisů, knih i soukromých sbírek.

 

Z historie divadla

Základní kámen Městského divadlana Královských Vinohradech byl položen 28. září 1905 za účasti architekta Josefa Turka i projektanta Aloise Čenského.
V dubnu 1907 si nedokončenou budovu na tehdejším Purkyňově náměstí prohlédl císař František Josef. Provoz divadla byl slavnostně otevřen 24. listopadu 1907 premiérou hry Jaroslava Vrchlického Godiva. V čele nového uměleckého ústavu stanul novinář a dramatik František Adolf Šubert. Na ředitelské místo nastoupil spisovatel a divadelník Václav Štech, za jehož vedení začal vykonávat funkci lektora a tajemníka K. H. Hillar. Ten byl v roce 1913 jmenován dramaturgem a o rok později šéfem činohry.

Významnou roli sehrál i další vynikající umělec – novinář, dramatik a básník Jaroslav Kvapil, který se stal šéfem činohry po odchodu K. H. Hillara do
Národního divadla. Za Kvapilovy éry pracoval v divadle krátce jako dramaturg a režisér Karel Čapek.
Divadlo mělo výborné herce a herečky, k významným osobnostem tohoto období patřili např. Václav Vydra, Jaroslav Vojta, Bedřich Karen, Anna
Iblová, později Zdeněk Štěpánek, František Smolík, František Kreuzmann, Olga Scheinplfugová. S Městským divadlem byly za války spojeny i dvě osobní tragédie – v souvislosti s ilegální činností byla popravena šatnářka Marie Spilková a v Mauthausenu zahynula herečka Anna Letenská.