Zařazovat Davida Sylviana do konkrétního žánru je věc obtížná a také neužitečná. Neutuchajícím hledáním originálního vyjádření si pěvec vytvořil samostatnou škatulku. Texty filosofické hloubky doprovází vlastními hudebními představami o ambientu, elektronice, art rocku či jazzu.

Vedle experimentů ovšem pamatuje i na rafinovaně vystavěné písně s neoposlouchanými a přitom líbivými melodickými linkami. Dokáže vytvořit elegantní, romantický pop, který ocení i nejnáročnější posluchači. Proto snad pro jeho písničková alba sedí protiřečící si slovní spojení „popová alternativa“.

Od pozlátka k duchovnu

David Sylvian (původním jménem David Alan Batt, narozen 23. února 1958 v anglickém Beckenhamu) se proslavil jako zpěvák a autor písní kultovní kapely Japan. Japan vznikli v roce 1974 původně jako glamrocková skupina, blízká svým stylem třeba Davidu Bowiemu nebo The New York Dolls.

Po počátečních výbojích ve sféře nablýskaného rocku však Japan rychle „zintelektuálněli“. I když byli později – do značné míry neprávem – hozeni do módní vlny tzv. nového romantismu, neztratili sofistikovanost.

Po rozpadu Japan v roce 1982 se Sylvian vydal na sólovou dráhu a hned prvním albem Brilliant Trees (1984) zaujal kritiku. Nemůže si stěžovat ani na nedostatek fanoušků, přestože jeho samostatná tvorba je v celkovém měřítku posluchačsky náročnější než nahrávky Japan.

Škála Sylvianových sólových aktivit brzy zahrnula i improvising, experimentální instrumentální alba, pohrávající si s ambientem nebo hudební spolupráci na multimediálních představeních či výstavách výtvarníků.

Sylvian se osvědčil také jako ideální tvůrčí partner vyhraněných hudebních osobností. Francouzský skladatel Hector Zazou ho přizval k vytvoření hudební pocty básníku Rimbaudovi. S Robertem Frippem, kytaristou a šéfem progresivně rockových King Crimson, natočil Sylvian ceněné album The First Day (1993).

Sylvianovu hudbu s oblibou využívají i filmoví tvůrci. Jedna z jeho kompozic zazněla například ve snímku Babel.