Tato radost a nadšení se postupem času přenesly do profesionální podoby, VerTeDance uvedlo několik mezinárodně úspěšných a oceněných představení (za všechny mj. Kolik váží vaše touha? či Simulante Bande).

Novou inscenaci představily i na závěr letošního roku - Traces/Lucky navazuje na spolupráci se švédskou choreografkou Charlottou Öfverholm.

VerTeDance funguje deset let. Je na čase bilancovat? Oslavíte nějak toto výročí se svými fanoušky?

Je to tak, VerTe slaví deset let. A to je důvod na chvíli se zastavit, zavzpomínat a zase pokračovat dál. Neplánovali jsme žádnou velkou akci ani retrospektivu. Od 13. do 21. listopadu jsme pořádali takový skoro festival, který spojil a upozornil na všechny prostory, které nám pomáhají a umožňují realizovat naší práci. Konkrétně jde o divadlo Archa, divadlo Ponec a Studio Alta. Měli jsme také premiéru, reprízy a na závěr „oslav" proběhl večírek.

Když se za uplynulými deseti lety ohlédnete, co se souboru podle vás nejvíce podařilo?

Vedle vzniku - doufáme kvalitních - představení jsme navázali spolupráci s řadou skvělých osobností, která zase dala vzniknout jedinečným přátelstvím. Vážíme si toho, že můžeme pracovat tak, jak nás to baví, a navíc s lidmi, kteří nás každodenně obohacují. Doufáme a věříme, že je to na výsledku naší práce znát a že je to tento náš pocit přenosný i na diváky.

Jaké vize a plány jste měly v roce 2004 při zakládání souboru?

VerTe vzniklo čistě z radosti a zvědavosti, s Veronikou jsme měly velkou touhu tančit, hledat a experimentovat. A protože jsme potřebovaly nějakou finanční záštitu a zázemí, oficiálně vzniklo VerTeDance. Měly jsme velkou podporu divadla Ponec a občanského sdružení Tanec Praha. Od nich jsme dostaly důležitý „výkop" do života. Nikdy jsme neměly velké ambice a cíle, vždy jsme dělaly jen to, co nás baví. S každým novým projektem si do teď klademe nové překážky a výzvy, abychom se nikdy nevracely zpět, ale naopak pokračovaly vpřed.

Jaké byly naopak největší útrapy a jaké překážky se vám stavěly do cesty?

Překážky si občas klademe záměrně samy. Jsou pro nás výzvami a to nás baví. Nehledáme vždycky ty nejsnazší cesty, spíš naopak.

Získaly jste mnohá ocenění, je nějaké, kterého si vážíte nejvíc?

Všechna ocenění váží úplně stejně.

V listopadu jste uvedly novou inscenaci Ttaces/Lucky, na které spolupracujete se švédskou choreografkou a tanečnicí Charlottou Öfverholm. Jak jste se k této spolupráci dostaly?

Potkaly jsme se vlastně na základě výzvy Jana Žůrka před dvěma lety. On nás k sobě vzájemně přivedl a podnítil tak vznik díla Found and Lost, které již mělo derniéru. Spolupráce nás tehdy asi bavila natolik, že jsme zatoužily ještě si to zopáknout. Tentokrát je ale Charlotta v roli interpretky, stejně jako my. Na základě jejího doporučení jsme přizvaly choreografa Josepha Tmima. Současná zkušenost se tedy od té předchozí v mnohém dost liší.

Tematicky se dotýká touhy po štěstí a věčném životě. Toužíte vy samy po něčem takovém? Téma štěstí se obecně v současnosti hodně řeší, co vnímáte jako pravé štěstí?

Možná to bude znít trochu pateticky, ale my máme velké štěstí! A to štěstí je, že můžeme dělat takovou práci, jakou děláme. Tanec a divadlo je droga, která nás naplňuje a nelze bez ní žít.

Jak toto téma lze ztvárnit tanečně? Jaké využíváte prostředky?

Téma štěstí je vlastně jen jedno z témat tohoto představení. Tématem číslo jedna je asi vytváření bariér mezi námi navzájem. Vznikají často proto, aby nás nějak ochránily, avšak dříve či později se z nás za našimi vlastními zdmi stanou vězni. A vlastně tedy ne moc šťastní lidé. Nesmyslnost každodenního lidského počínání je dalším velmi výrazným tématem a inspiračním zdrojem představení. Hodně se v celém díle odráží fakt, že Joseph žije v Izraeli a celý svůj život je konfrontován s nelehkým konfliktem, který jako by neměl řešení. Joseph tentokrát svou práci pojal dost volně a nerad s námi o svých záměrech hovořil, což vyžadovalo dost velkou míru naší invence a samostatnosti v tomto směru. Veškerá sdělení se k divákovi mají dostávat skrze určité divadelní obrazy plné cynismu, bolesti, ale i jisté žertovné nadsázky.

VerTeDanceČeská taneční skupina, vznikla v roce 2004. Tvoří ji tanečnice a choreografky Veronika Knytlová a Tereza Ondrová (Tanečnice roku 2010) a světelný designér Pavel Kotlík.

Za dobu svého fungování soubor vytvořil několik projektů, mezi nejznámější patří inscenace Tichomluva, Simulante Bande a Kolik váží vaše touha?, za něž VerTeDance obdržel ocenění Taneční inscenace roku (za prvně jmenovanou v roce 2006, za druhou v roce 2012).

Domovskou scénou VerTeDance je divadlo Ponec, svá představení uvádí pravidelně jak v českých regionálních městech, tak v zahraničí: na Slovensku, v Německu, Belgii, Rusku, Rumunsku, Rakousku, Polsku, Maďarsku, ve Švédsku, na Ukrajině aj.

V listopadu uvedl soubor novou inscenaci Traces/Lucky.