Ředitelka Plesu v Opeře: V teniskách lítám ještě pár minut před začátkem

„Dalo se to zvládnout. Naštěstí máme za pět let už skvěle sehraný tým, kde každý ví, co má dělat. Věděla jsem tedy, že se na ně mohu stoprocentně spolehnout. A už jen toto vědomí vás hodně uklidňuje. Na druhou stranu je však pravda, že jsem pracovala do poslední chvíle. V pátek jsem ještě byla v práci, v pondělí jsem rodila," říká Zuzana Vinzens, která se už dnes spolu s hosty představí na Plese v Opeře.

Vzpomínáte si na svůj první ples?

Určitě to byl maturitní ples na gymnáziu, kam jsem šla ještě jako nematurant. Ale že bych si ho nějak zvlášť vybavovala, to ne. Jen vím, že šaty jsem určitě hodně řešila. Jaké ale byly, to nevím. Musím se totiž přiznat, že jsem nebyla a ani nejsem vyloženě plesový typ.

Vážně? Čekala bych, že ředitelka Plesu v Opeře bude ta první, která bude navštěvovat jeden ples za druhým… Takže to, že budete mít za pár let na svědomí nejprestižnější ples roku…

To jsem si opravdu neuměla představit… K Plesu v Opeře jsem se totiž dostala úplně jinou cestou než přes plesání. Několik let jsem pracovala na operním festivalu Smetanova Litomyšl. Dostala jsem se k tomu spíše přes můj zájem o balet, vážnou hudbu a divadelní prostředí obecně.

A váš první Ples v Opeře?

Ten byl v roli produkční v roce 2010, takže můj první ples jsem zažila v únoru 2011. Předtím jsem byla na dvou Plesech v Opeře, když je ještě před námi dělal někdo jiný. Od začátku jsem tedy věděla, že takhle to dělat nechci. První, co jsme s týmem udělali, bylo, že jsme změnili koncept. První ples pro mě byly hrozné nervy, jak na to lidé budou vůbec reagovat. Nevěděli jsme, jak to zafunguje… Vybavuji si strašně moc probdělých nocí před plesem.

Zmínila jste probdělé noci těsně před akcí. Jak dlouho tedy trvá připravit takovouto velkou událost?

Je to v podstatě celoroční práce. Jednání o velkých hvězdách a nemyslím jen ty zahraniční, ale i naše, které bychom tam rádi viděli… Mají plné diáře opravdu hodně dlouho dopředu. Někteří rok, jiní ale i mnohem déle.

Co podle vás za pět let, kdy Ples v Opeře organizujete, akce symbolizuje?

Podle ohlasu nejen návštěvníků, ale i médií soudíme, že jsme Ples v Opeře posunuli někam úplně jinam. Dříve byl ples vnímaný trochu s negativními konotacemi. Myslím, že se nám to podařilo vyvrátit. Máme velmi kvalitní umělecký program. Naši hosté vědí, že když si koupí průměrně drahou vstupenku, užijí si za to opravdu nezapomenutelný večer, ve kterém mají jedna k několik divadelních vystoupení, zároveň i pětichodovou večeři a veškeré nápoje po celý večer zdarma.

Hledala jste inspiraci pro Ples v Opeře i v zahraničí?

Byla jsem několikrát na plesech ve Vídni. A nejen v Opeře, ale i na jiných vídeňských plesech. V některých věcech se inspirovat určitě dá, ale my jsme opravdu unikátní v tom, že je náš večer all inclusive. Hostům opravdu poskytujeme servis, který jsme ještě nikde jinde neviděli a nezažili. Například vídeňský Ples v Opeře je postavený hodně komerčně. Vstupenky jsou mnohonásobně dražší, a i s tou nejlevnější vstupenkou, která stojí přes 300 euro (cca 8310 korun, pozn. autorky), se dostanete jen do chodeb, na předtančení ani nesmíte. V hlavním sálu nejste, takže dění sledujete jen na obrazovce. A když si chcete dát něco k jídlu a pití, také je všechno placené. A varianty jsou například guláš nebo chlebíčky.

