Vstup zdarma podle oslovených návštěvníků, jejichž odhadovaný věkový průměr je kolem sedmdesátky, není hlavním tahákem, kam si v Praze vyjít zatancovat. „Je to smutné, ale hodně těchto možností už snad zcela vymizelo. Svého času jsem chodila do Malostranské besedy, ale tam už tato taneční odpoledne zrušili," říká Marie Podleská, která do botelu Albatros přišla se svou kamarádkou.

Salonek byl takřka obsazen, což s potěšením kvitovala i provozní zmíněného botelu. „Pořádáme tato setkání již druhým rokem. Úplně největší návštěvnost je v letních měsících, kdy se tančí i na terase," upřesnila provozní.

Truchlit do konce život nejde

Podle ní drtivou většinu seniorské klientely tvoří osamocení lidé. V jejich věku je to prý i přirozené, neboť z jejich života už partner ze světa navždy odešel.

Což potvrdila i Anna Tobiášová, která již řadu let bydlí právě v prvním pražském obvodu. „Manžel byl skvělý společník a každou volnou chvilku jsme věnovali zábavě. Přece jako vdova nebudu do konce života truchlit, i když se mi po manželovi pořád hodně stýská. Mám tady už několik přátel a tak se zase rádi vidíme. Žít se prostě musí," ukázala do prostoru salonku, kde právě začínal hrát menší orchestr.

Senioři tleskali i nedělnímu hostu – byl jím zpěvák Jiří Helekal, veřejnosti známý především z let minulých. Právě neděle vyhrazené pro setkávání obyvatel Prahy 1 jsou vždy obohaceny o zajímavého hosta z české umělecké scény.

Leckdo možná namítne, že do botelu Albatros docházejí zřejmě movitější senioři. Tamní ceny jistě odpovídají místu i komfortu prostoru. „I na to jsme mysleli a ceny za občerstvení jsou pouze pro seniory ve vyhrazený čas programu jen poloviční," upřesnila provozní.