S rozvojem a modernizací Prahy zmizely některé staré domy, ulice a náměstí, mnohdy památné a často opředené nejedním tajemstvím. Tento osud postihl i nejstarší krčmu Velké Prahy, proslulou Jedovou chýši.

Stávala v Apolinářské ulici čp. 446, v blízkosti ctihodného Karlova a rozsáhlého komplexu nemocničních budov. Stavení vesnického vzhledu bylo na náměstíčku, blízko kostela sv. Apolináře a prý tu bylo dávno před tím, než Otec vlasti Karel IV. nechal postavit Karlštejn a Kamenný, Karlův most. Místu se od nepaměti říkalo Větrov a na tak odlehlém a zastrčeném místě byla postavena krčma, které se začalo říkat Na Vinici.

Český král odhalil své traviče

O tom, proč se krčma začala později nazývat Jedovou chýší, je několik pověstí. Jedna vypráví, že se tak stalo za vlády oblíbeného českého krále Václava IV., který v přestrojení chodil mezi prostý lid, aby se na vlastní oči přesvědčil, dodržují-li obchodníci ceny a jak jsou lidé spokojeni s vládou šlechticů.

Ti se oblíbeného panovníka snažili stůj co stůj odstranit a ve Vídni, kam ho odvlekli do zajetí, se ho dokonce snažili otrávit jedem podaným v nápoji. Vše ale dobře dopadlo, pomineme-li že krále pak až do konce života týrala palčivá žízeň. Ze zajetí mu pomohla žalářníkova dcerka a král pak začal pátrat po svých vrazích. Na toulkách po Praze jednou došel do krčmy Na Vinici, jako vždy doprovázen katem v rudém plášti a velkým černým psem. Král v krčmě nečekaně přistihl oba nájemné lotry, kteří mu ve Vídni podali otrávený nápoj, a na místě jim oplatil: poručil, aby jim kat v nestřeženém okamžiku dal do pohárů s vínem prudký jed. Oba lotři na místě zemřeli a od té doby se krčmě začalo říkat Jedová chýše.

Z dochovaných fotografií, i podle štamgastů si lze domýšlet lecos, ale je nesporné, že až do svého zboření na přelomu 20. a 30. let minulého století byla pro mnohé vyhledávanou hospodou a také jedním z míst, kde se koncentroval specifický duch staré Prahy.

Rejdiště duchů a temných sil

Podle některých zpráv naši předkové v hospodě křepčili již ve 13. století jako v nejbližší vesnické hospodě za nynějším Karlovým náměstím. Podle staré pověsti o každé půlnoci do ní chodil z Židovského města strašit legendární Golem, stvořený rukama slovutného rabiho Lowa.

Podle nezaručených zpráv mu prý dělalo nesmírné potěšení, když mohl návštěvníky krčmy vyděsit a rozehnat je do všech koutů staré Prahy. Pořádek musel zjednat sám rabí Low, ale hledat v této pověsti reálné jádro není na místě. Golem chodil do Jedové chýše už v roce 1326, zatímco jeho stvořitel se narodil až okolo roku 1512.

Jedová chýše od středověku neměla dobrou pověst a její odlehlost a tajuplnost způsobily, že se tu scházely nekalé živly. Po zkáze Golema se
v Jedové chýši usídlila různá strašidla. Prý bylo slyšet tajemné klepání na dveře, za kterými nikdo nestál, z kamen se ozýval líbezný zpěv,
v pokojích samy od sebe poskakovaly židle, v uzavřených pokojích byly slyšet bouřlivé hádky, ale když se do nich personál podíval, nikdo v nich nebyl. Zajímavé ale je, všechny tyto jevy působily i na zvířata. Psi vyli, kočky ježily srst a podobně. Ale buďme upřímní, většinou to byla pohostinská vystoupení nejrůznějších taškářů a všelijakých lotříků.

Krčma se v polovině 19. století stala oblíbeným hnízdem německých buršáků. Jejich opilecké rejdy a neplechy spojené s divokými orgiemi z ní udělaly sprostou dupárnu a vykřičenou hospodu.

Vůdčí osobnost české psychiatrie profesor Heveroch chtěl v minulém století Jedovou chýši koupit a na jejím místě vybudovat soukromé sanatorium. Přátelé ho varovali, že krčma je prokletá. Nedal si říci a za půl roku po její koupi nečekaně zemřel.

JAROSLAV WIMMER