Lístky na pražský Ples v Opeře se dají koupit od 2500 korun…

A představte si, že tam každoročně potkávám i studenty nebo absolventy tanečních pro pokročilé, kteří si chtějí zatančit v sále s velkým orchestrem, což se jim nikde jinde nepovede. A ušetřit dnes 2500 korun na vstupenku není až tak velký problém, když si vezmeme, že kdejaké sportovní utkání nebo koncert v O2 Areně stojí úplně stejně. S rozdílem, že u nás hosté nemusí za celý večer vytáhnout peněženku z kapsy. Veškeré nápoje, na které si vzpomenou, doutníky i jídlo je zdarma. Ale například, i když se někomu stane nehoda, máme na místě i švadlenu a obuvníka. S oblibou proto říkám, že jediné, kdy musí vytáhnout peníze z kapsy, je charitativní aukce, což je kromě dobré pověsti druhá záležitost, která se nám na Plese v Opeře povedla. I díky aukci je ples vnímaný právě i jako charitativní událost.

Kolik jste za dosavadní ročníky vybrali peněz?

Za čtyři uplynulé ročníky jsme to bylo přes tři miliony korun na charitativní projekty. Letos máme odvážný cíl, že bychom se večer rádi dostali už na částku milión korun. Nebo se k němu aspoň přiblížit.

Draží hosté rádi?

Každá aukce je pro nás napínavá, protože Češi ještě dražit úplně neumí. Nevědí, jak se k nim postavit. Na jednu stranu nechtějí být moc vidět, že něco draží, na druhou stranu ale zase chtějí pomoci. Ještě to tedy není jako v zahraničí, že by lidé dražili v podstatě cokoli jen proto, že chtějí pomoct.

Jak proti tomu bojujete?

Snažíme se mít hodně zajímavé ceny. Většinou spojené s nějakým zážitkem, s příběhem. Aby to zkrátka nebyl artikl, který se dá běžně koupit.

Na jaké dražené věci se mohou letos návštěvníci plesu těšit?

Například na kombinézu Mika Häkkinena, který je letošním čestným hostem, speciální edici kabelky Prada, nebo naprosto unikátní golfový víkend, kde si dotyčný zahraje s největšími golfovými hvězdami. K tomu je ubytování v luxusním pětihvězdičkovém hotelu a afterparty jen pro zvané. Tento balíček, zhruba v hodnotě tři sta tisíc korun, dáváme do dražby za symbolickou cenu, tak jsem zvědavá, jak se nakonec vydraží.

Co bylo v minulých ročnících nejdražší vydraženou položkou?

Byla to vloni raketa Radka Štěpánka, se kterou vyhrál Wimbledon. Radek se navíc dražby i osobně účastnil. A když viděl, jak letí cena nahoru, snažil se lidi ještě vyhecovat, tak přihodil i společnou hodinovou lekci tenisu. Začínali jsme, tuším, na patnácti tisících korun, vydražilo se to za 205 tisíc.

Zmínila jste Mika Häkkinena. Kdo další ze známých tváří se zúčastní?

Tereza Maxová, která je naším charitativním partnerem už pět let, herečka Aňa Geislerová, olympionička Eva Samková, olympionik Jára Kulhavý, herec Kuba Kohák, topmodelka Pavlína Němcová nebo herečka Iva Pazderková.

Jak to vypadá v Opeře v den plesu? Co všechno se ještě vylaďuje?

Už toho moc není. Přípravy začínají už ve čtvrtek. Tím největším a nejsložitějším je přestavba hlediště na taneční parket. To je práce, která trvá osmnáct a více hodin, proto se dělá ve čtvrtek přes noc. V pátek si catering připravuje stoly, začínají se stavět kulisy a ozvučení. A v sobotu ráno už se připravuje jen květinová dekorace, dolaďování cateringu, je generálka…

A vaše příprava?

Bohužel platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Nemám na to moc času. A vlastně to pro mě není v tu danou chvíli ani priorita.

Takže žádné dlouhé chvíle se stylistou, s kadeřníkem…

No, to ne. Jednou jsem ještě za pět minut sedm, kdy se otevírá Opera, běhala v civilu a v teniskách. A měla jsem hodně daleko do toho vypadat jako dáma. Ale naštěstí už to mám jednoduché. V Opeře máme v sobotu jak kadeřníky, tak vizážisty našich partnerských společností, kteří nám líčí účinkující, takže ve chvíli, kdy budu mít chvilku klidu, přiběhnu za nimi, někdo se mě ujme a zapracuje na mně.

Prozradíte, jaké budete mít šaty?

Ještě je pořád nemám (rozhovor se uskutečnil v úterý odpoledne, pozn. autorky). Ale zatím jsem v klidu, protože vloni jsem si je poprvé zkusila v pátek odpoledne. Do soboty se pak zkrátily. Takže už vím, že do pátečního dne mohu být v klidu.

A jakou máte představu?

Jsem na základní barvy. A rozhodně chci něco bez vzoru. A protože etiketa úplně nedoporučuje černou a čistě bílou, i těm se asi vyhnu.

Co dělá ředitelka Plesu v Opeře v neděli těsně po plese?

Naštěstí se už jen jedná o bourání kulis a odvážení nábytku, to řeší technické profese. Já mám v neděli klid. Ale samozřejmě už s napětím očekávám vydání pondělních novin co mi na plese uniklo, jaký skandál se tam odehrál, o kterém nikdo z nás ani neví… A v pondělí pak začíná poslední kolo mé práce, která spočívá ve zpracování dokumentace, zhodnocení pro nás i pro partnery, udržování webových stránek v kondici… A v neposlední řadě i zprocesování daru od nás směrem k Nadaci Terezy Maxové.

Když máte před sebou vždy nový ročník, co je pro vás nejtěžší? Je to shánění partnerů?

Shánění partnerů je opravdu každoročně velmi náročné. Musím říci, že to byla jedna z věcí, se kterou jsem nepočítala, když jsem do tohoto projektu nastupovala. Většina lidí a přiznávám, že jsem mezi ně patřila také, má představu, že je to celé jenom o těch krásných šatech, umění a pohádkové atmosféře. Ale ve skutečnosti je za tím spousta práce a klasických byznysových záležitostí. Další náročnou záležitostí je i sladění konceptu, aby to do sebe zapadalo. Aby korespondoval program, catering, květinová výzdoba i celková grafika, kterou používáme celý rok… A samostatnou kapitolou je i shánění zahraničního hosta.

Jakou roli v tom hraje rozpočet?

Samozřejmě, že kdybychom měli neomezený rozpočet, dokážeme přivést kohokoli. To by dokázal asi každý. Ale my jsme se zařekli, že nedáme na zahraničního hosta větší částku, než kolik jsme schopni odvést na charitu. A naší ambicí samozřejmě je, aby host přijel pokud možno zadarmo, nebo za symbolický honorář, a tím podpořil právě charitativní záměr plesu.

Na rozhovor jste přišla s dvouměsíčním miminkem, v době posledních příprav jste tak ještě byla v šestinedělí. Dá se skloubit péče o dceru s hektickými přípravami plesu?

Dá se to zvládat. Naštěstí máme za pět let už skvěle sehraný tým, kde každý ví, co má dělat. Věděla jsem tedy, že se na ně mohu stoprocentně spolehnout. A už jen toto vědomí vás hodně uklidňuje. Na druhou stranu je však pravda, že jsem pracovala do poslední chvíle. V pátek jsem ještě byla v práci, v pondělí jsem rodila. V šestinedělí jsem se k tomu postupně vracela a nyní už jsem zpátky. Ale nemohu říci, že naplno, to bych ani nechtěla. Ale po plese si určitě udělám trošku více mateřskou.

Čtěte také: Tématem sobotního Plesu v Opeře je Savoir Vivre. Moderovat ho bude Leoš Mareš