Kliknutím zvětšíteBob Dylan si sotva stačí sbalit fidlátka a ve Velkém sále pražské Lucerny ho vystřídají čeští a slovenští muzikanti, kteří sem přijdou zavzpomínat na jednu z nejvýraznějších osobností tuzemské pop music: předčasně zesnulého Karla Zicha.
Přijdou kamarádi
Pozvání na koncert, který se koná ve středu 10. dubna od 19 hodin, přijala skupina Spirituál Kvintet, v níž všestranný zpěvák a kytarista řadu let působil. Zahraje také Lenka Filipová, která se nedávno vrátila na scénu albem keltských balad a s níž Karel Zich v 70. letech vystupoval na společných turné.
K dalším hostům patří Zichovi kolegové a přátelé Miro Žbirka, Karel Kahovec, Jiří Vondráček, Tomáš Linka a Jindra Malík z kapely Fešáci, Petr Vondráček se skupinou Lokomotiva, Petr Kocman či známý slovenský zpěvák Allan Mikušek. Večerem bude provázet herec a moderátor Aleš Háma.
Uzpíval by všechno
Letos v létě by Karel Zich oslavil sedmdesátiny. Zároveň uplyne už patnáct let od jeho tragické smrti při potápění na Korsice. „Byl to milý, slušný, nekonfliktní a obětavý člověk,“ dosvědčuje v připravované knize Dvanáct strun Karla Zicha zpěvákův kolega ze Spirituál kvintetu Jiří Cerha. „Miloval svou matku, děti, sestru, bratra i příbuzné. Rád pomohl a vyhověl, často i nad rámec svých časových možností. To mu bohužel poškodilo zdraví.“
„Je ho velká škoda, kromě klasiky by uzpíval asi úplně všechno. Chybí tady,“ svěřuje se v téže knížce Marta Kubišová. A písničkář Vladimír Merta vypráví, jak mu Karel Zich v nejtužších letech normalizace pomohl projít při takzvaných přehrávkách.
„Merta, ten je v pořádku, dvě vysoký, intelektuál, super kytarista, ve svým oboru je úplně stejně dobrej jako tady my všichni…“ vykřl prý tehdy pozitivní verdikt.
Vzdělaný člověk
A Merta, který za bývalého režimu neměl na růžích ustláno, dodává: „Pokaždé když jsem ho pak viděl v televizi pikovat dvanáctku s prstýnky, říkal jsem si: ,Zich? Ten je v pořádku. Vzdělanej, slušnej člověk. Skoro tak dobrej jako my ostatní folkaři.‘“
Mimochodem, dvanáctistrunná kytara, díky níž Karla Zicha uznávali nejen lidé z popové branže, ale i milovníci folku a blues, nebyla jeho jediným nástrojem.
Stejně dobře hrál na piano a ti, co ho znali, vědí, že snad ještě více než Elvise Presleyho, ke kterému měl hlasově nejblíž, miloval divoké boogie Jerryho Lee Lewise.
„Když vystupoval jen se svou kytarou, mívala jsem husí kůži,“ přiznává Zuzana Michnová. „Zpíval přenádherně. Stručně řečeno, měl dar od boha. Troufl si i na Elvisovo In The Ghetto. A ustál to. Uvědomila jsem si, že na něho nikdo nemá.“
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
