Jak svůj návrat k Hamletovi vnímáte? Berete jej jako možnost něco v něm po letech „spravit", jak řekl při setkání s novináři váš kolega Hynek Čermák, který ztvární Claudia/ducha?

Paradoxní je, že jsem nikdy Hamleta hrát nechtěl, ani na škole. Nebyla to pro mě vysněná role. Ale jak se říká odříkaného chleba největší krajíc. Zpětně za něj osudu děkuju. I když kdyby mi někdo v té škole řekl, že budu ztvárňovat Hamleta dvakrát za sebou, asi bych šťastný nebyl, protože mám k té postavě velký respekt, který se během let obohatil ještě o úžas nad genialitou Shakespearova textu. Znovu se pro mě v souvislosti s ní otevírá řada otázek, na které se snažíme odpovědět. A jestli bych něco spravil? Takto se to říct nedá. Rozhodně jsem měl štěstí na režiséry Michal Vajdička i Mirek Krobot jsou výjimeční.

Pomohlo krácení textu?

Ano, ale i přes úpravu textu, jehož rozsah je i tak na učení pořád moc velký, se Michal Vajdička snažil zachovat jeho obsah, udělat z Hamleta inscenaci nezatíženou vnějšími efekty. Osobně mám trošku problém s tím, že mi mozek občas „posílá" do pusy a to máme šest nebo sedm let od derniéry Hamleta v Dejvicích text Jiřího Joska, zatímco teď jej zkoušíme v překladu profesora Martina Hilského. Ale lepším se. Ještě pořád je čas, zkoušení běží podle mých představ, nemáme žádný skluz. Vytvořil jsem si vnitřní plán a myslím, že zatím ještě nepanikařím.

Ten vnitřní plán si děláte pokaždé?

Vždycky. Jsem člověk, který má rád řád. Mám pocit, že mi to při práci hodně pomáhá.

Fungování herecké paměti je pro mě záhadou. Jak si vlastně všechny ty texty ukládáte do hlavy?

Textům se věnuju každý den dvě hodiny. Nejlépe se učím dopoledne, takže když nemám zkoušku nebo jinou pracovní povinnost, opravdu si v deset hodin sednu ke stolu a jedu podle toho svého „jízdního řádu". Je to práce v pravém slova smyslu, systematická dřina zvlášť v případě Shakespearova textu, nerýmovaného verše. Musí v něm sedět nejenom každé slovo, ale i každá spojka, protože ten rým má své zákonitosti, svůj rytmus. Jakmile se od něj odchýlíte, celá struktura textu se sesype.

Hamlet má dvě linky politickou a rodinnou. Která vás na něm nejvíc zajímá?

Pro mě je asi nejsilnější motiv, jestli uvěřit v pravdu. Na začátku příběhu dostane Hamlet informaci, že jeho strýc zabil jeho otce. K té zprávě se postaví tak, že se za pravdu rozhodne bojovat i za cenu nejvyšší. Přestože o sobě během hry několikrát řekne, že je slaboch a zbabělec, tak to tak není, protože je schopen obětovat lásku, přátelství, vztah s matkou, zabije… To je nejvíc, v tom nejhorším slova smyslu, co může člověk udělat. Zabít někoho i když z pozice mstitele, než aby žil v křivdě či nespravedlnosti.

Hamlet není jen tragédie, ale dá se v něm najít i humor.

Je to tak, v Hamletovi jsou situace, které nás velmi bavily už během čtených zkoušek. Ta hra by se klidně mohla odehrávat v panelákovém bytě 1+1, protože některé situace z ní jsou skutečně ‚klasické', určitě je zažívají i dnešní rodiny.

Inscenací navazujete na spolupráci s Michalem Vajdičkou. Asi si ji budete jenom chválit.

Jak jinak. S Michalem jsme kamarádi, známe se dlouho, byli jsme spolu, potažmo s partou lidí, na dovolené… Navíc má smysl pro humor, nadhled a široké srdce. A je to samozřejmě mimořádný režisér. V Dejvickém divadle jsme spolu dělali dvě inscenace Racek a Ucpanej systém. Překvapuje mě tím, jak vykládá situace, jak se staví ke klasikám a s jakým moderním pohledem k nim přistupuje. Prostě mě baví.

Léto prožijete ryze pracovně?

Ano, na Hradě hrajeme Hamleta více než třicetkrát a do toho bych měl točit letní komedii s Tomášem Svobodou. Těšil jsem se na prázdniny, ale žádné nebudou, stejně jako v předešlých letech. Na druhou stranu pánbůh za to zaplať, že mám krásnou práci. Je pro mě ctí, že jsem byl k Ham-letovi přizván.

Jste spokojen s prostorem před Míčovnou v Královské zahradě Pražského hradu, kam se Letní shakespearovské slavnosti přesunuly kvůli rekonstrukci na Hradě?

Budeme se muset více rozmáchnout v gestech a hlasité mluvě. Osobně mám, pravda, trošku obavu, jestli tam nedolehne zvuk z projíždějících tramvají. Ale to jsou technické věci, které se snad vyřeší.