V době lockdownů a protiepidemických restrikcí podle něj pracovali zaměstnanci Městských divadel pražských naprosto naplno a drželi se v umělecké kondici.

„Na konci minulé sezóny byli všichni snad ještě unavenější než v běžných letech. Když se ale v červnu zase začalo hrát, tak bych nepoznal, že herci rok nevystoupili před publikem,“ zdůraznil Přibyl. Na každé scéně od loňského podzimu nazkoušeli tři nové inscenace a vyrobili si tak „zásobník“ devíti premiér, které Městská divadla pražská postupně uvádějí od srpna po zbytek roku.

Přežili jste uplynulé „covidové“ sezóny po ekonomické stránce bez úhony vzhledem k tomu, že jste financováni městem?
Je evidentní, že to měly příspěvkové organizace trochu snazší. Stručně řečeno na výplaty jsme měli celou dobu, byť drtivá většina zaměstnanců nedostávala žádné odměny. Pochopitelně problém i pro nás byl masivní výpadek tržeb, které v našem případě dosahují mnoha desítek milionů korun ročně. V běžných dobách máme asi čtyřicetiprocentní soběstačnost, což je docela hodně.

Jak jste propad tržeb řešili?
Tak, že jsme utlumili všemožné provozní náklady. Tam máme ale zase nevýhodu, že nevlastníme žádnou budovu a za všech pět budov v centru Prahy jsme museli platit nájem v plné výši. Loni jsme nicméně dopadli celkově dobře respektive jsme díky mimořádné finanční injekci od města skončili „na nule“. Letos čekáme, jak budou do konce roku chodit diváci. To bude pro celkové hodnocení rozhodující.

Ředitel Městských divadel pražských Daniel Přibyl.Ředitel Městských divadel pražských Daniel Přibyl.Zdroj: archiv Daniela PřibylaDaniel Přibyl
Narodil se v Počátkách u Pelhřimova v roce 1978. Vystudoval dramaturgii na DAMU na katedře alternativního a loutkového divadla. Jeho dosavadní dramaturgická činnost zahrnuje projekty nezávislého divadla (v roce 2005 založil divadlo Letí, které zpočátku i umělecky řídil), praxi v regionálním divadle (Klicperovo divadlo v Hradci Králové), práci pro televizi i film. Od podzimu 2009 působil více než tři roky jako dramaturg Nové scény Národního divadla, mezi roky 2012 a 2015 pak byl uměleckým šéfem Městského divadla Kladno a Divadla Lampion. Ve své dramaturgické a publikační práci se zaměřuje zejména na klasické evropské drama a také na texty současných světových autorů. Je externím pedagogem Katedry činoherního divadla DAMU. Ředitelem Městských divadel pražských se stal v lednu 2018. Je svobodný a bezdětný.

Chodili na začátku září a v létě, kdy jste vedle letní scény na Výstavišti mimořádně hráli bez pauzy i na domovských scénách?
V červnu po otevření divadel a dlouhém „kulturním půstu“ byl zájem až nečekaně velký. Proto jsme byli velmi optimističtí. Červenec byl také skvělý. V ABC jsme měli vyprodáno. V srpnu se to ale najednou začalo lámat a září i říjen jsou zatím velmi podprůměrné pokud jde o předprodeje i výslednou návštěvnost. Upřímně nás začátek sezóny dost vystrašil. Za rok a půl covidu jsme vyčerpali všechny úspory a rezervy. Teď se nacházíme ve stavu napětí s očekáváním, jestli nás diváci podrží. V divadle jsou klíčové měsíce z hlediska tržeb listopad až únor. Každopádně se s touto novou situací potýkají i ostatní pražská divadla. Vypadá to, že se návyky diváků změnily.

V jakém smyslu?
Dříve byla divadla postavená na předprodeji. Abyste se dostal na něco dobrého, musel jste si koupit lístek s velkým předstihem. Dávalo to určitou jistotu i divadlům, která viděla, jaký je zájem o to, co dělají. Mohli jsme díky tomu plánovat a měli hotovost. Dnes je naproti tomu úplně běžné, že se v den představení prodá klidně polovina vstupenek. To je dost obtížné z hlediska plánování. Uvidíme, jak dlouho to bude trvat. Je také možné, že se nevracíme do optimální situace před covidem, ale jdeme do úplně nové situace.

Očekáváte, že se nějak promění skladba vašich diváků?
Tuhle otázku jsem si v „covidové“ době kladl několikrát. Čekáme, v jaké síle se vrátí hlavně vysokoškoláci až začne letní semetr. Zejména Divadlo Komedie je na ně hodně zaměřené. Čekám, že by tam mohla přijít nějaká nová divácká „emise“. Nejvíce jsem se bál o seniory a to se ukázalo jako neopodstatněné. Během vrcholu epidemie byli dost pasivní, ale jakmile se začalo projevovat očkování v jejich věkové skupině, tak se velmi rychle začali vracet. Mysleli jsme si, že dlouho nebudeme hrát dopolední představení pro seniory, která u nás mají velkou tradici. Najednou zjišťujeme, že je poptávka po nich zpátky. Naopak o školní představení, na která jsem docela pyšný pro jejich zasazení do vzdělávacího rámce, je zatím zájem téměř nulový. Na rozdíl od Národního divadla nás zase netrápí enormní úbytek zahraničních turistů.

