Hrdinkou inscenace je Boženka, která s bratrem Arnoštem tvoří až doteď idylickou sourozeneckou dvojici. Jejich rozdílné povahy tuto pospolitost a vzájemný respekt utužily už od dětství. Boženka si coby „bojovný kapitán“ uvykla udílet rozkazy a všemu nejlépe rozumět, Arnošt vždy stál na pozici poslušného a manipulovaného vojáčka.

Boženka ho už dávno po pečlivém několikaletém výběru oženila s bohatou Helgou. Ta měla činžovní vilu, klenoty a drahocenné obrazy, ale vše jí spadlo do klína jako dědictví, takže není zocelena zkušenostmi rvát se o uspokojivou existenci. Naopak, bezstarostnost ji svedla ke svazku s Arnoštem, který rychle vyústil ve stereotypně nudné soužití pod dennodenním velením Boženky. Je to ve skutečnosti manželská trojka.

Ale začíná komedie a zřejmě následkem nečekaných zvratů v pohybu těles sluneční soustavy stereotyp se bude měnit! Nečekaným Veletočem se tahle partička octne pohromadě, propletená a zamotaná vzájemně neslučitelnými osobními snahami. Advokátní poradce a psychiatr jsou stále na telefonu!

Božská Sarah

„Když jsem si četl text Veletoče, uvědomil jsem si, že mě nenásilně vrací ke zlaté éře české komedie, kterou paní Iva jako herečka tak zásadním podílem spoluutvářela,“ říká producent a majitel Divadla Kalich Michal Kocourek. Těší jej, že se právě jeviště Kalichu mohlo stát místem, kde si Iva Janžurová plní své umělecké sny. „Dlouhých dvacet let sbírala odvahu a sílu na roli Sarah Bernhardt v působivé hře Božská Sarah. Setkala se s ní právě až pod naší střechou a je to setkání velmi šťastné. Svědčí o tom desítky repríz aplaudovaných vestoje i nominace na Cenu Thálie,“ doplňuje.

Jaká je vlastně geneze vzniku komedie Veletoč? „S Janou Paulovou jsme se při objevení té radosti, že se nám spolu dobře hraje v inscenaci Sbohem, zůstávám!, dohodly, že spolu napíšeme hru,“ vypráví Iva Janžurová. „Při přemýšlení o námětu si Jana vzpomněla na v podstatě anekdotu ze života, příběh, který se údajně skutečně stal, kdy jeden chlápek chtěl přistihnout svou ženu in flagranti. Ale ta co čert nechtěl mu byla věrná, a tak na ni vymyslel jistou lest. Tento námět se mi zalíbil, proto jsem začala psát, posílat Janě nápady a situace, ona je zpočátku připomínkovala, komentovala…“

Na hře Iva Janžurová pracovala asi rok a půl. Jana Paulová ale měla v merku už jinou inscenaci, a tak ji při přemýšlení o herecké partnerce napadla Eva Holubová, s níž se kdysi šťastně potkaly v Kočičí hře v Divadle Na zábradlí. „Obrovsky jsme si rozuměly. Eva byla z nabídky na společnou práci naštěstí nadšená,“ doplňuje.

Svoboda v psaní

Na otázku, která z poloh zda ta herecká, nebo autorská, jež je oproti té prvně zmíněné dost introvertní jí více vyhovuje, odpovídá: „V inscenaci Národního divadla Křehkosti, tvé jméno je žena, která je sestavená z našich novinových rozhovorů, říkám, že kdybych se rozhodovala podruhé, asi bych se věnovala raději psaní, protože je v něm více svobody. Jistě, psaní je svébytná disciplína, ale mně s herectvím hodně splývá právě proto, že píšu s určitou hereckou zkušeností, v podstatě se u toho od herectví neodtrhnu. Vím to už z našeho rodinného divadla, kde jsme si napsali se Slávkem Remundou pět her, a pokaždé jsem si ve vymýšlení textů a zápletek výrazně ovlivňovala roli pro sebe. Takže mně ty činnosti jedna s druhou nekolidují, nevidím v nich nějaké rozpolcení, nedělím se na autorku a herečku,“ sděluje.

Vedle Ivy Janžurové a Evy Holubové se v inscenaci dále objeví Marian Roden, Sabina Remundová a Aleš Bílík v alternaci s Přemyslem Pálkem. Kostýmy pocházejí z dílny návrhářky Simony Rybákové, hudbu složil David Solař a scénu navrhl režisér Šimon Caban.

Ten se prý poté, co si text komedie přečetl, smál a ke konci si i radostně poplakal. „Měl jsem z toho velkou radost, protože dovede si někdo představit, že bych text takové osobnosti vrátil s tím, že se mi nelíbí a že ho dělat nebudu?!“ říká.

Odráží se podle něj ve Veletoči už zmíněný fakt, že je Iva Janžurová úzce spjata se slavnou érou tuzemské filmové komedie? „To nevím, je to možné, vlastně to neřeším. Vidím v něm všechny dobré, i světové filmové komedie, na něž jsem rád chodíval v době svého mládí, o které si dnes myslím, že byla bezstarostná. Proto ten krásný pocit. Ale ve Veletoči je spousta aktuálních témat, z nichž, i když s humorem zmíněných, mrazí.