Obdobu přehlídky, která propojuje dva kulturní světy, jež ale zároveň spojuje mnoho styčných bodů, vede už potřetí také v České republice. Letos poprvé se festival Dny Jeruzaléma uskuteční vedle Prahy také v Evropském hlavním městě kultury, Plzni.

Jsou Češi fanoušci jeruzalémské kultury?

Je pro ně zajímavá a v jistém smyslu i exotická. Zároveň je ale Jeruzalém také město, ke kterému se vztahuje i česká kultura. Po tisíciletí ovlivňovalo myšlení Evropanů, a tak je i pro Čechy zajímavé vidět, kdo tam žije za lidi a jakým způsobem se kulturně baví. Na festivalech je hodně baví například sekce jeruzalémské kuchyně, což je nezbytná kulturní součást. Už v prvním roce jsme oslovili palestinského kuchaře z Východního Jeruzaléma a izraelského kuchaře ze Západního Jeruzaléma, kteří spolu vystoupí na kuchařské show v Praze také letos. Představí kulinářské novinky, hosté budou moci ochutnat například vynikající zmrzlinu s tahini a pistáciemi.

Máte ráda místní kuchyni?

Hodně mi v Čechách chybí, takže ji aktivně vyhledávám. Třeba hummus nebo falafel už ale dneska seženete prakticky všude.

Vaříte tato jídla i sama doma?

Přiznám se, že moc ne, jsou docela náročné na přípravu. Ale mám dost kamarádů, kteří je vařit umí.

Čím bude letošní přehlídka Dnů Jeruzaléma odlišná od předchozích vedle toho, že se poprvé koná také v Plzni?

Samozřejmě programem a nově také designem. Úplně jsme změnili vizuální komunikaci festivalu, grafiku vytvářela Barbora Klimszová, absolventka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Chtěla jsem, aby vizuál odkazoval na modernitu, pestrobarevnost a multižánrovost festivalu. Konání v Plzni je také zásadní, po druhém ročníku jsme byli přesvědčeni, že chceme Dny Jeruzaléma posunout z Prahy někam dál. Na zahájení se tehdy byli podívat pořadatelé Evropského města kultury 2015, kteří projevili o spolupráci zájem. V Plzni se koná hlavní program přehlídky, na ni navážou v Praze festivalové ozvěny.

Days of JerusalemNepolitický multikulturní festival, jehož cílem je v České republice prostřednictvím tamních umělců zprostředkovat realitu Jeruzaléma.

Letošní ročník se uskuteční v Plzni od 19. do 20. června a pak v rámci ozvěn od 21. do 23. června v Praze na Stalinu.

Součástí programu je například výstava volného umění a designu Identita, filmové projekce, koncert jeruzalémského hip hopu, přednášky a workshopy.

Návštěvníci festivalu mohou okusit speciality jeruzalémské kuchyně palestinského a izraelského šéfkuchaře, zhlédnout koprodukční taneční představení v choreografii Sofie Krantz a devíti českých tanečníků či navštívit Jeruzalémskou kavárnu.

Proč jste před třemi lety s pořádáním festivalu začínali?

Když jsem pracovala jako kulturní atašé na ambasádě v Izraeli, přišel velvyslanec Tomáš Pojar s nápadem realizace velké přehlídky české kultury v Izraeli. Domluvil se s pražskou radnicí, která ve všech svých partnerských městech pořádá kulturní akci Dny Prahy. Jelikož je Jeruzalém také partnerem Prahy, shodli jsme se, že v tomto konceptu uspořádáme v roce 2012 kulturní akci v Jeruzalémě. Pojali jsme ji celkem megalomansky, pražská kultura tehdy na celý měsíc zcela ovládla Jeruzalém. Jeruzalémská radnice, která projekt spolupořádala, přišla následně s tím, že bychom podobný festival mohli uspořádat i v Čechách.

Co tehdy obyvatele Jeruzaléma z pražské kultury nejvíc zaujalo?

Byli nadšeni Divadlem Bratří Formanů. Do centra Jeruzaléma se nám podařilo přivézt i Obludárium, ve kterém se cirkusové představení odehrává. Nic nesklidilo takový úspěch jako tohle speciální šapitó.

Posunul se nějak český festival za tři roky a uplynulé dva ročníky?

