Hiorns v tomto projektu odkazuje k tradici land artu, ale také k fenoménu revize tradičních rituálů v globalizované společnosti. „Chtěl jsem veřejnost zaujmout, ale ne třeba malováním obrazů, prostě něčím unikátním,“ uvedl před uložením letounu do země. A jeho idea se mu splnila zřejmě do posledního puntíku.

Jeho projekt přilákal k laserovému centru Eli beamlines v Dolních Břežanech na dvě stovky lidí. „Něco takového jsem ještě neviděla, na jednu stranu mi to přijde zajímavé, ale na druhou trochu zbytečné až možná i divné,“ uvedla Jana Mráčková, která na akci dorazila společně se svými dětmi, pro které to byl obrovský zážitek.

A právě o smyslu akce diskutovalo při pohřbívání stíhačky mnoho lidí, což připustil i kurátor Galerie Rudolfinum David Korecký. „Je to problematická odpověď. Významnou roli hrálo i umístění, tedy u začínajícího vědeckého centra.

Samotné umístění stíhačky pod zem znamenalo velké přípravy. Nejprve bylo nutné vyhloubit několik metrů hlubokou jámu, přesně kopírující tvar letadla. Za pomoci jeřábů pak stíhačka putovala do díry, následně ji hlínou zahrnul bagr.

Jak dlouho pod zemí zůstane, se ale neví. „Můžeme ji vykopat za týden, ale také za sto let. Co s tím bude dál, to v tuto chvíli netuším,“ poznamenal po úspěšném umístění stíhačky do země umělec Roger Hiorns, který se ve své tvorbě zaměřuje na mrhání lidským potenciálem a energií. Klíčovou metodou je pak hledání nových forem uměleckého projevu.

Lidé z okolí se ale nemusí obávat, že by letoun ohrozil životní prostředí.

Před umístěním do země provedli odborníci z Leteckého muzea Koněšín dekontaminační a konzervační práce, aby stroj neobsahoval žádné látky a materiály, které by při kontaktu se zeminou nebo spodními vodami mohly ohrozit životní prostředí.

JINDŘICH PRKNO