Sdílíte názor, který vyslovil třeba odcházející šéf činohry Národního divadla Dan Špinar, že je v Praze divadel příliš a jejich nabídka je tak široká, až se svým způsobem vzájemně anuluje?
Já to beru úplně opačně. Když cestuji po světě, tak mi všude říkají: hele, v tomhle je Praha naprosto jedinečná. Je podle mě chyba dívat se na to optikou „přejedenosti“. Máme tady tolik divadel za prvé díky silnému uměleckému klimatu. Lidé tvoří, zakládají soubory, přitahuje je umělecká sféra. To je první dobrá zpráva. Druhá je ta, že pořád existuje silná skupina diváků. Když se podíváme na srovnatelné metropole jako je Vídeň nebo Varšava, tak Praha je o dvě třetiny dál z hlediska divadelní nabídky. Jinak tu pochopitelně spolehlivě regulují diváci. Divadla, která byla úzce zacílená na turisty, například loutkové projekty na Královské cestě, dnes nefungují.

Jednou z oněch chystaných premiér bude v říjnu v ABC nové nastudování Hamleta. Nakolik řešíte výzvu, aby byl „klasický kus“ tohoto typu v x-tém provedení ještě anebo znovu zajímavý pro diváka?
Zrovna Hamlet má tu výhodu, že jako houba nasákne momentální politické, společenské klima. Je to také z velké části hra o dělbě moci, komplotech, intrikách atd. Hamleta nasazujete vždy, když máte potřebu vyslovit se k tomu, co se aktuálně děje ve společnosti. A samozřejmě když máte k tomu v souboru Hamleta. I lidé v divadle vždy cítí, že jde o vážnou dramaturgickou volbu a vážný moment, kdy se také soubor může vyslovit ke společenskému dění. Podepisujeme různé petice či manifesty, ale tím nejupřímnějším způsobem, jak by se měl umělec vyjadřovat k situaci kolem sebe, je skrze svou tvorbu. A k tomu účelu je Hamlet naprosto geniální dílo. Proto se pořád vrací na repertoár. Skrze Hamleta si srovnáváme myšlenky o tom, co sami žijeme.

Dan Špinar se nedávno ostře obul do svého nadřízeného, ředitele Jana Buriana. Vytýkal mu malou odvahu k modernizaci repertoáru a také jeho zodpovědnost z pozice vedoucího katedry za situaci na DAMU, kde se ozvaly studentky popisující sexismus během výuky apod. Jak vnímáte tenhle spor?
Jde o dvě věci, které se spojily nahodile. Situaci na DAMU hodně sleduji. My se hodně snažíme podporovat jak studenty, tak velmi často čerstvé absolventy. Hodně studentů DAMU u nás hraje. Máme i zaměstnané pedagogy z DAMU, kteří pracují třeba jako režiséři. Věc, na kterou upozornili studenti, je hodně vážná. Vnímal jsem to jako velmi silný alarm, který na té škole probudil drtivou většinu lidí z letargie a pasivity, k níž akademické prostředí inklinuje. Nakolik to teď dokážou využít překlopit do nějakých pozitivních změn, to teprve uvidíme. Bude to trvat třeba i celý akademický rok. Rozhodně se ale nějaké změny stanou a rozhodně to nebylo marné gesto, byť bylo i kvůli anonymitě výpovědí problematické. Já osobně bych ale k těm otázkám přistupoval jinak, řešil je diplomatičtěji. Zodpovědnost za soubor a za divadlo, které vedu, u mě přesahuje osobní frustrace, ačkoliv chápu, že tlaky na vedení divadel jsou dnes enormní a může to vybudit různé reakce. Ze strany Dana Špinara to bylo gesto a na něj má každý právo.

Máte obavy z opětovné eskalace epidemie a možných dopadů na chod divadel?
Zrovna minulý týden jsem apeloval na všechny zaměstnance, aby se nechal očkovat ten, kdo to ještě neudělal. Cítil bych se lépe, když by byla naše komunitní imunita ještě pevnější než je teď, ačkoliv máme oproti běžné populaci větší proočkovanost. Třeba z herců nejsou očkovaní dva lidé. Loni jsme si ale zažili vysokou míru zranitelnosti kolektivních těles, jakým je divadlo. Zažili jsme si šíření covidu v hereckém souboru. Věřím, že žádné lockdowny už v kultuře nebudou, ale jsem velmi opatrný. Podporuji prokazování bezinfekčnosti nejen pro diváky, ale i pro účinkující. To teď Ministerstvo kultury zrušilo a já to považuji za špatné rozhodnutí.