Veřejnost a herci se rozloučili s Květou Fialovou – připili jí šampaňským

U katafalku drželi čestnou stráž například Libuše Švormová, Dana Batulková, Iva Janžurová, Eliška Balzerová, Jiřina Bohdalová, Taťjana Medvecká, Václav Postránecký, Jaromír Meduna, ředitel Městských divadel pražských Ondřej Zajíc či jejich umělecký šéf Petr Svojtka. S projevem se na jevišti obsypaném květinami vystřídali – vedle už zmíněných Zajíce a Batulkové – Naďa Konvalinková, Petr Nárožný a geolog Václav Cílek, který se s Květou Fialovou nesetkával na jevišti, ale v přírodě, když spolu natáčeli dokumentární cyklus České televize Magické hory. Tklivý song Smutná neděle zazpívala za klavírního doprovodu Jiřího Janoucha Zuzana Kajnarová.

„Ahoj, Květo! Slíbila jsem, že nebudu smutnit. Každý večer zapálím svíčku a poctivě ti připíjím šampaňským,“ pravila Naďa Konvalinková. „Hlavou mi běží vzpomínky – ta první je, když jsme hráli Tři Alberty a slečnu Matyldu v Divadle ABC. Tehdy jsi mě poprvé zavedla ke kartářce v Nuslích. Byla taková zvláštní, vyložila nám, že brzy umřeme a všechno okolo nás taky pomře. Plazily jsme se z toho podzemního bytu, ty jsi byla celá bílá, já jsem plakala. A ty mi na náměstí Bratří Synků povídáš – nic si z toho nedělej, já zítra zavolám jinou a ta bude optimističtější. A byla.“

ČTĚTE TAKÉ:

Pohřby neměla ráda. U mě stačí svíčka a šampaňské, říkávala Květa Fialová

Dana Batulková taktéž vzpomněla na své vůbec první setkání s obdivovanou herečkou: „Bylo to při natáčení inscenace Čtvrtá strana trojúhelníku. Když jsem se dozvěděla, že v tom hraješ, první moje myšlenka byla – ona ještě žije? Taková jsi pro mě byla legenda, něco jako Marilyn Monroe nebo Greta Garbo. Druhý pocit byl strach – z krásné a chladné Femme fatale, jakou jsi byla. Bála jsem se, že mě budeš pérovat,“ uvedla Batulková. „Prožívala jsi se mnou krušné chvíle a já se od tebe učila, jak je zvládat. Vždycky jsi mě nenápadně nasměrovala, nikdy jsi neplýtvala slovy soucitu a lítosti. Bylas můj kamarád, učitel, přítel a láska. Naučila jsem se od tebe nelitovat se a nebrat se vážně. To, čím jsem, je tvoje zásluha,“ sdělila Batulková a ke katafalku položila herečce „kápézetku“ obsahující její oblíbený časopis National Geographic, bačkory a kartáček.

Petr Náročný prohlásil, že Květa Fialová dovedla být okouzlující a nádherná, ale také protivná. „Říkala krásné věci,které by se daly lít do bronzu, a občas říkala také ty, které musel i člověk ošlehaný divadlem těžce skousávat. Nikdy nenaříkala, byla vždycky vyladěná. Co ji trápilo, o tom nemluvila. Když jsme jeli na zájezd a já jsem nastupoval do auta, byl jsem někdy rozmrzelý a protivný. A když to trvalo hodně dlouho, Květa mi pravila: ‚Nedělej to takhle! Osud je malé potměšilé zvířátko, které furt chodí kolem tebe a poslouchá, co říkáš. Když ho budeš chválit a říkat – mně se všechno daří, to mám dobrý osud –, tak na tebe bude to zvířátko hodné. Když to ale budeš dělat, jak děláš – skuhrat, bože, to je den, určitě bude v šatně zima, nebude to stát za nic, navíc mě bolí noha, hlásí se kyčel -, tak fajn. To určitě přijde nějaká angina, taky tě může rozbolet zub. A když ti ani to nestačí, žena ti uteče s komedianty,“ popsal Nárožný hereččin pohled na svět, čímž vyvolal v publiku smích. Nebyl to ale smích jediný.

ČTĚTE TAKÉ:

Zemřela Květa Fialová, herečka se svébytným pohledem na svět

Herečku připomněly i fotografie, jak ze soukromí, tak z pracovního života. Ze záznamu zazněla v jejím podání píseň Když v báru houstne dým z filmu Limonádový Joe, stejně jako slova Václava Havla, když se v roce 2009 zúčastnil benefice Fialové Květy štěstí k jejím osmdesátinám. Za zvuku písně Náměšť Jaroslava Hutky přihlížející povstali a společně s herci na jevišti věnovali Květě Fialové poslední divadelní potlesk.