Risk se vyplatil, říká oceněný Martin Huba o své roli Masaryka

Kritici vám dali cenu za film Hovory s TGM. Nebyl to snadný projekt, byl postavený jen na dialogu dvou mužů. Doufal jste v uznání?
Doufat můžete, ale výsledek vás vždycky nakonec překvapí. Takto bylo i dnes – v nominacích byli velmi dobří konkurenti. I filmy, které by si zasloužily ceny. A potěšilo mě to, neskrývám dojetí. Protože Hovory opravdu nebyly snadné.

Nejlepším filmem je Jan Palach. Ceny kritiků předali Gottwaldové a Božská Ema

Je krásné, že se našli lidé, kteří drželi tomuto riskantnímu projektu palce. Bylo to učiněné kamikadze - dva lidé chodící parkem a hovořící, nic víc. To chtělo velkou kuráž. Jsem rád, že risk se vyplatil. A že mi navrch kritika přála a dala cenu. Dávám ji na oltář odvahy těm, co při filmu stáli. A dokázali jej zvednout jej ze země. Protože to v jednu chvíli vypadalo, že film nebude…

V čem je Masaryk z Hovorů jiný než ten, kterého jste hrál v Českém století Roberta Sedláčka?
Hovory se týkají více jeho soukromí, se všemi rozpory, které v něm byly. České století se zabývalo až na výjimky Masarykovou politickou cestou, realizací jeho snu. O rozbití Rakouska-Uherska a nastolení samostatné republiky.

V případě scénáře Pavla Kosatíka u Hovorů jde díky Karlu Čapkovi o mnohem intimnější věci, přiznáváme jeho zanedbávání rodiny, jistou bezohlednost ve vztazích a podobně. Řekl bych, že jsme o něm divákovi víc prozradili. Včetně toho, že Češi jej většinu času nenáviděli, než ctili. Prošel si velkým zklamáním u svých studentů, kolegů, a přesto šel umanutě dál – za svým snem.

Setkání s Masarykem. Do kin vstupuje film Hovory s T.G.M.

Je v něm i jistá reflexe, že?
Ano, Hovory více akcentují jeho sebezpytování – ohledně vazeb na rodinu, jak jsem už zmínil, v podtextu vystupuje i otázka, zda všechno to profesní úsilí na úkor rodiny stálo za to. Jenže – kdo to rozsoudí?

Nikdo z nás nekonstituoval republiku a nepral se tímto stylem za národní zájmy, co můžeme vědět? Jak se cítil a co prožíval… Naším filmem můžeme publiku pomoci k určitým závěrům tím, že kontroverzní postavy našich dějin nesoudíme a neodsoudíme. 

Lákala by vás ještě jiná historická postava?
Spíš literární. Rád bych se ještě jednou vrátil k Learovi nebo se zabýval Donem Quijotem – to jsou hrdinové, kteří mají v sobě díky literární bohatosti kvintesenci lidských osudů.

Masaryků mnoho není, rád nacházím složité a vrstevnaté charaktery v knihách. Je hezké si o těchto dvou hrdinech snít. Ale i kdyby ta příležitost už nepřišla, musím být vděčný za ty, co mi osud či Pánbůh už nadělil. Měl jsem krásné role. Kdybych nebyl vděčný, nezasloužil bych si ani tu sklenku šampusu, co stojí ted přede mnou…

Jiný T. G. M. Pavla Kosatíka. Výzvy nejen přijímal, ale i vytvářel, říká autor