VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Režisérka: Děti noci jsou pro ztišené diváky

Praha - S režisérkou Michaelou Pavlátovou o náladě v duši, valérech řeči a hýčkání oprýskaných zdí…

24.9.2008
SDÍLEJ:

NA PREMIÉŘE. Michaela Pavlátová (vlevo) dnes uvede do kin své Děti noci. Do hlavní dívčí role obsadila Marthu Issovou, která na letošním karlovarském festivalu získala za přesvědčivé ztvárnění Ofky Cenu za nejlepší herecký výkon.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

Ve středu má premiéru nový film Michaely Pavlátové - Děti noci. Vznikal dlouho, podobně jako scénář (respektive jeho verze), který získal Cenu Sazky 2005. Pro Michaelu je to už druhý samostatný celovečerní hraný film, prvním byly Nevěrné hry.

Scénář Dětí se hodně měnil. Do jaké míry jste do něj zasáhla a jak to nesla autorka Irena Hejdová?

Abych se mohla s filmem ztotožnit, musela jsem si celý scénář rozebrat, přepsat a pak zase složit. Přibyla postava doktorky - matky dívky, co bloudí Karlínem, a také dvojice výtvarníků, co pak drcnou autem do doktorky. Tenhle motiv se mi zdál důležitý -výtvarníci, vernisáž - to je svět, který se Ofce líbí, přála by si v něm působit, pohybovat, ale má pocit, že na to nemá. A pokud jde o Irenu, byla strašně vstřícná. Ona je šťastná osoba - příjemná a komunikativní, dala mi velkou volnost. Moc dobře se s ní pracuje.

Zažila jste vy sama něco z pocitů, které Ofka řeší? Neschopnost se vymanit z prostředí, malá sebedůvěra, pasivita… Natáčelo se dokonce ve vašem někdejším bytě.

To ano, ten ale není v Karlíně. Já bydlela na Vinohradech. Je hezčí bydlet na hezčích místech, určitě. Ale na druhou stranu - k těm pocitům - to je jako s počasím. Když máte hezky v duši, je úplně jedno, jestli je pod mrakem nebo svítí slunce. Stavy, kterými Ofka prochází, jsem cítila po různých rozchodech - a bylo mi víc než dvacet pět. Holky, které se s klukama radši samy rozejdou dřív, než aby oni opustili je, se sice trochu uchrání, ale na druhou stranu nepoznají, jaké to je být puštěna k vodě. A mně se zdá důležité prožít všechno. Na druhou stranu jsem ale měla vždycky záchranný pás, svou práci, a ta mi dost pomáhala.

Prý jste točila dvě verze - drsnější a jemnější. Proč?

Víte, je lepší mít těch „jetí“ víc. Pro běžného diváka by byl asi rozdíl nepostřehnutelný. Ale promě byl podstatný. Nešlo o to, že by to Marta hrála vyloženě ve dvou extrémech. Ale někdy lze dát do hlasu víc měkkosti, každá věta může být interpretovaná v různých valérech a Martha je vážila hodně jemně. Někdy se usmála, jindy zůstala vážná.

Konec byl od začátku jeden a neměnil se?

Měnil. V jedné verzi měl Ubr spadnout do řeky, pak zase propadnout podlahou na jakési stavbě. Byla otázka, jestli se zabije nebo ne. Nakonec jsme od toho úplně ustoupili. Ale jednu věc jsme změnili těsně před natáčením - původně mělo auto porazit dceru doktorky, tu bludnou dívku, nakonec srazí doktorku. I když - vlastně nebylo podstatné, do koho to bude - spíš to, že ty dvě k sobě zase najdou cestu, že si uvědomí, jak se mají rády.

Získala jste všechny herce, které jste původně chtěla?

Martha byla jasná od začátku. Znám ji, chtěla jsem s ní pracovat. Jirka Mádl je zvláštní - je zaškatulkován do teenagerských filmů, ale když se na ně podíváte pořádně a studujete jeho výkon, zjistíte, že i tam hraje vlastně velmi dobře. Viděla jsem Rafťáky a sledovala jeho roli. Vždycky hraje jakéhosi outsidera a to umí skvěle. I tady v Rafťácích byl nesmělý kluk, který neví, jak na holku, kterou chce. Zahrál to tak citlivě, že mě úplně vzal. Marthinu maminku, Lenku Termerovou, jsem samozřejmě pro roli Ofčiny mámy chtěla moc. A vyšlo to.

Karlínské prostředí bylo dáno scénářem, nebo jste si ho přidala?

