Za jeho vlády byl prý v zemi takový klid, že jste mohli jít po cestě a nést na hlavě zlato a nikdo si vás ani nevšiml. Krále Václava IV. připomíná výstava, jež byla v pátek otevřena v Císařské konírně na Pražském hradě, v den 600. výročí jeho úmrtí. Potrvá do 3. listopadu.

Korektní výstava

Expozice autorského týmu v čele s Jaroslavem Sojkou je vůči králi korektní. Architektonicky stylizovaná do středověku a přehledně členěná vsazuje jeho složitou osobnost do dobových kontextů. Připomíná otce Karla IV., manželky Johanu i Žofii, Václavovy styky, vášeň pro knihy a iluminované rukopisy, ukázky dvorského umění tzv. krásného stylu, rodícího se na přelomu 14. a 15. století.

Najdeme tu soubor pohřebních rouch ze sbírek Pražského hradu, jednoho z nejvýznamnějších souborů středověkých textilií na světě, ukázky dobového sklářství, jež zastupují drobné vitráže a jemné výšivky tvořené muži.

Bujarou královu stránku výstava víceméně pomíjí. „Bylo by dlouhé vypisování o tom, co všechno dělal a vyváděl se svými kumpány, když se po nocích toulali po Praze, ale to vynechám. Milý Pane Bože, rač se jen smilovati nad jeho dobrou duší“ tolik k tématu taktně jedna z citací ze Starých letopisů českých.

Žertovná doba

Příjemným zpestřením výstavy jsou drobné předměty odkazující k faktu, že král potřeboval občas relax od těžké doby nejen v zemích Koruny české. Patřil mezi dobré společníky a u dvora i na lovu bývalo veselo.

Je tu třeba dlouhý zdobený roh ze zubra, z něhož se pilo víno (někdy i na ex), rozverně zdobené dámské sedlo pro Žofii s výjevy svádění, mosazný figurální svícen ve tvaru rozpaženého vousatého muže či úsměvná konvice na mytí rukou při hostině, ztvárňující erotický motiv mladé Phyllis jedoucí na hřbetě starého Aristotela. „Ukazuje to na žertovnou povahu doby a králů, kteří se chtěli bavit,“ říká k tomu Jaroslav Sojka.

Slabost pro Husa

Připomíná také, že panovníci opouštěli hrad bez ochranky, Žofie se například účastnila jen v doprovodu žen kázání mistra Jana Husa. I tento motiv je tu zdůrazněn totiž že královský pár kazatele velmi bránil. „Kdyby to záleželo jen na nich, Husa by plamenům nevydali,“ soudí Sojka.

I proto zdůrazňuje nutnost vidět Václava IV. ve všech souvislostech. „Ano, král byl veselý,“ podotýká kurátor. „Byla to doba, kdy králové náruživě lovili, štvali zvěř a podřezávali jelenům hrdla, pili víno. Ale také často utíkali na své hrady k milovaným knihám což právě činil Václav. On nebyl jen pijan, vytvářel krásný styl knih, umění a měl velký zájem o univerzitu. V tom je pozitivní moment jeho vlády.“