Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stopy Alfonse Muchy se dají pozorovat v porcelánu jeho vnučky

Praha - Narodila se v Praze a Žižkovu zůstala věrná. Prožívala tu spolu s bratrem všechna dětská dobrodružství, chodila tady do školy, měla zde svou rodinu. V dospělosti zamířila do světa. Se svým španělským manželem žila v Barceloně, aby se ale zase začátkem 90. let vrátila domů do Prahy. Momentálně bydlí opět v Praze ve stejném obvodu, kde má navíc, a ne daleko od bytu, svůj ateliér. Jarmila Mucha Plocková je prý Žižkovská!

8.9.2015
SDÍLEJ:

Výtvarnice Jarmila Mucha Plocková, vnučka Alfonse Muchy.Foto: ČTK/Zdeněk Němec

„Jsem Žižkovanda, ale za svůj skutečný domov považuji severní Čechy, starou chalupu nedaleko Jablonce nad Nisou v Jizerských horách. Tahle roubenka, kam se stále vracívám a kde pracuji, zažila moji babičku, rodiče, ale i mé lásky, které tudy, obrazně řečeno, musely povinně projít. Tady mi bylo vždy moc dobře. Člověk, jak stárne, hledá čím dál víc svoje kořeny, místo, kam patří. Pro mne je domovem moje jizerská roubenka,“ sdělila Jarmila Mucha Plocková, když si v jejím ateliéru povídáme o životě, práci, snech, splněných přáních, předcích, po nichž – prý ob generaci, jak tvrdí – získáváme nejenom podobu, ale různé vlohy. Co má ona po svém slavném dědečkovi?

„Po Alfonsi Muchovi asi pracovní umanutí, někdy až idealistickou, nekritickou lásku k zemi, kde jsem se narodila, a také k její minulosti. S tím souvisí i moje věčná touha navázat na to výjimečné v umění a řemesle, co jsme v minulosti světu ukázali a čím jsme si získali obdiv a respekt.. Jsem milovnice folkloru ve všech podobách. Umělecký talent – to nevím, z které strany mojí rodiny přišel. Faktem je, že jsem byla obklopena lidmi, kteří měli všichni více či méně nadání výtvarné, ale i hudební. Otec Jiří byl přesvědčený, že můj kresebný rukopis se až nebezpečně podobá kresbě Alfonse. Dokonce tvrdil, že je někdy k nerozeznání. I moje písmo v mnohém připomíná písmo Alfonse. Čím Mucha vynikal, to bylo jeho mimořádné nadání. Bezbřehá fantazie, dokonalé zvládnutí kresby. Někdy nad tou kombinací zůstávám v úžasu. Obdivuhodné spojení toho všeho s jeho duchovními ctnostmi, láskou k domovu a úctou k řemeslu. Já se neodvažuji jakéhokoliv srovnání . Ve svém výtvarném projevu a celkové tvorbě mám asi podobný přesah do mnoha uměleckých oborů a podobné někdy až pedantské tvůrčí manýry.“

Rodiny - Muchova a Plockova

Jarmilu Mucha Plockovou ovlivňovaly dvě rodiny – Muchova a Plockova. Pro vysvětlení – biologickým otcem Jarmily byl vynikající novinář, spisovatel, ale také velký milovník života Jiří Mucha, syn malíře Alfonse Muchy. Maminka Vlasta byla manželkou právníka Alexandra Plocka, houslového virtuóza, sólisty České filharmonie a později profesora pražské AMU, který Jarmilu vychovával. Tatínek Plocek jí byl nablízku, vždy byl a zůstal jejím otcem.

Učil ji hrát na housle, rozvíjel její lásku k hudbě. Byl sice přísný, ale zároveň byl milující. Dával jí hlavně od dětství doma pocit zázemí, jistoty a dobře fungující kompletní rodiny. Byl často s Českým triem na delších uměleckých turné, ale přesto s maminkou spoluvytvářeli dětem správný a pohodový domov.

„Mí otcové byli úžasní! Měla jsem velké štěstí být dcerou dvou takto výjimečných mužů. Jiří mi toužil ukázat velký svět, chtěl mi otevřít dveře do stejného kosmopolitního života, který byl vlastní jemu i jeho rodině. Naše první cesta tak logicky vedla do Paříže. Vždyť tu působil v minulosti dědeček, český malíř, asi nejvýznamnějších z postav francouzského Art Nouveau. Sem přišel v roce 1887, tady vytvořil o sedm let později první plakát pro Sarah Bernhardt a stal se přes noc slavným. S Jiřím jsme prošli muzea, kavárny, místa, kde se umělci scházeli, kde se tvořily budoucí dějiny výtvarného umění. Ukazoval mi, kde kdo s kým bydlel, co zde vznikalo a vyprávěl mi o Muchovi i jeho přátelich. Chybělo málo a já jsem se stěhovala do Muchova atelieru ve Val de Grâce a po téměř 100 letech tak navázala na historii. Jiří mě seznamoval s Muchou – umělcem, člověkem, mým dědečkem… Uvedl mi jeho osobnost do širšího, evropského kontextu. A tak při společném cestování a soužití jsem dodatečně k Jiřímu – otci i mému dědečkovi získala silné pouto, respekt a obdiv."

