Výstava Wan-Tai-Die In se váže k Taiwanu a Indii, jak napovídají přesmyčky v názvu. Obě místa jste navštívily. O čem konkrétně vaše výstava je?

Z: Výstava je o našem cestování a zároveň o inspiraci. Já na ní prezentuji své vějíře. Na Taiwanu jsem hodně vnímala vůně. Je tam vlhko. Kvetou tam květiny, létají ptáci, jsou tam zvířata, která jsou exotická pro naši krajinu. Všechno jsem to ve svých vějířích zachytila, jako opičky Makak, které jsem tam viděla.

Zuzana Růžičková- narodila se v Olomouci v roce 1982
- studovala propagační grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a poté Akademii výtvarných umění v Praze
- absolvovala stáž na taiwanské univerzitě National Taiwan University of Arts v Taipei

P: Volná inspirace u mně vznikala ještě před tím, než jsem věděla, že pojedu do Indie. Byla jsem na severu Indie v Himalájích. Už před tím jsem se horám věnovala a pak jsem je zpětně začala opět zpracovávat.

Jaké další motivy se prolínají výstavou?

Z: Na Taiwanu jsem byla dvakrát. Myslím, že je to na mé práci znát. Baví mě fyzická malba. Tvořím velkoformátové otisky. V Galerii 9 vystavuji i drobné grafiky, které vznikaly pro profesora Wanga a výzkumný ústav mořské biologie. Pozval mě do Tainanu, dalšího města Taiwanu, když jsem připravovala svou diplomovou práci. Je to vědec. Smál se mi, když jsem se zajímala o jeho práci jako umělkyně. Nechal mě ve výzkumném ústavu malovat kosti kytovců. Drhli jsme tam velrybí lebku. Petra je výborná restaurátorka. Má cit pro barvy. Hodně ji inspirovaly malby v klášteře v Ladakhu, které restaurovala.

P: Tvoje technika je také taková restaurátorská. Zuzana dělá transfery svých vápenných maleb. Já mám na výstavě obrazy a asambláže z fragmentů ze své sbírky. Sbírám odpad, který mi vzniká při restaurování, jako druhotné polychromie nebo vatičky, když se snímají přemalby a povrchové nečistoty. Z Indie jsem si přivezla zbytky fragmentů nástěnných maleb z 15. století. Pracovali jsme pár dní v chrámu, který v minulosti spadl. Fragmenty se tam válely na hromadě zničeného chrámu. Na výstavě jsou vystavené ve vitrínách.

Jak jste se dostala k drhnutí velrybích hlav?

Z: Našla jsem si na internetu odkaz Taipei a kosti velryb. Naklusala jsem tam do muzea a řekla, že bych si chtěla nakreslit zdejší kosti velryb. Řekli mi, že je odvezli do jiného města, ale dali mi kontakt na profesora Wanga. Popsala jsem mu svůj projekt kreseb velryb, jeho to zaujalo a pozval mě k sobě na univerzitu. Později jsem se dozvěděla, že se jedná o obrovskou vědeckou kapacitu, specialistu na mořské kytovce a jejich záchranu. Taiwan mi dal vlastně takový dárek. S profesorem jsem doteď v kontaktu, píšeme si, posíláme si fotky.

Co vás dovedlo na Taiwan a do Indie?

Z: Vyrazila jsem na stáž přes Akademii výtvarných umění v Praze. Vždy jsem tíhla spíše k východu. Projela jsem stopem Bulharsko, Rumunsko. V létě jsem tvořila na Ukrajině. Čím víc na východ, tím je to pro mě lákavější. Na stáži na Taiwanu jsem pracovala na svém projektu a pak jsem se tam zamilovala. Musela jsem se vrátit. Vyrazila jsem tam znovu s diplomovou prací. Měla jsem tam už domácí zázemí a společníka, který zemi znal.

