Myslíte si, že za současný stav, kdy poezii čte velmi málo lidí, může to, jaká poezie se dnes píše?

Myslím, že to souvisí. Dnešní poezie se často uzavírá buď do křečovitě groteskní pózy, anebo se zas až mocpřimyká k naší zdejší mélické a obrazné tradici. Přitom se vytrácí napojení na původní pramen, totiž vjem, zážitek, do světa obrácenou pozornost a senzitivitu. Do popředí vystupuje spíš společenský postoj než autentický průzkum skutečna. Moderní poezie je ovšem také zkoušením nových, dnešku přiléhavých výrazových poloh a otázka je, do jaké míry se dá z velice předsunutých pozic ustupovat ke sdělnější, lidštější linii. To ostatně platí pro soudobé umění vůbec. Měřítkem tu je asi vnitřní pravdivost.

Jste hudebník. Chápete písňové texty jako druh poezie, nebo je omyl tyto dvě formy směšovat a číst text s měřítky, jaká si člověk nastaví pro báseň?

Písňový text a báseň bych oddělil. Píseň se zpívá, patří k ní tedy melodie nebo rovnou hlas zpěváka, a to text „nese“. Díky tomu v písni sneseme i nějakou tu vatu, snadněji přijmeme slogan, dokonce i z nějakého skoro klišé se za příznivé konstelace hvězd může stát okřídlené spojení se svou skrytou poezií. Píseňmůžeme vnímat nostalgicky a leccos jí tak prominout. Zatímco báseň svůj hlas a svou melodii skrývá uvnitř, tam se nedámoc slevit.

Vidíte jako kritik nějaký zásadnější rozdíl mezi psaním kritiky na poezii a na prózu? Je třeba k oběma formám přistupovat jinak?

Zásadní rozdíl nevidím, člověk ale musí dát poezii a próze, co jim náleží. Jistě se ale nelze v próze omezit na to, že jako nejpodstatnější budemehodnotit děj a příběh, zatímco v poezii zas oceníme mlžný verbálně metaforický opar. Naopak, i báseň v sobě skrývá děj a dění, skryté v autorově vidění a vnímání světa a přetaveně i v jazyce samém.

Čím je pro vás psaní kritiky? Spolutvorbou díla? Jeho propagací? Poučeným čtením? Sám jste v jednom rozhovoru použil termín, že se tím s dílem „vlastními slovy mazlíte“…

No, někdy je lépe se s tím nemazlit. Ale je mi blízké, když zmiňujete až jakousi spolutvorbu díla, tedy stav, kdy člověk rozvíjí a domýšlí, co je v díle řečeno, spojuje různé roviny a nachází souvislosti. Objevuje skryté šifry. Zkrátka mazlí se – ale dobrodružně.

Jaká hlavní kritéria na poezii uplatňujete?

Co vám v básnickém díle nejčastěji vadí, chybí? Nejčastějimi vadí přílišný spoleh na zavedené básnické a výrazové figury, takové to básnění, které se automaticky zhlíží v metaforách a líbezných slovech.Mámrád poezii, která nějakým způsobem poukazuje před sebe samu, tedy k vjemu, zážitku, k impulsům, jež ji vyvolaly k životu.Aby se z básně dal, třeba nějakými zadními vrátky, vyčíst kus autorova žití.