Od architektury ke šperkům

V Jarmile se skutečně objevilo mnoho vloh po prapředcích, kteří se věnovali výtvarnému umění. Vystudovala architekturu na Vysokém učení technickém a na Akademii výtvarných umění v Praze. V osmdesátých letech odešla za svým španělským manželem, jak už bylo řečeno, do Barcelony, kde ještě studovala dva roky malbu na prestižní škole Massana. Pracovala v několika architektonických ateliérech, ať už to byl Jaum Freixa či Taller de Arquitectura Richarda Bofilla. Podílela se mimo jiné na stavbách, které souvisely s Olympiádou 1992 v Barceloně, stejně jako na dostavbě Auditoria královny Sofie v Madridu. Kvůli nemocné mamince se vrátila v roce 1992 zpátky do Čech, odkud ještě nějakou dobu s Bofillovým ateliérem spolupracovala. Taková práce na dálku byla v té době ještě velmi obtížná a proto se rozhodla z ateliéru odejít a natrvalo se usadila v Praze. Začala se věnovat uměleckým návrhům, které tvořily od roku 1988 další složku její práce.

Otec Jiří, výhradní dědic autorských práv k dílu Alfonse Muchy, jí udělil 1. června 1988 exkluzivní právo vytvářet umělecké předměty vycházející z díla Alfonse Muchy. Otevřela si v roce 1992 vlastní ateliér Mucha JP Praha, kde propojila inspiraci dílem Alfonse s vlastní invencí. Pamatuje se ještě, jakou první objednávku tehdy dostala?

„Přišla ze sklářské firmy Mosser, ale nakonec se nerealizovala. To bylo ještě v 70. letech a v součinnosti s otcem Jiřím. Pak jsem se pustila do šperků, kovových váz, ale i stojacích hodin pro společnost Circle Fine Art Corporation v New Yorku. Opět společně s otcem. Tyto předměty se prodávaly v galeriích po celých Spojených státech. Pro Galerii Honorato v Miláně jsem navrhla šperky, pro Museum Doi v Japonsku nábytek, pro firmu Christophle v Paříži vymodelovala vzorový kus lopatky na máslo. Moje práce přijímala Reunion des Musées Natinaux de Paris do svých obchodů…”

Talent i zodpovědnost k rodinné tradici

Výtvarnice Jarmila Mucha Plocková, vnučka Alfonse Muchy.Jarmila vskutku asi zdědila po dědečkovi jak výtvarné nadání, tak i umělecký rukopis. Zároveň má v sobě pokoru před Muchovým dílem, zodpovědnost k rodinné tradici. Alfons Mucha se proslavil jako autor dekorativních zakázek a návrhář originálních šperků, jídelních příborů, stolního náčiní, váz, nápojových souprav, drobných plastik nebo nábytku. Jen malá část z jeho návrhů a ze souboru předloh – Document décoratifs – se však realizovala.

A právě o tento převod návrhů do různých materiálu a jejich realizaci se mimo jiné zabývá i atelier Jarmily, jeho vnučky. „Abych toto dokázala, potřebovala jsem získat aspoň částečně znalost Alfonsova přístupu k práci, jeho estetiku. Hodně jsem si o něm přečetla, hlavně biografie od mého otce Jiřího Muchy. Studovala jsem si uměleckou tvorbu přelomu 19. a 20. století, povídala si s těmi, co mi mohli dát informace i rady.“

Na čem si Muchova vnučka zakládá? Je to prý kvalita materiálů, řemeslná práce a hlavně spolupráce s našimi domácími výrobci a umělci. „Jak už jsem se zmínila, jsem pyšná na naši uměleckou zručnost a vynalézavost, která v historii sbírala ocenění a uznání celého světa. Chci věřit, že se mi daří na tuto tradici navázat ve spojení se jménem a dílem umělce, který bezesporu patří ke světové špičce.“

