Potkávat herce a hudebníky na vinobraních je tak trochu folklór. Ale jak to máte ve skutečnosti? Chodíte na takové akce pro radost nebo jen ze slušnosti?
Pro mě je to dokonce čest. Víno mě provází plus mínus od dětství. Samozřejmě ho piju až v pozdějších letech, ale je to velmi dobrý kamarád a studnice veškerého vědění. Víno je živý organismus, a proto u něho nikdy nekončí dialog.

Preferujete červené, růžové nebo bílé?
Nejradši mám bílé. Ale vůbec se nezříkám ani růžových, která jsou teď módní, a v zimě pak červených. Piju podle chuti a doma mám vždy z čeho vybírat.

Takový labužník jste byl vždycky?
Kdepak (směje se). Musíte si uvědomit, že jsem z generace, která ještě pila takzvané pražské výběry, tedy kahany, hradní svíce… Víno mi chutnalo, ale nic moc mi neříkalo. Pak jsem začal jezdit na jižní Moravu a uvědomil jsem si, že to, co pijeme v Praze, jsou s prominutím… (hledá a nenachází správné slovo). Do vína jsem se zamiloval až postupem času. Ale nakonec jsem možná byl jedním z prvních, který měl doma vinotéku a vozil si víno z Moravy, zatímco tady se ještě prodávaly hradní svíce.

A když jste si chtěl dát víno v Praze, kam jste vyrazil?
Chodili jsme jako kluci do vinárniček, kde se prodávala sudová vína. To znamená třeba dnes už zaniklá Liška Bystrouška, Blatnička, různý, jak jsme říkali, křečový žíly, kde se u vína stálo… A samozřejmě jsme to pili a pili, až jsme se propili ke kvalitě.

Dá se říct, že víno a divadlo patří k sobě?
Ačkoli kumštýři většinou jsou milovníci vína, víno a divadlo k sobě nepatří. Osobně na jevišti alkohol nesnáším. Po představení, pravda, víno rozhodně má svoje místo. Ale jinak, naše profese absolutně vylučuje alkohol.

Proč se tedy o hercích a muzikantech povídá, že si rádi přihnou?
Protože je na nás vidět. Myslím, že je daleko víc lidí, kteří pracují v jiných profesích a alkoholu pijí víc než my. Jenže nejsou na očích, a tak se o nich nepíše.

Jak jste v současnosti herecky vytížen?
Hraji v pěti pražských divadlech, takže práce mám tolik, že nevím, kam dřív. Během prázdnin jsem natočil vánoční pohádku, na kterou se těším, protože na pohádku se vždycky, i dnes, rád podívám. Měla by být v televizi na štědrý večer. A krom toho točím pořád ještě Ordinaci v růžové zahradě a pracuji na dalších projektech. Nemůžu si stěžovat.

A stává se vám, že vás na ulici lidé zastaví a řeknou vám: Stejnak jste se mi nejvíc líbil ve Zlatovlásce?
A víte, že ano? Je to už 38 let, tehdy by to člověk ani neřekl, ale dnes už je zřejmé, že to pro mě byla určitá kultovní role. A jsem rád, že se to lidem stále líbí.

Petr Štěpánek
Pochází ze slavné umělecké rodiny. Pradědeček Jan Nepomuk Štěpánek i otec Zdeněk Štěpánek byli výraznými herci. Narodil se v revolučním roce 1948 v Praze, vystudoval DAMU, v činohře byl nejdéle spjat s Národním divadlem, ale široké veřejnosti je znám hlavně jako herec kladných rolí. Zahrál si v pohádkách (Zlatovláska, Princ Bajaja, Velká policejní pohádka…), propagandistických seriálech (30 případů majora Zemana, Okres na severu, Rodáci), současných seriálech (Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, Ordinace v růžové zahradě) i v povedených televizních filmech (Údolí včel, Ex offo, Osudné dveře).
K vínu patří i Vilém Čok a punk

Praha a Středočeský kraj hostí v následujících dnech hned několik akcí, na nichž se kultura, povětšinou hudba, potká se (snad) dobrým vínem. Vybírám čtyři.

Nejslibněji se mi jeví Mělnické vinobraní (od pátku 16. do neděle 18. září).

Jednak, mělnické víno bylo první, které mi po příchodu z Moravy do Prahy dalo tušit, že spojení „Víno z Čech“ nemusí být oxymóron. A navíc, Mělník nabídne i barvité hudební menu. Na náměstí Karla IV. totiž vystoupí v pátek Vladimír Mišík a etc., Arakain nebo Vilém Čok s punkovou kapelou Bypass.

Pravda, Vilém Čok k vínu sedne asi jako Lou Fanánek k limonádě, ale zábava musí být.

Zdaleka to přitom není všechno. Na vedlejším pódiu před Masarykovým kulturním domem zahrají třeba Čankyšou.

Doslova neuvěřitelný je line-up v sobotu. Radost budou mít lovci celebrit, vystoupí totiž Anna K., Janek Ledecký a Žentour, Lucie Bílá nebo No Name, i alternativnější zábavy. November The 2nd, Bluesberry, Jablkoň nebo Tleskač, to je jen pár z mnoha zajímavých jmen.
Vinobraní končí v neděli s Vltavou, Martou Kubišovou či Terezou Černochovou. Jednoduše, v Mělníku to bude žít.

Praha bude Mělníku konkurovat dvojicí akcí, které sice nabídnou podstatně úspornější program, ale dohromady mohou fungovat jako slušná alternativa.

Vinobraní na Grébovce probíhá od pátku 16. do soboty 17. září, a až na Ilonu Csákovou a německé Corpus Corax nenabídne žádná velká jména. Zato však bude mít hodně specifickou atmosféru.

Akce, kterou vedle Grébovky hostí i nedaleké náměstí Míru, totiž bude celá vyvedena v duchu starověkého Říma. Pořadatelé slibují satyry na chůdách, jokulátory žonglující s jablky, kruhy a noži nebo boha vína Bakchuse.

Jen o kousek dál, na náměstí Jiřího z Poděbrad, pak probíhá ve stejnou dobu Vinohradské vinobraní. Kromě výpravného programu o historii vína tu bude i něco ze současnosti: Mňága a Žďorp, Čechomor, Kamil Střihavka nebo Hudba Praha.