Jste už Pražankou, nebo pořád Kubánkou žijící v Praze?
Emigrace je velmi složitá životní zkušenost. Z pohledu člověka, který nikdy nemusel emigrovat se to může zdát snadné, ale pro mě je to velmi silná a nezapomenutelná zkušenost. Z mého pohledu je to jeden z nejtěžších fenoménů, který může člověka potkat. Je jedno v jakém věku emigraci prožijete, jestli se rozhodnete sám nebo vás odvezou rodiče, když jste dítětem. Jakmile lidé odejdou ze své vlasti, mohou se cítit nekompletně a nekompetentně. Určitě je potřeba, aby každý člověk otevřel své srdce a pochopil povahu a kulturu země, do které se nastěhoval, a respektoval její zvyklosti. Troufnu si tvrdit, že domovem člověka je svět. Domov vytváříme tam, kde je nám dobře s lidmi, se kterými je nám dobře. Žijeme tady a teď, jsme prostě jenom lidé a není třeba se někam zaškatulkovávat a pojmenovávat se. Ale chcete-li, jsem Kubánka žijící v Čechách a není dne, kdybych si nevzpomněla na milovanou Kubu.

Jaká místa v metropoli máte ráda?
Miluji procházky po staré Praze a po všech místech, kde jsem byla se svými přáteli. Líbí se mi v létě procházet Štěpánskou ulicí směrem k Václavskému náměstí, obzvlášť, když je velké horko. Dívat se jen tak dopředu, až kam oko sahá.

Plánované výstavy Galerie Hlavního města Prahy, výběr děl.
Galerie Hlavního města Prahy se letos snaží dohnat dva ztracené roky

A co Česko? I tady máte svá místa?
Česká republika je moc krásná země. Díky koncertům a cestování jsem navštívila mnoho kouzelných míst zde i v Evropě. Miluji Olomouc, Brno, Tábor, Zlín a přírodu v okolí Českého ráje a Adršpašských skal. Když jsem v České republice byla krátce, poslouchala jsem ostatní, jak vzpomínají na svoji minulost. Věty typu: tady jsme sedávali po škole, zde jsme bydleli a podobně, ve mně vyvolávaly vzpomínky na rodnou Kubu a velmi se mi stýskalo. Pak jsem si uvědomila, že krásné vzpomínky můžu vytvářet i zde v České republice, a snažím se o to. Ale stejně jako vy pane redaktore určitě vzpomínáte na své dětství, i já vzpomínám na to své na Kubě.

Už dva roky je to s kulturou a živými koncerty všelijaké. Jak moc vám chybělo zpívání před živým publikem?
Publikum je pro mě trvalý kamarád, koncertování je prima infuze do žíly, pastva pro oči, velká inspirace. Být na koncertě a vidět lidi, jak si užívají, smějí se, povídají si, baví se a tančí, jak nás sledují, je něco úžasného. Miluji publikum, které s otevřeným srdcem a vděčností přijímá hudbu v jakémkoliv jazyce, užívá si melodii a podílí se o svou radost s ostatními. Právě nás s kapelou čeká koncert 22. ledna v Jazz Docku v Praze. Těším se, že se tam potkáme. Jo a věděl jste, že slovo těšit se ve španělském jazyce nedá říct? Ale já se těším.

Kdo je Tanda Corróns
Narozená v Havaně na Kubě v roce 1974.
Vystudovala Institut grafického a průmyslového designu v Havaně.
Ve třinácti letech začala psát první básně. Později některé její verše vyšly v knize Antologia cubana de poesía 1994 v Havaně.
V roce 1996 přijela s rodinou do České republiky.
Má 24letého syna, který je spisovatel a copywriter.
V roce 2009 spolu s manželem Romanem Kryštofem založila kapelu Mezcla Orchestra (dnes Mezcla Cubana), která hraje směs kubánských a latinských rytmů.
Pracuje na vydání knihy pro děti v češtině, rukopis dokončila v roce 2018.