Budoucí stavební inženýři z ČVUT Jan Haubert, Michal Pixa, Vladimír Šťástka, Ivan Rutt a Jiří Pátek vystoupili tehdy ještě pod názvem Punk Plankton. Akce byla na 7. prosince u komunistických orgánů zaregistrována jako večírek Základní organizace Socialistického svazu mládeže (ZO SSM).

„Klub byl slušně zaplněn lidmi, kteří se zdáli zcela normální. Nezřel jsem nikoho v modré košili s rudou kravatou. Zábava byla neorganizovaná a většina účastníků měla očividně upito,“ popisuje Haubert, zpěvák a textař kapely, v knize Hluboká orba aneb 20 let Visacího zámku. „Opojen úspěchem improvizoval jsem a ječel: Koupil jsem si mozek rudej - budu jako každej sudej. Obecenstvo bylo v extázi,“ dodal ke vzpomínkám Haubert.

Kulturní svatostánek

„Když jsme chtěli na podzim 82 v Sedmičce začít zkoušet, kluci - správci ubohé hudební aparatury nám ji vůbec nechtěli půjčit. Jako studenti ČVUT FEL, takže vlastně elektrikáři s diplomem, se nechtěli votravovat s nějakejma blbama z ČVUT stavební. Sedmička ale patřila stavárně, takže na nátlak vedení klubu a barmana, našeho kamaráda ze stavárny Petra A., nakonec vyměkli,“ napsali „Visáči“ v těchto dnech na facebookovou stránku punkové formace, která vydržela hrát stále ve stejném složení.

Strahovská „Sedmička“ má ve skoro čtyřicetileté historii Visacího zámku zásadní význam. „Byl to pro nás kulturní svatostánek. Nadšeně jsme chodili na všechny koncerty jiných kapel a postupně jsme se stali nedílnou součástí Sedmičky, byli jsme něco jako její maskoti,“ vzpomínají Haubert a spol. s tím, že do klubu chodili jako VIP primadony - nikdy nemuseli stát ve frontě, v první řadě měli připravená dvě velká křesla a známý barman jim hned přinesl lahváče.

Klub 007 na Strahově byl v době temna, jak nazývají normalizaci po sovětské invazi v sprnu 1968 sami Visáči, relativním ostrůvkem svobody. Až do roku 1986, kdy totalitní režim volnomyšlenkářské pojetí dramaturgie v suterénu studentských kolejí s číslem 7 (dočasně) zarazil, tu kromě punku zazníval folk, jazzrock, disco i nová vlna - včetně šansoniérky Hany Hegerové. Hostovalo zde i Divadlo Járy Cimrmana.

„Na základě konkurzu se v roce 1987 na Sedmičku dostala skupina lidí z okruhu tehdy vznikajícího Rádia Strahov. Nejprve jsme museli útokem ze všech stran odrazit pokus o disco club,“ uvedli pamětníci. Pomohli hudební publicisté Jiří Černý či Jan Rejžek, a tak se v programu objevily kapely Laura a její tygři, Už jsme doma, Garáž nebo Psí vojáci.

Hutka na Strahově natočil živou desku

V listopadu 1989 se stal klub nonstop centrem stávkujících studentů Stavební fakulty ČVUT. Probíhaly diskuse, koncerty, Jaroslav Hutka tu po návratu z emgirace natočil živou desku se známou písní Náměšť. Divoká léta punku a hardrocku během bolševického útlaku doteď připomínají otisky bot na stropě.

Po sametové revoluci se na Strahově začalo prosazovat klidnější reggae i melodičtější ska - obojí reprezentované skupinou Švihadlo. V devadesátých letech v „Sedmičce“ vyrostla česká hiphopová scéna, před klubem byla postavena skateboardová U-rampa. Samozřejmě nesměl chybět punk (Akutní otrava, Kritická situace atd.), kolektiv klubu se pak později propojil se squattery z Ladronky.

„Samozřejmě že jsem měl i těžké chvíle, kdy jsem si myslel, že s tím seknu kvůli rodině, ale nedokázal jsem to. Drží to pohromadě srdcařství,“ prohlásil barman Míra, který pracuje na Strahově už od roku 1997, v rozhlasovém pořadu Špína. Možná také díky tomuto zvláštnímu sepjetí strahovský klub neskolil ani požár v roce 2001.

Prostor za dvojitou mříží si oblíbili i zahraniční turisté. Není moc Pražanů, kteří by se tu alespoň jednou nezastavili. Na čtvrteční koncert Visacího zámku zbývá poslední patnáct lístků u vstupu. „Je nám ctí a potěšením hochy přivítat v rámci oslav zpět na místě činu,“ píší pořadatelé na facebookové události.