Umělec Jiří Černický: Ruská mafie se dotýká nás všech

Vernisáž památníku je zároveň slavnostním zahájením týdenních oslav 22. narozenin prostor Roxy a NoD.

Proč jste si vybral téma ruské mafie? Co má společného s Prahou?

I když je to úzká problematika, paradoxně se nás všech bezprostředně dotýká. Praha je dlouhodobě pod vlivem ruské mafie a nikdo se o tom moc nebaví, protože je to do značné míry tajné. Ruská mafie například vydírá Ukrajince na hlavním autobusovém nádraží, její členové jsou napojeni na zastupitelstva, což vám každý samozřejmě popře. Dotýká se nás to tak moc, až se toho někdy bojím. Ale není to pouze Praha, podobné je to i v New Yorku, Římě a dalších městech.

Vy s ní máte určitou osobní zkušenost?

Samozřejmě, protože mě vyhodili z prostor, kde jsem dříve pracoval. Ale i kdyby tomu tak nebylo, považuji to za důležité společenské téma. My jsme si akorát nezvykli říkat ruskému státnímu zřízení mafie. Přitom tam panuje mafiánský režim. Vznikl už na začátku stalinské éry, kdy byly elity vyhnány do lágrů a hlídali je tam zločinci, dokonce i vrazi. Vyvrhele řídila nomenklatura, která chtěla zastrašovat lidi. Z té nomenklatury pak povstal nový druh mafie. Mafie postupně prolezla celou společnost, Brežněv i Putin také pochází z toho prostředí. A to je jen špička ledovce.

Jak vás napadlo, že pomník bude mít podobu rakety?

Mám v hlavě neustále spoustu nápadů a o některých vím, že se v dohledné době nezrealizují, ale přesto z nich tvořím projekty. Mají potenciál se realizace dočkat. Inspiroval jsem se třeba u Leonarda da Vinciho, nebo jednoho německého umělce, který byl zavřený v blázinci, aby nemusel dělat pro Hitlera, a dělal projekty do šuplíku. Pak se zjistilo, že to byl v podstatě génius, který si hrál na outsidera. Vytvořil jsem zhruba 40 návrhů na dost svobodomyslné projekty a jedním z těchto plánů byla právě raketa. Původně to byl jeden z nejutopičtějších nápadů, co jsem udělal. Raketa měla být instalována přímo na oběžné dráze země.

Místo oběžné dráhy se raketa zavěsí doprostřed ulice..

Byla to vbyložená náhoda. Z Roxy mě oslovili na poslední chvíli. A to údajně jen díky tomu, že nějací dva umělci přede mnou nedodali své projekty včas. Musel jsem něco vymyslet hned, proto jsem použil nápad, který mám léta a bezvadně se hodil. Líbil se a hned se začalo tvořit. Chtěl jsem, aby raketa vystihla megalomanii Rusů a monstróznost mafie. Takový pomník nemůže být titěrnost. Musí to být velkorysá intervence, proto má šest metrů na délku.

Postavit pomník, který bude ve vzduchu a bude mít přes padesát kilo, asi není žádná legrace. Zvládnete to sám, nebo vám někdo pomáhá?

Já jsem to vymyslel, dodal ideu, ale pak je potřeba řemeslníky, kteří si dokáží poradit jak a z čeho objekt vytvořit. Člověk to sám dělat nemůže. Pomník je veliký a zároveň musí být i lehký, což není vůbec jednoduché. Navíc nebude stát, ale bude ve vzduchu. Dostat tuto věc do parametrů, aby šla zavěsit, znamená očesat materiály. Zároveň však musí vypadat pevně. Pomník je specifický i v tom, že bude umístěn venku,a tak musí odolat dešti nebo tomu, že na něho někdo hodí šutr. Mám modeláře, kteří zjistí, jaké nejlepší materiály lze použít.

Jak probíhá samotná výroba?

Narýsoval jsem přesný návrh, jak by objekt měl vypadat, a předal ho mému dlouholetému kamarádovi, který dělá řemeslo, zároveň je chytrý a kreativní. Nemusím jít do detailů, ale on přesně ví, jaké vymyslet technologie. Konzultujeme vše spolu, jezdím se dívat, jak postupuje v instalaci. Původně chtěl dřevěnou konstrukci, jenže mu nevycházela váha. Tak přešel na odlehčený hliník. Kapota je udělána z fólie, která vypadá, že je tvrdá.

Charakteristický rys vaší tvorby je angažovanost. Preferujete tu politickou?

Mám rád, když jsou věci angažované a nesou v sobě určitou myšlenku, která se lidí dotýká. Nemusí to ale nutně být politická angažovanost. Spíš angažovanost obecně, která v sobě nese určité poselství nebo nějakým způsobem převrací ustálené myšlenkové pochody. Proto jsem si zvolil i tvorbu památníků s úzkou tematikou. Existuje strašně málo dobrých památníků. Většinou se jedná o klišé, které naplňují představu, jak by měl památník vypadat. Já chci ale otevřít téma a bavit se o tom s lidmi.

V jaké kondici je podle vás veřejný prostor v metropoli?

Dost špatné. Nejčastěji se objevují věci, které dokáží prostor akorát neutrálně doplnit nebo dokonce i zničit. Třeba barevné krávy, které můžete potkat i od Londýna po Berlín, ale formálně ani obsahově nenesou žádnou myšlenku. Je to stupidní doplněk pro lidi, kterých můžete najít po Praze hromadu. Stejně tak rádoby poetických instalací. Kvalitní sochy skoro nejsou vidět. Co je zajímavé, je třeba lampa pod Nuselským mostem od Krištova Kintery. Jde o objekt srostlý s prostředím, naléhavá myšlenka vyjádřena jednoduchým principem. U nás se dobré umění dělá málo, protože nejsou peníze a lidé jsou úzkoprsí.

Jak vy vlastně vnímáte umění ve veřejném prostoru?

Jako běžnou věc. Nesmí být věc blbá, překombinovaná. Chcete-li komunikovat, aby to fungovalo, musíte používat jazyk, který je pro člověka srozumitelný. Neměl by být arogantní.. V Liverpoolu mají v přístavu velkého anděla tvořeného obrovským železným pouzdrem, na kterém jsou křídla z letadla. V Berlíně měli na Unter den Linden křídlo z letadla od Romana Ondáka a lidé po nich mohli chodit… To mi přijde super.

Co všechno může být oním uměním?

Umění nemusí být nutně angažované. Může mít čistě estetickou funkci nebo být jen pro zábavu. Vlastně je to velmi široký pojem. Může to být cokoliv, klidně i tradiční věc jakou je bronzová socha na soklu. Věřím ale v inovativnost a to se týká i zacházení s tradičními formami.