Po vzoru forbín slavné dvojice přišli skrze hlediště na předscénu před zataženou oponou dva herci, kteří se představili jako Žil (F. J. Zvolský) a Byl (M. Popp) a jež měli být jakýmisi prostředníky a průvodci celým večerem. Na začátku nastínili zápletku, která se pak prolínala celým pásmem. Hledají inspiraci a nacházejí krásnou ženu s příznačným jménem Mamon Lesklá. Ta jim ale vzápětí zmizí a místo ní přibíhá její oklamaný milenec-milionář. Žil a Byl nelení, chopí se situace a s vidinou tučné odměny se milenci představí jako soukromí detektivové, kteří jeho milenku zaručeně najdou.

Mezi jednotlivým vstupy Žila a Byla se odkryje opona a na řadu přicházejí scénky prokládané písničkami, které se vtipnou formou snaží parodovat nešvary dnešní společnosti. Všechno jako by tu ale už bylo. Tvůrci si vybrali několik typických oblastí hodných zesměšnění. Úřady, které místo aby pomáhaly, snaží se díky své pochybné všemoci lidem komplikovat život. Prázdný svět celebrit scházejících se na všemožných večírcích, kde se tlačí do hledáčků dravých paparazzi, ukazují před nimi svá prsa a nohy a provokují zinscenovanými skandály, a posléze střih do pracovní schůzky bulvárního deníku Cože?, jenž jim na svých stránkách vytváří kýženou pětiminutovou slávu. Všemožné soutěže, od VyVolených (zde Vyvilení) k Miss čehokoliv (Miss Miss, tedy volba nejkrásnější dívky mezi Misskami). Reklamní a stranické kampaně. A nakonec samozřejmě povinné žehrání politikům (větami typu: „Kdo je horší než celebrita? Politik!“).

Většina scének je ale poněkud toporná a po chvíli dost zdlouhavá. Často mi to připomínalo spíš pořady typu S politiky netančím nebo Televarieté než svěží, inteligentní a hlavně provokativní revue. Jednotliví herci buď přicházejí na předscénu, odříkají svoji dávku vtipu a zase mizí do hloučku v pozadí, kde ostatní dělají „křoví“, nebo sehrají scénku jako vystřiženou ze školních besídek. Hudba i zpěv jsou často pouze pouštěny z playbacku a herci jen otevírají pusu nebo nesměle přizvukují (někteří dokonce úplně rezignují na iluzi zpěvu „naživo“). Rozvláčné tempo představení tak zachraňují pouze pohotoví a vtipní Žil a Byl, i když se do svých dialogů často nechtěně zapletou.

Kdyby se autor textu nesnažil dostat do něj aktualizaci za každou cenu, nevyužíval otřepaná témata a přidal trochu poetičnosti a originálnějších slovních hříček (než těch typu „to nebude stát nás, to bude stát stát“), vyšla by jeho revue snad lépe. Toto byla žel spíše televizní estráda přenesená na jeviště.