Tvorba Šimotové úzce souvisí s jejím životním osudem. Promítá do ní zkušenosti, radosti, ale i bolest a prožité tragédie.

Šimotová patřila k umělcům, kteří mohli v době normalizace vystavovat svá díla jen neoficiálně. Přesto o její tvorbě věděli i v zahraničí, v roce 1970 dostala zlatou medaili na bienále ve Florencii, roku 1979 velkou cenu na bienále v Lublani. V roce 1991 byla vyznamenána Rytířským řádem za literaturu a umění ve Francii, později byla oceněna i doma.

V roce 2005 dostala jako jedna z prvních cenu ministra kultury za přínos v oblasti výtvarného umění. Šimotové si ale vážili i její kolegové včetně mladých výtvarníků, o tom svědčí například udělení ceny pro umělce starší 35 let, jíž Šimotová získala také jako jedna z prvních a která vznikla jako protiváha většiny tuzemských výtvarných cen určených mladým umělcům.

Její lyrické obrazy z 60. let byly blízké informelu. Malovala figurální náměty, zabývala se i krajinou, ale později se definitivně vrátila k figuře. V 70. letech znamenala velký zlom v osobním i tvůrčím životě Šimotové smrt jejího manžela, malíře Jiřího Johna (1923 až 1972).

Přímý fyzický dotek

Opustila klasickou malířskou techniku a jako základní výrazový prostředek zvolila přímý fyzický dotek. Přešla k instalacím a prostorovým realizacím a zaměřila se na lidskou figuru a tvář.

Pracovala s textilem i papírem, který prořezávala, muchlala, různě drásala a tvarovala. Vznikly tak křehké papírové sochy - obtisky tváře, dlaní, chodidel i celého těla a závěsné reliéfy, které se skládají z mnoha vrstev průsvitného nebo karbonového papíru.

V jejích dílech lze nalézt podobenství, pomíjivost bytí, věcí a vztahů, nepřetržitost času, poetické ztvárnění lidského tématu. Přestože v posledních letech byla Šimotová limitována fyzickými možnostmi svého těla, tvořit nepřestávala, stále vznikaly nové práce zobrazující lidské tělo - tím jemnější a niternější, čím těžší bylo pro autorku se pohybovat.

Před třemi lety měla u příležitosti 85. narozenin výstavu v Museu Kampa, kde byly starší práce, společně s Galerií Rudolfinum, která uvedla právě tehdejší nejnovější díla.