Stále více se snažíme o vytváření koprodukcí. O dlouhodobější propojování českých a jeruzalémských umělců. Abychom sem nejen přivezli jeruzalémské umělce, ale také s nimi a s českými institucemi a umělci vymysleli souvislejší projekty. Které mohou na festivale ukázat a potom spolu kooperovat i nezávisle na něm. První takovou větší koprodukcí, kterou představíme v Plzni, je výstava Identita. Jde o společný projekt české a jeruzalémské kurátorky, které vybraly v Plzni a v Jeruzalémě třicet umělců z více uměleckých oblastí, hlavně volného umění a designu. Druhá koprodukce, kterou letošní ročník uvede, je taneční představení jeruzalémské choreografky Sofie Krantz, která s devíti českými tanečnicemi nazkoušela představení White Piece.

Program festivalu je multižánrový, snahou je zaujmout všechny generace a typy lidí. Co je ale podle vás vysloveně typické pro kulturu Jeruzaléma?

Jeruzalém má podobně jako Praha stigma historického města. Turisté se tam nechají polapit turistickými atrakcemi stejně jako u nás Pražským hradem nebo Karlovým mostem. Na festivalu se ale snažíme dávat prostor spíše alternativní kultuře a mladému umění. Jako jsme v rámci Dnů Prahy akcentovali na moderní umění, tak při Dnech Jeruzaléma přivážíme hlavně začínající umělce, neosvědčené celebrity a osobnosti, které nejsou mainstreamové. Pro Jeruzalém je typická také undergroundová alternativní kulturní scéna, ale určitě i film nebo divadlo.

Na co se při letošní přehlídce nejvíce těšíte?

Vedle zmíněných koprodukčních akcí určitě na duel palestinského rappera Muhammada Mughrabiho s českým hiphoperem Refewem. Společně vystoupí jak v Plzni tak v Praze.

Marina Šternová, ředitelka festivalu Dny Jeruzaléma v Praze.Přípravy letošního festival provázely ale také problémy, proti realizaci se postavily světové osobnosti včetně lidí jako je hudebník Roger Waters nebo pražský radní Matěj Stropnický. Ohradili se proti prezentaci Jeruzaléma jako hlavního města Izraele…

Když se podíváte, jak festival i program prezentujeme, jsou tyto argumenty irelevantní. Jeruzalém prezentujeme naopak jako místo různých kultur a zároveň jako prostor, kde vedle sebe koexistují různé subkultury i lidé různých vyznání. Letos máme podle mě ukázkový multikulturní festival, na kterém jsou zastoupení křesťani, muslimové i židi, Palestinci i Izraelci, příslušníky transgenderové komunity a další.

Kdo vybírá účastníky festivalu?

Na začátku je dobrovolná výzva, do které se může přihlásit kdokoli bez ohledu na národnost nebo náboženské přesvědčení. Kritéria jsou dvě - umělec musí mít nějakou souvislost s městem Jeruzalém a dané dílo musí mít samozřejmě také odpovídající kvalitu.

Setkali jste se někdy dříve s podobnými komplikacemi politického charakteru?

Žádný takový protest jsme dosud nezaznamenali. Vybrali si ale špatný cíl, protože se naopak snažíme o dialog a o vytváření platformy, ve které mohou umělci působit i přesto, že mají odlišná politická přesvědčení. Příkladem, že to funguje, jsou právě dva kuchaři z Izraele a Palestiny, o kterých si troufám říci, že jsou dokonce kamarádi. Vnímám celou iniciativu proti festivalu jako nepříjemné nedorozumění.

Odrazí se nějak protest na festivalu?

Všechny zúčastněné jsme o tom informovali. Dva arabští umělci dostali strach, a rozhodli se tak vystupovat pod jinými jmény.

České umění, kulturu, vědu a školství jste propagovala také jako kulturní atašé v Izraeli. Jaké úspěchy jste během pětiletého působení v Jeruzalémě ve své oblasti zaznamenala?

Fungovala jsem jako jakýsi prostředník a komunikátor, pomáhala jsem českým a izraelským umělcům i institucím navazovat vztahy. S tím, že mým cílem byla co největší propagace všeho českého. Například jsem pomáhala českým univerzitám s podepisováním memorand, které pak zdejším studentům usnadňovaly studium v Izraeli. Dělá mi radost, když vidím, že některé vztahy, které jsem ve své funkci pomáhala dát dohromady, dodnes fungují. České kapele Please The Trees jsem v Izraeli pomáhala organizovat turné a nyní vím, že mají v plánu jet tam znovu. Už si to ale organizují sami, protože mají ty vazby. To je pro mě největší satisfakce.