Petra Navrátilová- narodila se v Přerově v roce 1986
- studovala navrhování a modelování oděvů na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a poté Akademii výtvarných umění v Praze
- jako restaurátorka se podílela na opravě poničeného chrámu v indickém Ladakhu

P: Mě oslovili kolegové restaurátoři, kteří jezdí do Indie již zhruba deset let s brněnskou organizací. Jezdí se na stejné místo do kláštera v Diskitu, kde se restauruje budhistická svatyně. Restaurátoři se střídají. Jel nás celý tým.

Jak probíhá taková práce v indickém klášteře?

P: Byli jsme domluveni s mnichy, že pro ně něco uděláme a oni nás zadarmo ubytují a dají nám stravu. Žili jsme s nimi. Chystali nám snídani a obědy. Večer jsme měli svůj program. Mniši nám nosili podklady k rekonstrukci části maleb, které již byly zničené. Klášter je stále funkční. Před deseti lety jim začalo ve svatyni střechou protékat voda. Střecha se opravila a od té doby tam jezdí restaurátoři. Svatyně se opravuje a tmelí postupně.

Co vám dal pobyt v Asii? Jak vás vaše cesty, které teď prezentujete na výstavě, ovlivnily a obohatily?

Z: Viděla jsem, že se tam lidé k sobě chovají jinak. Líbilo se mi, jak mezi sebou fungují. Taiwanci jsou velice milí, neustále se smějí i přesto že málo pijí alkohol. Jednou jsem dělala grafiku na pláži. Doufala jsem, že uvidím velryby. Spatřil mě tam pán a okamžitě mě chtěl zavést zpátky na nádraží. Donutil mě dojet zpátky do civilizace, protože je to tam prý pro samotnou holku nebezpečné. Nikdy se mi však nic nestalo, cestovala jsem po Taiwanu hlavně vlakem. Neměla jsem pocit, že by mi chtěl někdo ublížit.

P: Indie je velmi různorodá. Byla jsem v Ladakhu v údolí Nubry, říká se mu Malý Tibet. Cítila jsem se tam jako v pohádce. Lidé tam jsou opravdu vstřícní, pohostinní, milí. Přijde mi, že nejsou zkažení civilizací. Fungují velmi přirozeně. Člověk neměl s ničím starosti. Bylo to jako ve snu. Rytmus života je jiný.

DŘEVORYT Zuzany Růžičkové.Vaše současná výstava je hodně motivovaná přírodou. Co dál vás při práci inspiruje?

P: Všechno. Život sám o sobě. Inspiruje mě cokoli, ale především je to má práce restaurátorky.

Z: I obyčejný den má svou poetiku, ze které může člověk čerpat. Třeba, když křupe sníh pod nohama. I když se člověk řízne do prstu a teče mu krev. Jsme holky, a tak motivy květin prostě jsou. Umíme být i drsné. Mám ráda humor, který je pro mě inspirativní. Ráda se směji.

Obě dvě pocházíte z Moravy, z Břidličné a Citova, studovaly jste stejné umělecké školy. Chtěly jste být umělkyněmi od dětství?

P: Nějak to vyplynulo. Není to o chtění, nebo nechtění.

Z: Od malička jsem něco vytvářela. I když po základní škole jsem chtěla jít i na gymnázium. Zajímala mě biologie. Pak jsem zjistila, že vědec to má mnohem složitější. Jako umělec si mohu dělat co chci. Ráda si hraji a vymýšlím. Umění mě stále baví.

Máte v plánu další cestu za exotikou?

P: Ráda bych se vrátila tam, kde jsem byla. Práce na klášteře ještě nejsou dokončeny. Bydleli jsme přímo v něm. Nejenom práce, ale i pobyt byl skvělý.

Z: Také bych se ráda vrátila na Taiwan. I když se člověk někam vrátí, pokaždé je to jiné. Ráda bych na Taiwanu pracovala s bambusem. Napsali jsme si s přítelem projekt a uvidíme, jestli nám vyjde.

Čtěte také: Cestovatel Zibura: Poutě mě naučily nechávat si něco jen pro sebe