A válečný průmysl si postupně začal dělat zálusk i na měď z nedokončené chlouby Staropramenu. V té chvíli na scénu vstupuje skupina oddaných zaměstnanců Smíchovského pivovaru a bere věci pevně do svých rukou…

Příběh osobní statečnosti, nadšení a lásky k pivovaru však začal o něco dříve. V roce 1919 nastoupil do Smíchovského pivovaru sládek Josef Paspa, který se do dějin pivovaru zapsal především svou pokrokovostí a otevřeností novým technologiím. Během jeho působení doznal pivovar největší modernizace v historii.

Během působení vrchního sládka Paspy došlo k asanaci starých budov na hlavním dvoře, které byly nahrazeny novými železobetonovými stavbami. V horním patře byly chladicí štoky, o poschodí níže vznikly sprchové chladiče mladiny a moderní propagační stanice na kvasinky. V dalším spodním patře bylo oddělení spilek a pod povrchem labyrint sklepních chodeb s tanky a sudy. Poslední dokončenou investicí byla moderní budova energetiky a chlazení dokončená v roce 1940.

Jen ve své polovině ale zůstala realizace plánů na vybudování nových varen č. 2 a 3, které měly modernizaci završit. Projekt byl vypracován v roce 1939 a strojní zařízení pro dvě nové varny v ceně 2 094 570 Kč bylo u Škodových závodů v Plzni objednáno 17. ledna 1940. Již během roku 1940 ale německá okupační správa nařídila zastavit všechny modernizace v pivovaru. Staropramen už neměl možnost plánované investice dokončit, a to i přesto, že 80 % strojního zařízení už stálo doslova na prahu pivovaru.

Už sládek Paspa říkal, že Staropramen se skládá z vody, trubek a bláznů. A pověstné nadšení pivovarníků a jejich láska k domovskému pivovaru se projevila i v této pohnuté době, když se varnu rozhodli ukrýt před rekvizicí. Kam tuny měděných plátů zmizely? Ve vší tichosti byly přeneseny do budovy dnes již zaniklého Štěpánského mlýna stojícího naproti pivovaru na Nádražní ulici (na tom místě dnes stojí autobusové nádraží Na Knížecí). Tam byly pečlivě zakonzervovány, zazděny a zamaskovány.

Výhodou bylo, že v té době zde byla funkční železniční vlečka, která končila na nádvoří obklopena téměř ze všech stran budovami. Byla to nebezpečná a riskantní operace, při které její aktéři riskovali vězení nebo i smrt a kterou kromě samotných zaměstnanců pomohla maskovat i řada vlasteneckých osobností sedících v té době ve správní radě pivovaru. Každopádně se varna v pořádku dočkala konce války a nakonec byla v roce 1958 uvedena do provozu.

Dnes už bychom slavnou varnu na Smíchově nenašli. Od roku 1997 se ve Staropramenu vaří pivo v nové, sedminádobové, a tento impozantní nerezový kolos zcela nahradil oněch pět menších varních souprav. Pokud byste si ale přeci jen chtěli připomenout „dobu měděnou” i oddanost smíchovských pivovarníků, můžete se na poslední ze zachovaných varen pivovaru podívat v tamním Návštěvnickém centru. Vstup do něj najdete jen pár metrů od hlavní brány Smíchovského pivovaru.