Musela jste být ve své funkci politicky zdatná?

Spíš komunikačně. Politiky se moje funkce tolik nedotýkala, pohybovala jsem se mezi jinými lidmi. Stýkala jsem se s kulturními institucemi, umělci, se školami…

Už rok a půl žijete v Praze. Vracíte se ještě do Izraele?

Nevracím, možná na dovolenou bych tam ráda vyrazila, ale jakkoli jinak už ne. V Praze jsem vdaná, mám to tady ráda a jsem s Čechami hodně svázaná. Určitě se ale v kulturně-diplomatické sféře budu chtít nadále angažovat i u nás. Kulturní diplomacie mě baví, líbí se mi komunikace a provazování vztahů, může jít i o jakoukoli jinou platformu, nejen o jeruzalémsko-pražské nebo plzeňské vztahy.

Co vám dal pobyt v Izraeli do života?

Naučila jsem se určité věci nehodnotit a nesoudit. Člověk, který stráví v Izraeli delší dobu, pochopí, že situace je tam natolik komplikovaná, že nemá právo na jakékoli vynášení soudů z tepla pražské kavárny. Měla jsem možnost cestovat po Západním břehu, byla jsem v Gaze, poznala jsem lidi a úžasné umělce v Izraeli i v Palestině. Během mého pobytu jsem pochopila, že nejdůležitější je soustředit se na konkrétní lidi spíš než na stereotypní a jednostranně vykreslené informace v médiích. Předsudky v tomto směru fungují bezmezně.

Přicházejí s předsudky i návštěvníci festivalu Dny Jeruzaléma?

To mi ani nepřijde, většinou spíš přicházejí s očekáváním, že se něco nového dozvědí.

Sledujete politickou situaci na Blízkém východě?

Sleduji, opravdu se ale snažím nevynášet soudy. Netroufám si politickou situaci hodnotit. Asi i proto jsem si vybrala oblast kultury - ze zkušenosti vím, že ve chvíli, kdy všechny ostatní mechanismy selhávají, kultura je to, co lidi stmeluje.

Když říkáte, že jste doma v Praze, zaujala vás tady v poslední době něco z kulturní nabídky?

Nebyla jsem tu dlouho, takže co se divadla týče, mám co dohánět. Nedávno jsem byla na dvou skvělých představeních. Na Lávce jsem zhlédla Čtyři dohody od Jaroslava Duška, konečně jsem se na něj dostala, protože jsem to plánovala dlouho. V Dejvickém divadle jsem byla nadšená z inscenace Brian nebo se mi líbilo Šílenství v Divadle Na Zábradlí. Z nejnovější české filmové tvorby se mi moc líbily Kobry a užovky od Jana Prušinovského, z hudební tvorby pak moje srdcovka Fast Food Orchestra a jejich nové album ZEN.

Marina ŠternováNarodila se v Praze. Vystudovala mezinárodní vztahy a diplomacii, nedostudovala žurnalistiku. Dodělává si doktorát na kulturní antropologii na UK. Během studia byla v rámci školních výměn v Paříži, Lille a Tel Avivu. 

Při škole asi tři roky pracovala jako tajemnice bývalého ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera. Po studiu absolvovala Diplomatickou akademii a posléze nastoupila na ministerstvo zahraničních věcí, kde se věnovala bezpečnostním otázkám.

Po skončeni předsednictví byla vyslána do Izraele jako kulturní a tisková atašé České republiky. V Izraeli působila v diplomatických službách skoro pět let, náplní její práce bylo budování trvalých kulturních vazeb mezi českými a izraelskými umělci a kulturními institucemi nezávisle na státních orgánech.

V posledních letech se tento plán povedl především v hudební oblasti díky projektu Prague-Tel Aviv Urban Party. Svou práci v Izraeli završila projektem Days of Prague in Jerusalem a následně Days of Jerusalem in Prague, kulturním projektem, který prezentuje různé žánry nemainstreamového umění, které se rodí v těchto dvou metropolích.

Aktuálně působí coby ředitelka festivalu Days of Jerusalem a i nadále se věnuje kulturní diplomacii.