Právě v Jablonci a jeho okolí našla J. Mucha Plocková vše potřebné – skláře, šperkaře, textiláky, kovotepce, malíře skla, dobré řemeslníky. „Mám tu kolem sebe báječné lidi, odborníky s nimiž se mi výtečně pracuje a váže nás společný pohled na kvalitu práce, zájem o tento můj částečně retro design. Jsou nesmírně zruční, řemeslně mě inspirují a hodně se díky nim stále učím. Téměř všechno, co můj atelier produkuje, je vytvářeno tradičními technologiemi. Ať už se jedná o odléváný šerk, foukané, malované, ryté či pískované sklo, litý stříbřený cín v kombinaci se sklem, ručně tištěné hedvábné šátky…“

Po skle a hedvábí nastupuje porcelán

Poslední z prací, které právě spatřují světlo světa a využívají Muchových detailů, jsou realizace z porcelánu. „Pracovat s porcelánem bylo mým přáním od chvíle, kdy jsem založila vlastní ateliér. Mám už modely šálků podle Muchových návrhů, které mi stále ležely v hlavě, byla jsem jimi doslova okouzlená. Jsou dost bizarní, trochu surealistické, trochu orientální. Realizace nebude asi jednoduchá, stále s ní otálím. Zkusila jsem tedy keramiku. Květináče, žardiniéry. Vymodelovala jsem je, našla výborného keramika – kamaráda a nějaký čas to fungovalo. Pak nás můj kamarád nečekaně opustil a formy z piety k němu ležely ladem. Znova jsem si po čase vzpomněla na porcelán. Nakonec mi jeden kolega poradil, abych oslovila porcelánovou manufakturu Royal Dux, kde vyrábějí jako jediní figurální porcelán. Mají dlouholetou tradici a splňují rovněž to, na čem mi záleží – je to česká manufaktura s kvalitní produkcí. V Duchcově mi vyšli maximálně vstříc a ihned jsme se pustili do práce. V polovině září pokřtíme v pražském Domě porcelánu pětici nových žardiniér. Jsem zvědavá, jak se budou líbit. Pokud vím, je to sortiment, který na trhu chybí a jeho využití je až s podivem různorodé. Osobně z nich mám velkou radost,“ řekla Jarmila Mucha Plocková a ukázala žardiniéru v modrém i zeleném provedení.

A jaké je další pokračování autorské tvorby vnučky světově uznávaného českého malíře Alfonse Muchy? „Všímám si, že se velmi rychle vytrácí potěšení z pěkně prostřeného stolu, úhledného porcelánového servisu k odpolednímu čaji a hlavně ten samotný rituál sblížení lidí při pití čaje. Chci vytvořit čajový a dezertní servis, který by byl zároveň moderní, současný, ale s drobnými detaily Muchovy tvorby, a to výtvarnými prvky z Primátorského salonku Obecního domu v Praze. Moc se na to těším a jen doufám, že mi v Duchcově budou i v tomto nakloněni.“

Libuše Maxová

Autor: Redakce

8.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Předseda Strany zelených Matěj Stropnický.
5

Jsem gay, prohlásil den před volbami šéf zelených Matěj Stropnický

Ondřej Kolář.

Praha nemá dopravní strategii, tvrdí starosta Prahy 6

Petr Pravda: Oblíbení starostové mohou stranám přinést dobré výsledky

Politolog Petr Pravda řekl Pražskému deníku: "Oblíbení starostové městských částí mohou stranám přinést dobré výsledky." Už zítra půjdou (nejen) Pražané k volebním urnám a budou volit své poslance. Má smysl v letošních volbách kroužkovat jednotlivé kandidáty? Jak politikům pomáhají v bojích o voliče sociální sítě? 

AKTUALIZOVÁNO

Nehody více než čtyřiceti vozidel zablokovaly dálnici D6 u Prahy

Silnici mezi Kladenskem u Pavlova a Prahou-západ ochromila hromadná nehoda. Od středečního rána se zde stala řada nehod. 

Největší festival deskových her zavítal do Tyršova domu. Koná se už po sedmnácté

„Vyměníš slámu za ovce?“ I tuto větu můžete tento týden slýchat v Tyršově domě na Újezdě. Nebojte se, nezměnil se ve směnárnu zemědělců ani v blázinec. Koná se tu již 17. ročník festivalu Deskohraní, na kterém si můžete zahrát 501 druhů stolních her a například tak povyměňovat slámu za ovce v oblíbených Osadnících z Katanu.

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Rodinná nadace nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a jeho manželky Renáty se ohradila proti slovům dalšího miliardáře a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše v časopisu Forbes, že Kellner si udělal školu, ze které pro sebe čerpá dobré absolventy. Babiš magazínu řekl, že takovou činnost nepokládá za charitu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení