Návštěva je jednou z povídek Haklovy sbírky Hovězí kostky. Vypráví příběhy kdysi energických přátel, kteří začátkem devadesátých let stáli na prahu kariéry, měli ideály a jasnou představu o životě. Teď se do nich zažírá skepse.

Stárnoucí unavené muže už nebaví pařby, práce, holky, vlastně cokoli. Mají pocit, že není o co bojovat ani kam se schovat. Zbývá ironie, šelesty citových šrámů a nostalgické vzpomínky na dávné záchvěvy radosti. Hrají je David Matásek, Saša Rašilov, Ondřej Pavelka a David Prachař.

Haklovský svět

„Když jsme spisovatele Emila Hakla oslovili, zda by napsal pro Novou scénu původní hru či zdramatizoval některý ze svých románů, donesl nám, kromě jiných, právě tuto povídku. Společně jsme pak i s režisérem inscenace Janem Fričem začali na její téma (i motivy dalších povídek) vyvíjet hru,“ říká dramaturgyně Ilona Smejkalová. Nebyl to podle ní jednoduchý proces během tři čtvrtě roku vzniklo nepřeberné množství verzí a variant.

„Nechtěli jsme děj povídky pouze dramatizovat nebo otrocky převyprávět, ale pokusit se vstoupit přímo do haklovského světa. Zařídit, aby i naše inscenace byla tahem či pařbou s oblíbenými štamgasty, v tomto případě postavami příběhu. A vytvořit tak trochu zážitkový projekt, který publikum přivede do útrob i na jeviště Nové scény a zprostředkuje jim vskutku neobyčejnou návštěvu. Zkrátka vmísit se mezi aktéry i ostatní diváky a na vlastní kůži zažít s Matesem, Bomburem, Páťou-Páťou a Lexou čekání na konec světa,“ doplňuje Smejkalová.

Kamarádi nejen na jevišti

Matese ztvární David Matásek jeho slovy je to neurotický podivín, nepraktický, sobecký, k ženám necitlivý, pijan, prostě k zulíbání… „Hakl píše tak, že je mi to prostředí důvěrně známé, postavy blízké, pocity odžité. Jistě je to dáno společnou lokalitou a generační blízkostí,“ sděluje Matásek. Jeho kolega David Prachař vidí svého Bombura jako autistického, hrabalovského hrdinu. „Tato povídka vypráví o setkání čtyř kamarádů. Nutno říct, že Ondřej, David i Saša jsou mými skutečnými kamarády, takže jde zároveň o naše setkání na Nové scéně,“ říká Prachař.

Saša Rašilov k tomu dodává: „S Janem Benešem (alias Emilem Haklem) jsem se poprvé setkal na návštěvě u Ondry Pavelky, na první čtené zkoušce. Znal jsem nějaké jeho povídky. Právě jsem se nořil do jeho příběhu o umělé ženě a začínal tušit, co se stane. Že totiž možnost přijít na návštěvu do světa magického realismu kumpánů z nonstopu, mezi postavy, které mi připomínají oblíbence z Hrabala, Bukowského, Čechova a Cohenů, bude zážitek.“

Interakce s diváky

Jak říká, stalo se. „Můj Páťa-Páťa je ex-seladon, fotograf a depresivní skeptik, který ač věkem nejmladší z party trpí zřejmě nejvíc fyzickou devastací. Ta je také do značné míry následkem víceméně veselého a intenzivního života v umění i mimo,“ říká herec.

Inscenace je trochu černá komedie, založená na interakci s diváky. Odehrává se částečně ve stoje, není tudíž vhodná pro diváky s omezenou schopností pohybu a na invalidních vozících.