To bylo dáno. Jenže v době, kdy to Irena psala, bylo po povodních. A od té doby se Karlín hodně změnil. Dřív býval víc barvitý a autentický. Ještě když jsme s Irenou začínaly psát novou verzi, byl zajímavým místem. Teď už vidíte, jak se z něj začíná pomalu stávat výlučná lukrativní čtvrť, rostou nové komplexy a ty přinášejí lidi z úplně jiného světa. Mně se vždycky na pražských čtvrtích zdálo důležité, že v nich bydlí rozmanití lidé - staří i mladí, v autentických kulisách. Tyhle nové čtvrti jsou ale jiné, nové drahé domy s sebou přinášejí vyšlechtěné lidi, co pracují v bankách, mění se struktura obchodů, teď tam třeba vidíte obchody s drahými víny - kdo by si to před pár lety koupil? V Karlíně?

Není to škoda? Zejména pro filmaře, kteří hledají do svých příběhů určité prostředí?

Je. Ale tenhle vývoj je přirozený. Pro městské čtvrti holt autenticita není důležitá, důležitý je dobře vydlážděný chodník. Ale myslím si, že si to možná někde lidi uvědomí a začnou vznikat určité chráněné kolonie rozpadajících se domků. Jednou jsem šla Vršovicemi a chtěla si vyfotit dům s oprýskanými zdmi. Kdosi z něj vyběhl a rozčileně říkal, že nesmím fotit a jestli mám povolení. Bylo vidět, že místní si tu oprýskanost hýčkají, asi proto, že už ho dřív třeba reklama nějak využila.

Jakým divákům byste chtěla Děti noci adresovat?

Nejvíc to asi bude zajímat lidi mezi dvaceti a třiceti. Co řeší podobné otázky jako naše postavy. Myslím, že bude fungovat u diváků otevřených a ztišených, vnímavých. Pro veselou partu, co jde do kina na Mádla jako Snowboarďáka, zřejmě nebude. I když bych samozřejmě byla ráda, aby se líbil všem…

Na tiskovce jste se zmínila, že vás hraný film čím dál víc přitahuje, je snazší a rychlejší než animovaný. Zůstanete už tedy definitivně u něj?

To ne. Já animuju pořád, i když tak trochu pro sebe. Mám své stránky a animuju si jen tak, bez scénáře, bez konkrétního projektu.

Takové výtvarné jamování…

Jo, já si tak jamuju. Dělám webové stránky, vymýšlím drobnosti, experimentuju, baví mě to. Opouštět animovaný film určitě nechci. Jen zatím nepřišel zajímavý nápad. Tak čekám.

Autor: Jana Podskalská

24.9.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lucerna. Ilustrační foto.
9

Galerie nabízí Rychlé šípy očima dnešních komiksových tvůrců

Pražský hrad 31. května v Praze. Vstup do Jeleního příkopu z Královské zahrady.
12

Hrad letos neotevře dolní část Jeleního příkopu. V plánu je rekonstrukce

Potyčka v Zemanově štábu byla přestupkem, vyhodnotila policie

Potyčku, která se v lednu tohoto roku odehrála v pražském Top Hotelu po prezidentských volbách, vyhodnotila policie jako přestupek proti občanskému soužití. Věc bude řešit správní úřad v Praze 4. Výjimkou je počínání podnikatele Karla Slezáka, který v únoru zemřel a policie jeho případ odložila. V pondělí o tom informovala média policejní mluvčí Andrea Zoulová.

Debakl Komety, bitva u Veveří a mladí virtuosové z Trutnova: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 14. až 15. dubna 2018.

Veverčata, zajíčci i myšice. Záchrannou stanici čeká s příchodem jara plno práce

Pražané jsou nadšení. Přišlo jaro. Pro Záchrannou stanici hl. m. Prahy pro volně žijících živočichů to ale znamená pěkný „záhul“. S teplem začíná i sezóna mláďat. V tomto týdnu se v záchranné stanici zotavuje dokonce 53 mláďat nejrůznějších zvířat. Prozatímní domov tu tak mají veverčátka, malé hrdličky a přes 20 zajíčků.

Netradiční kavárna s únikovými hrami na Žižkově. Kvíz musíte řešit i na záchodě

Tramvajovým zácpám na Žižkově téměř odzvonilo. Doufejme. V dopravní špičce ale přesto MHD na pražském Žižkově občas stojí. Pokud popojíždíte krokem, v úseku mezi Olšanským náměstím a Lipanskou si na fasádě jednoho z domů můžete všimnout zvláštního nápisu. „Šifra proti zácpě… tramvajové,“ říká plakát. Vyvěsil ho sem student VŠE Jan Maryško, který ve stejném domě provozuje netradiční kavárnu. Dokonce první svého druhu. Podle něj jde o ideální místo na originální rande.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT