Slávek Horák: Chtěl jsem, aby Domácí péče fungovala univerzálně

Dokázal jste si na úplném začátku, při psaní prvních vět scénáře, představit, kam až se váš první "velký" film dostane, kam se posunete vy sám?

On ten film je spíš maličký, a tak jsem si ho i při psaní představoval. A kromě toho už jsem si představoval jen ten průser, když to "zvojtím", když ty další věty nebudou navazovat na ty předchozí, když to nebude fungovat… Zkrátka motivoval mě spíš strach z případného objevení vlastní neschopnosti než vybírání obleku pro přebírání Oskara, takže všechno, co potom přišlo, je pro mě nečekaný, ale příjemný bonus. Jsem rád, že mě třeba nezavřeli za zanášení veřejného prostoru neomluvitelnou pitomostí, a tyhle věci. Že jsem se posunul od „Kdo?" k „Třeba z něj jednou něco vyroste".

Měl jste vůbec ambice ukázat film i světu za hranicemi ČR? Myslel jste při jeho psaní, obsazování, natáčení na to, že byste jej rád viděl i v kinech mimo republiku?

A to zase jo. Chtěl jsem, aby ten film fungoval univerzálně, aby komunikoval s lidmi obecně, ne třeba jen s důchodci jihomoravského kraje, i když to jsou taky často skvělí lidé. Ale myslel jsem na to jen při psaní, což pomohlo dát tomu filmu obecnou srozumitelnost, a to je velké štěstí pro světové festivaly, jinak bych se uvysvětloval k smrti, co kdo dělá a proč. Ovšem při obsazování a natáčení už jsem myslel jen na to, aby všechno bylo pravdivé vůči mému rodnému kraji.

S filmem jste objel spoustu filmových festivalů v zahraničí, jak to na takových festivalech vypadá? Jaký tam máte jako tvůrce program?

Je to všude stejné - přivezou vás z letiště na hezký hotel, pozvou vás na skvělou večeři, pak promítnou váš film a po něm půl hodiny odpovídáte na otázky diváků. Prostě normální práce. Pak dva dny volna a hurá na další festival, stereotyp jako v každém jiném zaměstnání… Jo, a každý večer je večírek. Sice často není povinný, ale já to bral jako povinnost odvděčit se pořadatelům za pozvání a vypít s nimi pár skleniček u debaty o stavu světové kinematografie a tanečního umu přítomných hostů.

Která země, který festival vás zaujal nejvíc? Ze kterého máte nejlepší pocit, co se týče programu, nebo naopak reakce diváků, péče o film, filmaře…?

Moc se mi líbilo v americkém Palm Springs, vřelost místních obyvatel byla skutečně překvapivá. Jinak ale na všech festivalech pracují velice obětaví lidé a návštěvníci mají skutečný zájem poznávat cizí země a kultury, takže je radost si s nimi povídat a říkat jim, že na Moravě skutečně začíná den ranní štamprlí a opravdoví muži opravdu neprojevují své city. No a setkání s ostatními filmaři jsou velice přínosná, protože člověk zjistí, že existují i jiná společná témata než nadávání na to, co zas kdo viděl v televizi nebo čí genialitu nechápou na fondu kinematografie.

Je výhoda se filmu věnovat tím, že s ním jezdíte po světě? Je to důležité? Nebo si dokáže žít úplně stejně svým životem a vyhrávat ceny i "sám"?

Je mnohem lepší, když tam jsem, protože stojím celé promítání pod plátnem a vysvětluju děj, nebo vyprávím veselé příhody z natáčení v takových těch smutných hluchých místech, aby se lidi tolik nenudili. No a ty štamprle slivovice na besedách se taky samy nenalijou, že… A od toho se odvíjí potom i ty ceny, samozřejmě. Ale hlavně mají lidé možnost podívat se živě na jednoho z ne moc dobrých představitelů skutečně okrajové roličky, a to za tu námahu a spálenou naftu na zaoceánských letech stojí. Myslím si totiž, že jinak by si ten film diváci neužili. (smích)

Co na vaše úspěchy říkají vaši rodiče? Jejich dům v Napajedlích tvořil kulisy téměř celého natáčení, a tak si jej "prohlíží" lidé po celém světě… Dochází jim to?

Oni jak jsou pořád doma, tak jim to nevadí. Já už jim vysvětlil, že to není přímý přenos a že teď už se můžou chovat ve svém vlastním obýváku zcela přirozeně, a to se jim myslím líbí. A máma je ráda, že už nemusí chodit po pacientech a odchodí to za ni Alena Mihulová, i v Koreji nebo v Kanadě, třeba…

Zaujal jste svou prací i odbornou veřejnost. Máte ambice natočit svůj další film jako obhajobu svojí vydobyté pozice, nebo je pro vás spíš motivací natočit další film tak, abyste s ním byl spokojený vy a vaše okolí?

Ano, odborná veřejnost se ozvala, konkrétně jedna zdravotní sestra pro domácí péči a zas tak velká chvála to nebyla, takže mám ještě co zlepšovat! Veřejnosti je zjevně jedno, jestli jsem spokojený nebo ne.

Prozradíte alespoň něco o vašem dalším filmu?

Nebude se odehrávat na Marsu, protože teď už jeden takový byl. A rád bych, aby tam zase hráli nějací vynikající herci.

Čtěte také: Herečka Alena Mihulová získala za Domácí péči už čtvrtou cenu